Článek
Těch připínáčků na trati druhé etapy Tour de France muselo být hodně.
Lilian Calmejane (stáj Intermarche-Circus-Wanty) zveřejnil na sociálních sítích video, na kterém naštvaně ukázal pět připínáčků zapíchnutých v předním kole. Jezdec byl opravdu rozezlený. „Uvědomte si, že můžeme spadnout a vážně se zranit, vy pitomci,“ rozčiloval se na twitteru.
Postiženo bylo dost týmů a hodně jezdců. Například i jeden ze dvou hlavních favoritů, Dán Jonas Vingegaard (Jumbo-Visma), který na úpatí závěrečného stoupání musel dostat náhradní kolo. Nebo mladá britská hvězda Tom Pidcock (Ineos Grenadiers), který sice také píchnul, ale s tzv. pomalým defektem se mu podařilo dojet do cíle na čtvrtém místě. V zatáčkách ale cítil, jak mu kolo plavalo.
Trenér stáje Jumbo-Visma Grischa Niermann sdělil Eurosportu, že se připínáčky objevily na začátku stoupání na Alto de Jaizkibel, asi 36 km od cíle v San Sebastianu. Jeho svědectví potvrdil i šéf týmu Jayco AlUla Matt White a další.
Zatím nebylo jasné, kdo a proč hodil připínáčky na silnici.
Během etapy se neobjevily žádné známky protestu, naopak tisíce nadšených baskických fanoušků povzbuzovaly jezdce po celé 208 km dlouhé trase z Vitorie do San Sebastianu. Pořadatel závodu ASO řekl Cyclingnews, že se o připínáčcích dozvěděl, ale neměl žádné další informace.
„Tohle bylo vždycky, jednou za čas už od začátku cyklistiky. Je to jeden magor, šílenec,“ řekl Seznam Zprávám bývalý slavný český cyklista Lubor Tesař. „Jsem přesvědčený, že to nedělají nějací aktivisti, ti se chtějí zviditelnit, musejí být vidět v televizi. Takový člověk to musí udělat tajně, aby ho nikdo neviděl, protože kdyby ho viděli, tak ho další fanoušci zmlátí.“
Na Tour bohužel nic nového
Připínáčky na trati Tour de France a dalších cyklistických závodů opravdu nejsou nic nového. V ročníku 2012 téměř zastavily peloton v Pyrenejích, když na jednom místě píchlo na 30 jezdců, včetně vedoucího závodníka Brita Bradleyho Wigginse. „Někdo to zjevně provedl záměrně,“ řekl tehdy ředitel závodu Jean-François Pescheux. „Ale nevíme, kdo to rozházel.“
Minulý rok pak našel jeden z fanoušků hrst připínáčků rovněž v Pyrenejích na vrcholu Col d’Aubisque, ale naštěstí to bylo den předtím, než měl místem projíždět závod.
Nakolik je to vážný bezpečnostní problém? Při nájezdu do stoupání ne až takový. Pokud by do připínáčků najeli cyklisté ve sjezdu vysokou rychlostí, tak by to mohlo být extrémně nebezpečné.
Nebezpečí hlavně ve sjezdu
Trochu jinak budou také připínáčky „fungovat“ v bezdušových pláštích, které dnes používá většina pelotonu. Bezduše jsou naplněny tekutým lepidlem, které drobné defekty zaceluje. Proto také mohl Pidcock zřejmě dojet s tzv. pomalým defektem až do cíle. Dříve používané galusky po propíchnutí okamžitě ztratily tlak. Například jeden z nejlepších českých cyklistů současnosti Mathias Vacek potvrdil Seznam Zprávám, že díky bezduším je dnes drobných defektů méně než dříve.
Lubor Tesař ale potvrdil, že připínáčky na silnici jsou vždy vážný bezpečnostní problém. „Hlavně ve sjezdu. Cyklistika, na rozdíl třeba od fotbalu je bohužel sport, kdy profesionálové nejsou od diváků nijak odděleni. Je špatné, že takové věci pak mohou rozhodovat o výsledku nebo o zdraví.“
