Článek
Finálové utkání MS vstoupí do ragbyových análů. Bude zároveň skvělým studijním materiálem, na kterém se budou všichni učit, jak lepší a kreativnější tým může snadno prohrát utkání, které mohl vyhrát.
JAR už třetí vyřazovací utkání po sobě zvítězila o pouhý bod. Mohli bychom dlouho rozebírat, proč znovu vyhrála. Skvělá strategie, kázeň, pevná obrana, výborný, velezkušený a ledově klidný kopáč Handré Pollard. Neporazitelný Pieter-Steph du Toit, rychlí a nebezpeční Faf de Klerk a Cheslin Kolbe…
Ještě zajímavější ale bude ukázat si, proč Nový Zéland prohrál.
Klíčové byly tři momenty. All Blacks netrefili dva veledůležité kopy, a přišli tak dohromady o pět bodů. Nejprve nedal Richie Mo’unga konverzi za dva body po skvěle položené pětce. Nakonec Jordie Barrett sedm minut před koncem netrefil trestný kop za tři body. Každý z těch kopů mohl posunout tým ze samého konce planety k vítězství.
Situace Nového Zélandu ukazuje, že v dnešním naprosto vyrovnaném světě ragby nemůže vyhrát tým, který nemá stabilního výborného kopáče na branku.
Nový Zéland ho neměl. Jenže to nebylo všechno. All Blacks ukázali zároveň nižší stupeň ukázněnosti ve hře, než bylo únosné. Dvě žluté karty, z nichž jedna se navíc změnila v červenou, to bylo moc. Ke všemu ta první pro Shannona Fritzella přišla už ve druhé minutě utkání. Druhou žlutou dostal kapitán Sam Cane také brzy, navíc byla přehodnocena na červenou.
Novozélanďané se tak nemohli od začátku srovnat, uklidnit, stabilizovat řady a začít hrát svou hru. Byli nervózní, pořád něco doháněli a tvrdě za to platili.
Přitom měli fantastické momenty, soupeři v útoku zatápěli. Jenže když jim rozhodčí správně neuznal druhou pětku, jako by ztratili „drive“.
A do třetice, v některých klíčových momentech to vypadalo, že All Blacks měli menší touhu po vítězství než Springboks. Ti naopak ukazovali po celé utkání, že když vyhráli dva zápasy o pouhý bod, mohou klidně vyhrát i ten třetí. A to se také stalo.
