Článek
V adrenalinové disciplíně plné skoků, kontaktů a pádů vyhrála prakticky všechno, co mohla. Má zlato z olympiády, třikrát ovládla ve snowboardcrossu světový pohár. Teď je podruhé mistryní světa.
Všechny jízdy vyhrála „o parník“ a soupeřkám skoro nedala šanci. Přesto: je to překvapivý bonusový titul, který nečekal zdaleka každý.
Její smršť z gruzínského Bakuriani jen potvrzuje, že prožívá bláznivou kariéru jako na horské dráze. Vítězství se střídají s bolestí z vážných zranění i předčasného odchodu jejích rodičů. S tím vším se musela poprat.
Dokázala to bez okázalých gest, s typickým humorem, který charakterizuje namalovaný knírek při velkých závodech.
V srpnu 2010, v 16 letech, Eva poprvé pořádně zazářila, když se stala juniorskou mistryní světa v novozélandské Cardroně. Bylo jasné, že Česko má obrovský talent. Ester Ledecká se tehdy teprve chystala na svou první snowboardovou sezonu.
Už cesta k tomuto juniorskému titulu ale nebyla hladká. Jako malá holka Eva začínala doma ve Vrchlabí na lyžích, v sedmi pak přestoupila ke snowboardu, ale jiné disciplíně – freestyle. Jenže přišlo první vážné zranění, při skoku si zlomila nohu i ruku. A to bylo osudné pro její další sportovní kroky. Dnes toho nemůže litovat.
V 15 letech přešla Eva Samková ke snowboardcrossu. Ne že by tenhle sport byl o moc bezpečnější. Spíš naopak, ale nepředbíhejme. Dva roky pilovala krkolomnou jízdu po klikaté dráze plné skoků a šlo jí to náramně. Po Cardroně získala ještě další dva juniorské tituly, ale mezitím obsadila 5. místo mezi dospělými na MS 2011 ve španělské Molině.
Kariéra však nikdy neběžela jak po másle. V prosinci 2011 si při předzávodní projížďce trati v americkém Telluride přetrhla přední křížový vaz v levém koleni. Zprvu to nevypadalo vážně, ale nakonec musela na operaci a sezona byla pryč. Je pro ni typické, že vždycky na všem špatném našla i pozitiva.
Medaile, zranění, medaile a zranění…
Tady to nebyla výjimka. Mohla pořádně posilovat ruce a břicho, začala spolupracovat s psychology, připravila se aspoň pořádně na maturitu. Učila se být trpělivou.
V sezoně 2012/13 vyhrála poprvé závod světového poháru a další rok získala první velkou medaili mezi dospělými – rovnou zlato na olympiádě v Soči 2014.
Od té doby je to přehlídka velké řady vítězství přerušovaná zraněními. V březnu 2014 ve švýcarské Veysonnaz si při pádu v tréninku na závod světového poháru zlomila levý kotník, k tomu vyhodila rameno a ještě si přivodila lehčí otřes mozku. Odvezl ji vrtulník.
Sotva vyléčila kotník, v září si ho pochroumala znovu. Návrat zvládla slušně, do plné zátěže se vrátila v říjnu. Hned na začátku další sezony si ale vyhodila opět rameno. Sérii ještě dojezdila, ale na jaře 2016 šla hned na operaci.
Jak šel čas s Evou Samkovou Adamczykovou:
Necelé dva měsíce před zimními olympijskými hrami v Pekingu 2022 si zlomila při dojezdovém manévru v Montafonu oba kotníky. Tohle už nebyla žádná legrace. Ihned operace, přišla o olympiádu a vůbec nebylo jasné, zda se ještě někdy vrátí do závodů.
Jenže zas to všechno využila po svém. Vdala se, při utajeném obřadu v Krkonoších si vzala herce Marka Adamczyka. Mezitím se s kovovými destičkami v nohách připravovala na další šampionát. Jak do dopadlo, už víte.
Možná mnohem těžší než všechna ta zranění těla byla poranění duše. V lednu 2018, pár týdnů před olympiádou v Pchjongčchangu, Evě po dlouhé nemoci zemřel táta.
„Na zahradě na místě, kde jsme rozprášili jeho urnu, jsme mu zasadili strom. Když přijedu domů, vždycky si k němu zajdu pokecat. Poslední jarní mrazíky ale ta nebohá rostlina nezvládla, takže z ní zbyla jen taková tyčka bez větví. Bereme to jako další z taťkových fórů,“ říkala v silné výpovědi pro Bez Frází.
Za dva roky po otci přišla i o maminku. Zase to zvládla, musela.
„Všichni jsme odjakživa věděli, že se máme rádi, ale nepotřebovali jsme si to říkat. Naši byli samozřejmě od samých začátků rádi, jak se mi na snowboardu daří, ale nakonec je to celé vlastně tak nějak normální. Můžu vyhrát olympiádu, být mistryně světa, a máma mi stejně spíš řekne: Radši si přibrzdi, nemusíš být vždycky první,“ svěřila se před časem Eva.
Poslechla ji. Vždycky první skutečně nebyla. Ale teď ano, a v 29 letech tak patří k nejúspěšnějším snowboardistkám světa.
