Článek
Sjezdařský svět zažil nenápadné loučení nenápadného velikána.
Švýcar Feuz přezdívaný „kugelblitz“ (kulový blesk) byl přitom sjezdařskou superhvězdou poslední dekády. Prakticky vždy s pár kily navíc, vynikal klidným, učesaným, ale nesmírně efektivním stylem. A nedělal chyby.
„Posouvání limitů a riskování na lyžích jsou už léta mými vášněmi,“ napsal Feuz koncem loňského roku na instagram. „Můj pocit byl často klíčem k úspěchu. Teď mi můj pocit říká, že jsem dosáhl fyzických limitů. Těším se, že strávím více času se svou rodinou – a na nové výzvy, které přijdou. Zároveň jsem neuvěřitelně vděčný, že jsem se mohl tak dlouho věnovat své vášni a mohl jsem zažít tolik emotivních okamžiků.“
Rozloučil se neokázale dvěma nejtěžšími sjezdy, které mu šly vždy nejlíp. Před týdnem ve Wengenu – zvítězil tam v kariéře třikrát ve sjezdu a jednou v SG. A teď o víkendu v Kitzbühelu - nejtěžší sjezd planety vyhrál rovněž třikrát.
Když se podíváte do análů, zjistíte, že něco takového dokázal málokdo. Takový Aksel Lund Svindal, který má v rychlostních disciplínách víc vítězství, jedinkrát nevyhrál v Kitzbühelu sjezd. A ve Wengenu jen jednou. Takhle bychom mohli pokračovat i u ostatních.
Syn farmáře ze švýcarského kraje Emmental má kromě toho i zlato z olympiády v Pekingu 2022 a z mistrovství světa 2017 doma ve Sv. Mořici. Plus další čtyři olympijské medaile, 16 vítězství ve Světovém poháru (4× vyhrál disciplínu sjezd celkově a jednou byl celkově druhý). 58× stál na pódiu a ve „svěťáku“ prožil 16 sezon.
Beat Feuz byl typickým švýcarským sportovcem. Ukázněným, klidným, bez jediného skandálu. Už jako slavný sjezdař nebýval středem pozornosti.
Můj pocit byl často klíčem k úspěchu. Teď mi můj pocit říká, že jsem dosáhl fyzických limitů.
Lyžovat se naučil v rodišti Schangnau. První dětský závod vyhrál v sedmi letech. V únoru 1995, den před osmými narozeninami, si ale zlomil obě paty při skákání na dětském můstku v Adelbodenu. Na tři měsíce skončil na invalidním vozíku.
V roce 2002 už ale vyhrál slalom na „dětské zimní olympiádě“ Trofeo Topolino. Vyučil se zedníkem a jako 15letý se zúčastnil v prosinci 2002 prvního závodu FIS. Dnes ho známe jako fantastického sjezdaře, ale tehdy udivoval hlavně v technických disciplínách - slalomu a obřím slalomu. První závody v Evropském poháru následovaly v listopadu 2004. Slalom se navíc ukázal jako jeho nejsilnější disciplína. Feuz v něm získal dokonce bronzovou medaili na juniorském mistrovství světa 2005 v italské Bardonecchii.
K absolutnímu vrcholu stoupal postupně, krok za krokem. Poprvé závodil ve Světovém poháru ve 20 letech. Tehdy ještě zkoušel obřák i kombinaci. Mnohem častěji než ve „svěťáku“ se ale objevoval v závodech FIS nebo v Evropském poháru. Trvalo dalších pět let, než poprvé vyhrál velký závod, na konci sezony 2011 v norském Kvitjfellu.
Od té doby (s výjimkou dvou let 2013/14) neuplynula sezona, v níž by několikrát nestál na stupních vítězů. Pár let bojoval i se zraněním kolene a achilovky. A i když se vždy vrátil do kolotoče Světového poháru, říkal, že jeho koleno je na limitu.
Závodil ještě s takovými borci, jakými byl Carlo Janka v dobách největší slávy, Bode Miller, Aksel Lund Svindal nebo Didier Cuche.
V kolotoči Světového poháru byste nenašli lyžaře, který by ho neměl rád. Teď v Kitzbühelu mu složil poklonu sobotní vítěz Nor Aamodt Kilde. „Vždycky byl jedním z mých idolů. Fantastický jezdec, který nám bude na turné chybět. Přejeme mu všechno nejlepší.“
Ač Švýcar, zamiloval se do Rakušanky Karin Triendlové, také bývalé sjezdařky a fyzioterapeutky, a dnes s ní i jejich dvěma dcerami žije v rakouské obci Oberperfuss kousek od Innsbrucku. V létě tam rád hraje také tenis a jezdí na horském kole.
