Článek
Na první pohled diváci nic nepoznají. Pro organizátory, servisní týmy i závodníky je to však jako malý převrat. Platí to zejména pro skluzné vosky, které se v biatlonu nanášejí na celé skluznice, v běhu na lyžích podle stylu (klasika nebo bruslení), buď na části skluznic, nebo rovněž na celé.
„Celý závodní lyžařský svět je bez fluoru. Na jasné názory je přitom brzy. Všichni začínají od nuly a ty vosky ještě nejsou všechny vyzkoušené, nové se navíc vyvíjejí. Teď po prvních světových pohárech, kdy už s tím všichni vyšli na světlo, budeme čekat, jak si servisáci poradí a jak to bude fungovat,“ upozorňuje Vít Fousek, jeden z největších odborníků na běžecké lyže a vosky v ČR.
Mění to systém práce stovek lidí při závodech. Organizátoři museli vymyslet systém, jak to dodržování zákazu kontrolovat, včetně speciálních přístrojů. Servismani i závodníci pak museli najít nový systém práce a závodníci se občas diví, že jim to jezdí jinak.
Bez fluoru začali samozřejmě jezdit i sjezdaři, u nich se však očekává minimální dopad. Sjezdové lyžování by mělo být „postiženo“ minimálně.
Proč změna?
Proč to všechno? Kvůli ochraně životního prostředí. Nejde jen o to, že se nebezpečný fluor z vosků dostává do sněhu, ale že do styku s fluorovými vosky při jejich nanášení na skluznice přicházeli servismani závodních týmů, ale i desetitisíce běžců všech výkonnostních i věkových kategorií. Včetně běžných běžkařů.
Hlavní nápor fluoru museli zvládat servismani uzavření ve svých servisních kabinkách. Závodníci totiž spotřebovali fluorových vosků opravdu velké množství, mnohem víc než veřejnost. Hodně se totiž spotřebovalo při testování.
V čem fluor pomáhal?
„Bylo to jednoduché. Čím víc jsi měl na skluznici fluoru, tím to jelo rychleji,“ vysvětluje odborník přes lyžařské vosky Jan Weissheutel, velkoobchodní distributor několika zahraničních sportovních značek včetně vosků Swix a Toko. „Nejvíc fluor fungoval v teplejších, vlhčích podmínkách. Čím nižší teploty panovaly, tím se naopak rozdíl snižoval.“
Vosky se v „době fluorové“ dělily na čisté hydrokarbony (bez fluoru), low fluory (méně fluoru), high fluory (více fluoru) a 100% fluor karbony (maximum fluoru). Každý závodní tým a jeho servismani pracovali s tímto systémem vosků, všichni to uměli. Vosky se buď zažehlovaly, nebo sprejovaly. Správné mazání začínalo výběrem vhodné lyže, testováním správné struktury a nejlepší kombinace vosků, která nejlépe v daných podmínkách fungovala.
Servismani i běžci to měli dlouhé roky vyzkoušené a ladili spíš jen detaily a nuance. Jednotlivé špičkové týmy neměly vůči sobě nějaké zásadní výhody ani nevýhody.
Všechno je jinak
Se zákazem fluorových vosků je najednou ze dne na den všechno jinak. Začaly se používat nové vosky, které nejsou v různých podmínkách tak vyzkoušené. A systém práce s nefluorovými vosky je jiný než dřív. Týká se to skluzných vosků, systém práce se stoupacími vosky na běžeckou klasiku se nemění.
V čem se práce změnila? „V tom, že u bezfluorových vosků hraje mnohem větší roli způsob aplikace, zda se zažehlí, ale i na jakou teplotu,“ říká Weissheutel. Dříve se žehlilo nejčastěji na 160 stupňů. Dnes se však laboruje s tím, zda zažehlovat na 160, 180 nebo 200. Servisáci umějí pracovat s lyžemi i při tak vysokých teplotách a skluznice nezničí. Lyže a vosky však při nich podávají jiný výkon. Má to však svá úskalí. Na vysokou teplotu funguje lyže s voskem 10 km, ale pak se může najednou skoro ‚zastavit‘ (běžecký termín, kdy se lyže ve stopě dramaticky zpomalí),“ vysvětluje odborník.
Vypukla panika
Záleží i na tom, zda se vosk nanáší ve spreji, nebo pomocí „rotovlny“ – to je vlněný kartáč, na který se nanese vosk a pak se na lyži se aplikuje jen velmi tenká vrstva. „Takže jeden a ten samý vosk lze aplikovat třemi způsoby. Norové to už dva roky testovali, a proto jsou v nové technologii bezfluorových alternativ nejdále.“
Proto také před začátkem závodní sezony v biatlonu i běhu na lyžích vypukla v části závodního světa panika. Zatím se při prvních závodech obávaná absolutní dominance severských a hlavně norských týmů nepotvrdila, což je pro sport dobře. „Ostatní týmy to trochu dohánějí. Ani výrobci totiž nemají najeté vzory, co kdy funguje nejlépe,“ upozorňuje Weissheutel.
