Článek
Když bylo Ricardu Tenovi osm let, měl nehodu, která naprosto změnila jeho život. Zůstala mu jen jedna kompletní končetina. Přesto teď bývalý paralympijský plavec míří už na sedmou paralympiádu. Tentokrát jako cyklista, který se představil i na MS na dráze v Glasgow.
Tenhle Španěl mluví o svém osudu naprosto věcným tónem. Žádný náznak lítosti nebo smutku, jen přijetí něčeho, co se stalo a vyřadilo ho z běžného života. I když, to je právě otázka…
„Když jsem byl malý, dotkl jsem se vysokonapěťového elektrického vedení a skoro jsem se zabil. Museli mi amputovat obě ruce a levou nohu. Na 75 % mého těla jsem měl popáleniny třetího stupně,“ řekl webu Cyclingweekly.
Tenovi trvalo dva roky, než se zotavil ze svých zranění a aspoň trochu se adaptoval na nový život. Dnes je trojnásobným mistrem světa v dráhové cyklistice a na mistrovství světa v Glasgow letos získal svůj třetí titul v závodě scratch.
Výjimečný Španěl si nepřipouští, že by ho zranění nějak limitovala. 47letý Španěl závodí v kategorii C1 paracyklistů, která je vyhrazena pro sportovce s těžkým postižením. Předtím ale dlouho působil na paralympijské úrovni jako plavec. Teprve před sedmi lety se pustil do cyklistiky. Vůbec ale nemusel, chtěl.
„Mám za sebou pět paralympijských her, od Atlanty 1996 po Rio 2016,“ říká. Vyhrál tři zlaté medaile. „Ale po Riu v roce 2016 jsem přešel na cyklistiku. Lidé byli opravdu překvapeni změnou a tím, jak rychle jsem se přizpůsobil. Měl jsem asi výhodu, že už jako malý kluk jsem pořád jezdil na kole. Na trénink jsem jezdil na koupaliště. Vždy to byl můj způsob dopravy ve Valencii, kde dodnes žiji. A tak se stalo, že jediná věc, která ukončila mou kariéru plavce, byla touha vyzkoušet závodní cyklistiku.“
Tenovo kolo je speciálně upravené. „Dráhové kolo je velmi jednoduché, protože nemá převody ani brzdy,“ vysvětluje Španěl. „Jediné, co jsem potřeboval, bylo upravit řídítka. Moje mají bezpečné chyty, vyrobené z forem mých pahýlů, které jsou připevněny k trubce. To je asi tak všechno. Mám také speciálně vyrobenou protetickou nohu, která se zapíná přímo do pedálu.“
Španěl také závodí na silnici a vyhrál duhové dresy v silničních disciplínách C1 a časovce. „Moje silniční a časovkářské stroje jsou o něco složitější, protože musím brzdit a řadit,“ říká. „Ale na to mám tlačítka připevněná na řídítkách,“ dodává, jako by to nebylo nic zvláštního.
Za pouhých šest let v profesionální cyklistice jsou jeho výkony ohromující. „Mám za sebou docela velký úspěch,“ říká. „Vždy jsem byl velmi soutěživý ve všech sportech, které jsem dělal. Věděl jsem, že když budu trénovat a věnovat cyklistice spoustu hodin, zvládnu to. Ale nikdy jsem si nemyslel, že se výsledky dostaví tak brzy.“
Další Tenův cíl je jasný. 28 let po první paralympiádě je rozhodnutý vrátit se do Paříže 2024. „Mám šanci jet na sedmou paralympiádu, ale tentokrát jako cyklista. Je to docela neuvěřitelné.“
