Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Něco takového je ve špičkovém alpském lyžování ojedinělé.
Narodil se v Gap v roce 1994 a lyžovat ho naučil otec, lyžařský instruktor, který ho v šesti letech postavil na sníh. Po absolvování střední školy pokračoval „Crazy Cyp“, jak mu tehdy říkali, ve studiu v Annecy nedaleko sjezdovek, kde absolvoval vysokou v oboru technika a marketing.
Sarrazin objíždí světový pohár od roku 2016. Jezdil hlavně obřák, a za dlouhou dobu jednou vyhrál paralelní obří slalom a byl druhý v regulérním obřáku. S mírnou nadsázkou, když se mu podařilo dostat do první dvacítky, bylo to na malou oslavu.
Pak si po čase zkusil superobří slalom a své trenéry překvapil. Po šesti závodech v SG dojel 12. A před 13 měsíci ve věku 28 let debutoval ve sjezdu. Ten mu šel ještě lépe. Ve třetím závodě už byl šestý.
Teď se s ním musí najednou počítat. Patří k nejlepším rychlostním sjezdařům světa, který začal porážet Marca Odermatta, Aleksandera Aamodta Kildeho i další matadory sjezdu. V pátek a v sobotu vyhrál dokonce dvakrát po sobě obávaný Hahnenkamm v Kitzbühelu.
Sarrazin až dosud neměl moc sportovního štěstí. Často nedokončil sezonu, v průběhu let utrpěl vážná zranění klíční kosti, páteře, nohou i hlavy. Vynechal například celý Světový pohár 2017/2018 a v sezoně 2018/2019 závodil jen třikrát, aniž se jedinkrát kvalifikoval do druhé jízdy.
V roce 2018, po zranění hlavy při tréninku v Německu, skončil na intenzivní péči. A rekonvalescence nebyla snadná. Zakázali mu koukat na jakoukoli obrazovku, nesměl ani číst, „Musel jsem být 10 dní bez telefonu, bez čehokoli,“ vysvětloval tehdy.
Jednu chvíli dokonce zvažoval, že s lyžováním úplně přestane.
Ale nevzdal to a nakonec na radu trenérů zkusil rychlostní disciplíny. Loni na ně úplně přešel. Pomáhal mu i psycholog. „Předtím jsem ze všeho šílel a to mě vedlo k chybám, ale v této sezóně jsem dal všechno do pořádku, hlavně v hlavě. Už se nebojím. Jsem klidný a podstupuji rizika, která mám pod kontrolou, jsem ve své komfortní zóně,“ vysvětloval teď v Rakousku novinářům.
„Věděli jsme, že má vnitřní sílu pro sjezd,“ řekl Luc Alphand, poslední Francouz, který vyhrál Hahnenkamm v roce 1997, v pátek rakouské stanici ORF. Jenže byl dlouho ztracen pro obřák. Až teď se vrací zpět ke kořenům. Šíří radost a štěstí, jsem za něj šťastný – zaslouží si to. Pro francouzské lyžování je to fantastický den a jsem rád, že mu mohu předat pochodeň,“ zdůraznil Alphand.
Se sjezdem a SG poskočil sympatický a zábavný Francouz na úplně jinou úroveň. Loni v lednu si při pádu ve Wengenu popálil obličej. O šest dní později se vrátil do hry desátým místem v Kitzbühelu. Přesto chvíli trvalo, než ho začali brát vážně. Stalo se to loni v prosinci ve Val Gardeně, kde dojel dvakrát čtvrtý. Za 12 dní v Bormiu už bral své první vítězství ve sjezdu.
Teď je jasné, že to nebyla náhoda. Tenhle milý chlapík z alpského Gapu je suverénně druhý v celkovém pořadí Světového poháru, těsně druhý ve sjezdu a třetí v SG.
V pátek i v sobotu v Kitzbühelu ukázal, jakou má touhu po vítězství. Jel agresivně, na hraně, v perfektním sjezdovém postoji. A pak se umí radovat z vítězství. Najednou za sebou táhne i další francouzské sjezdaře. V týmu se úplně změnila atmosféra. V první třináctce teď skončili v obou závodech hned čtyři.
„Zní to neskutečně, všechno je možné,“ říká skromně muž, který se rázem řadí mezi legendy Kitzbühelu.
