Sagan v útlumu. Zažil nejhorší sezonu kariéry

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Jeho přestup do francouzského týmu mnohé překvapil, ale zdálo se, že tam nakonec zapadl. Jenže v Peterových výsledcích se to nijak pozitivně neprojevilo.

Jen krátký úvod do nepodařené sezóny. Třeba v roce 2016 obhájil „Peter Veliký“ mistra světa, vyhrál monument Flandry a obhájil i bodovací dres na Tour de France. Za sezonu zaznamenal nejméně 19 vítězství.

Letos je smutným stínem svých slavných let. Vyhrál jednu etapu na závodě Tour de Suisse, byl 7. na mistrovství světa, 5. na Milán–Turín a 14. na prvním MS v gravelu, které se jelo v neděli.

Na důležitých závodech, včetně pár etap Tour de France, byl často blízko podiu, ale pořád mu něco schází k absolutnímu vrcholu. V cyklistice je to dost drsné. Nejste první, neslíznete smetanu. Nejste na pódiu, prakticky se o vás neví.

Pro slovenského šampióna je to z tohoto pohledu proto katastrofální sezona. Důvody? Jeden je nezpochybnitelný a není to určitě Saganova vina. Za poslední dva roky musel třikrát překonávat covid-19. Dvakrát mu to zmařilo předsezónní trénink a pak znovu v posledních dnech Tour de Suisse, těsně před začátkem Tour de France. Od začátku pandemie vyhrál pouze osm závodů a mnoho lidí ho takřka odepsalo.

Ze svého třetího onemocnění covidem-19 na červnové Tour de Suisse se však rychle zotavil a hned poosmé v kariéře vyhrál slovenské národní mistrovství.

Jel i Tour de France, v úvodních silničních etapách skončil šestý, čtvrtý a pátý, pak čtvrtý ve sprintu do Carcassonne a pátý na Champs-Élysées. Ve třetí etapě v Dánsku ho Wout Van Aert trochu zavřel u bariéry a Peter byl přesvědčen, že mohl vyhrát. Mimochodem, naposledy vyhrál etapu na Tour v roce 2019.

Jen pro zajímavost, když byl Zdeněk Štybar o rok starší, vyhrál prestižní klasiky E3 BinckBank Classic a Omloop Het Nieuwsblad a dojel čtvrtý na Strade Bianche. I Julian Alaphilippe, který se těžce zranil na klasice Lutych–Bastoň–Lutych a část sezony musel úplně vynechat, byl letos v žebříčku nakonec o něco lepší než Sagan. A o deset let starší Alejandro Valverde prakticky v každém závodě, který jel, atakoval přední pozice.

„Určitě to nebyla moje nejlepší sezóna, ale nebyla ani moje nejhorší, nemyslím, že ji musím nějak ‚zachraňovat‘,“ dušoval se slovenský ckylista před zářijovým mistrovstvím světa.

Jenže neměl pravdu. Sezona 2022 byla opravdu ta absolutně nejhorší v jeho kariéře. Stačí se podívat do statistik a je to naprosto jasné. Teď se v žebříčku se 443 body jeden z nejlépe placených cyklistů světa nevešel ani do první 100. Hůř na tom byl jen v roce 2009, před 11 lety, kdy mu bylo 19 a jako profesionál teprve začínal.

Sagan ví, že po letech úspěchů přichází podzim jeho kariéry. Nastupuje nová generace jezdců, kteří vyhrávají ty největší závody. Ale pro všechny platí stejná pravidla.

„Cyklistika se změnila, to je jisté. Změnil se způsob, jakým závodíme, změnili se jezdci, a tak se vyvinul i způsob, jakým trénujeme. Pokud v těchto dnech nejste v nejlepší formě, nemůžete vyhrát. Nikdo nemůže, ani já, ani Remco Evenepoel, ani Wout van Aert, ani Tadej Pogačar nebo Mathieu van der Poel. Myslím, že jsme to viděli v různých okamžicích sezóny,“ uznal Sagan.

Slavný Slovák vybojoval svůj první titul mistra světa v roce 2015 v americkém Richmondu. V roce 2016 v Dauhá porazil ve sprintu Marka Cavendishe. Třetí titul získal hned v následujícím roce v norském Bergenu, když ve sprintu přiletěl zezadu a ukončil sen Alexandra Kristoffa o domácím vítězství.

Sezona se moc nepodařila ani jeho týmu Total Energies. V celkových výsledcích se krčí na předposledním místě World Tourových týmů.

Co bude se Saganem dál, je otázka. Pořád ještě je tahákem závodů a jedním z nejoblíbenějších borců na sociálních sítích. Nejspíš ještě bude pokračovat i v dalším roce a dokončí kontrakt. Není však vyloučeno, že když se ani v příští sezóně nezvedne, nakonec skončí úplně, stejně jako letos jeho bratr Juraj.