Někteří znalci ale upozorňují, že jsme se zatím nedostali do situace, kdy se změna projevuje nejvíce. První závody světových pohárů se konají na severu Evropy ve Finsku a Švédsku, kde panují silné mrazy. Jiné to může být, až týmy přijedou na závody do Německa, Rakouska, Česka… kde mohou být teploty kolem nuly.
Snad nebude tak zle
Přesto ani nejpesimističtější scénáře by neměly platit celou sezonu. „Teď mají možná seveřani technologický náskok, ale ono se to v průběhu sezony srovná,“ říká český odborník.
Vít Fousek souhlasí. „Jestli někdo něco má jiného, tak utajení nebude trvat dlouho, maximálně do konce sezony. Nelze to utajit, voskařské firmy by byly samy proti sobě,“ tvrdí.
Někdy se nové produkty rovnají starým high fluorovým voskům a za specifických podmínek pak fungují ještě lépe než 100% fluorkarbony. Výrobci i závodní tymy na tom permanentně pracují.
Bouře ve sklenici vody?
Někteří odborníci v této oblasti vyjadřují nad celým převratem značnou skepsi. Proč se vůbec zbavujeme fluoru, kolik se ho v zimních sportech spotřebuje?
Odpověď je problematická. Vosky mají totiž na globálním znečištění fluorem podíl ani ne jedno procento. Hlavní znečištění životního prostředí způsobuje výroba membrán v outdoorovém oblečení, autolaků, olejových barev… prostě všeho, co má odpuzovat vodu.
Takže znovu, proč to tedy jako první odnesly vosky? Znalci upozorňují, že v tom je i určitá politika, negativní PR, které se kolem nich strhlo. A samozřejmě i fakt, že vosky jsou velkou doménou severských zemí, které k ochraně životního prostředí přistupují ještě přísněji než zbytek kontinentu.
„Myslím, že je to zbytečná křeč. Je to tak minimální zamoření. Řeší se úplná titěrnost a ty důležité věci se naopak neřeší… Servismani, kteří s tím pracují 40 let, by už museli mít vážné problémy,“ pochybuje o celé iniciativě Vít Fousek.
Skvělá věc. Ale jak z hororu
Fluor-karbonový vosk byl poprvé představen lyžařskému světu před více než třemi desetiletími. Od té doby byl dlouho považován za zázračný produkt, který bezkonkurenčně zrychluje závodníky jak v alpských, tak hlavně klasických lyžařských disciplínách, stejně jako biatlonisty. Právě v běhu na lyžích a biatlonu byl jeho vliv nejmarkantnější.
Proč? Při správné aplikaci fluor-karbonový vosk v podstatě vytváří bariéru odpuzující vlhkost a nečistoty mezi skluznicí a sněhem, snižuje tření a zvyšuje rychlost. Účinky fluorových vosků jsou nejlépe vidět na sněhu s vysokým obsahem vlhkosti.
Jenže… fluor-karbonové vosky s dlouhým řetězcem označované C8 se přirozeně nerozkládají. Lidské tělo je vůbec neumí vyloučit, jsou nezničitelné. Vědci se obávají, že tyto sloučeniny fluoru nepříznivě ovlivňují například nervovou soustavu, způsobují kardiovaskulární onemocnění, poškození jater, hormonální poruchy a jsou karcinogenní.
Co když bude někdo švindlovat?
Speciální stroje budou závodníkům před závody kontrolovat skluznice vždy na třech náhodně vybraných místech. Když splní podmínky, dostanou lyže a závodník zelenou. Když to bude na hraně, přijde žlutá karta, a když se prohřešek bude opakovat, dostane závodník červenou a bude diskvalifikován. Stejně tak, když naměřené hodnoty jasně překročí stanovenou hranici.
Také proto si i velké závodní týmy měřicí přístroje pořídily, aby mohly samy kontrolovat, zda lyže projde kontrolou, nebo ne.
Přesto nebo právě proto panují určité pochybnosti, zda se nebude fixlovat. „Mám obavy, že se bude švindlovat, myslím, že tohle bude technický doping a nebude snadné to uhlídat,“ konstatuje Fousek.
Pojedou se závody pomaleji?
Fandové úzkých prkének do stopy se dnes ptají, jaký to všechno bude mít nakonec vliv na rychlost ve stopě. Pojede se dnes třeba Vasův běh pomaleji? Odborníci na to odmítají jednoznačně odpovědět. Pořád je ve hře spousta dalších faktorů – teplota a struktura sněhu, vlhkost, vítr, stabilní, či proměnlivé podmínky na trati… Proto to nikdo neví.
