Přelomová smlouva pro Oktagon. Nikdo tomu v Německu neuvěří, říká Novotný

Veleúspěšný rok zakončí Oktagon už tradičně velkým večerem v O2 areně s třemi titulovými zápasy. Organizace vlastněná Ondřejem Novotným a Pavlem Nerudou se za posledních dvanáct měsíců dostala do nové dimenze.

A že se jednalo o přelomový rok pro přední evropskou MMA organizaci, dokládají jak dva vyprodané fotbalové stadiony v Edenu a ve Frankfurtu, tak čerstvě uzavřená smlouva s německou RTL na vysílací práva celého univerza Oktagonu včetně zápasů, magazínů a dalšího obsahu.

Pro Oktagon je kontrakt s televizní společností - Novotného oblíbeným slovem - gamechanger. Nejen díky přísunu nových financí, ale i možností dosahu na stamilionový německy mluvící trh.

Na něj se Oktagonu podařilo proniknout během posledních let díky úspěšným fight nightům v zaplněných arénách. A zároveň pomohl prolomit řadu tabu spojench s MMA v Německu. Teď by díky tomu Oktagon mohl upevnit svou přední pozici v Evropě.

Detaily smlouvy jsou utajované, ale o tom, v jakých obrátkách se Oktagon zhruba pohybuje, svědčí třeba rozpočet na akci ve frankfurtském Deutsche Bank Parku. Ten měl činit zhruba 5-7 milionů eur (zhruba 125-175 mil. korun). Zhruba šestina se údajně mohla Oktagonu vrátit na pay-per-view, ale promotéři nakonec upřednostnili možnost otevřít si dveře ke smlouvě s RTL.

Co vám přináší velká mnohaletá smlouva s RTL?

V Česku si to lidé přečtou a řeknou si - okej. Ale realita je taková, že je to o několik vesmírů jinde. Je to věc, která se nikdy nestala. RTL nikdy neinvestovala nemalé prostředky do někoho z východu od Německa.

Přece jen je třeba říct, že v Maďarsku vysílá dlouhá léta kanál RTL Klub.

Ano, koupíte tam televizní kanál, který tam provozujete. Ale nevezmete maďarskou věc a nevysíláte ji pro Němce.

Takže na RTL bude vše z Oktagonu?

Ano, úplně vše. Vyrobíme 400 hodin programu ročně, 15-16 turnajů, budou vysílat úplně všechno.

I celý svět okolo vaší organizace?

Přesně tak. A smlouva je taková, že to RTL bude hrotit. Není to sportovní televize. To znamená, že má Formuli 1, NFL a evropský fotbal. A my jako Oktagon jsme čtvrtá věc. Jsou to nejvíc vybíraví lidé, bylo to neskutečně těžké, složité a myslím si, že tomu nikdo v Německu neuvěří, že se to stalo.

Přece jen jde o celoplošný kanál na největším trhu v Evropě. V Německu, které má vůči MMA hodně komplikovaný postoj.

Většina věcí bude dostupná na VOD platformě RTL+, ale spousta věcí bude i na samotné RTL. Když si vezmeme čísla, tak my z trhu 16 milionů, tedy Česka a Slovenska, otevíráme trh pro dalších potenciálních 102 milionů diváků, protože ta smlouva je pro DACH, to znamená Rakousko, Švýcarsko a Německo.

Jak je smlouva strukturovaná i směrem k přesahu z VOD do běžného vysílání?

Kontrakt je otevřený a bude o nějakém úspěchu, který jsme zaznamenali obrovský. Musíte brát v potaz jednu věc, kterou budu ilustrovat na případu rozhovoru, který přednedávnem udělal šéf RTL Stephan Schmitter v Německu. Ptali se ho, jak je možné, že jeho stanice vysílala MMA. Kdybych to měl připodobnit k Česku, je to, jako by se tady vysílalo něco zakázaného nebo nemožného, jako třeba oslava Putina nebo podobný nonsens.

Pořád má tedy MMA v Německu takový odér?

Tak. A Schmitter prohlásil, že MMA taky dlouho shazoval, pak se nechal přesvědčit a zjistil, že Oktagon fungoval na RTL jako nejlepší věc uplynulého roku. Už jsme tam vysílali největší turnaj ve Frankfurtu.

Co to obnášelo?

Všechno jsme vsadili na jednu kartu. Přišli jsme o hrozné peníze tím, že jsme dali vysílací práva RTL, aby si vyzkoušeli MMA. Ale vyšlo to a od té doby se jednalo. Je to věc, která nás může během pár let vystřelit na úroveň, kterou si ani dnes neumíme představit. Ale nedávno jsem říkal, že bych chtěl mít větší peníze z televizních práv než český fotbal, až je bude znovu tendrovat (na konci sezony 2028-29, pozn. red.). A za tím si stojím.

Český fotbal dostává za rok na právech celkem 660 milionů korun. Jaké jsou v tuto chvíli podmínky pro Oktagon?

To samozřejmě nemůžu říct.

Jsou to tedy větší peníze, než má český fotbal?

(úsměv) Nejsou to větší peníze, než má český fotbal v jednom roce. Tam ještě nejsme. Ale myslím, že českému fotbalu končí smlouva za čtyři roky, v té chvíli bych se s ním chtěl měřit.

Pojďme váš krok expandovat na evropský trh vlastně trochu osvětlit a zrekapitulovat. Vašimi prioritami byly Německo a Anglie. Co pro vás vůbec byl hlavní cíl vašeho byznys plánu?

Priorita je nebát se žít naplno ten svůj sen. A co to přinese, to uvidíme. Zní to strašně…

Vyzenovaně.

Máme naše cíle specifikovány. Ale pro nás je priorita a to, co říkáme, že jsme dnes podle počtu prodeje lístků a všech dalších měřítek největší evropská organizace. Chceme být Ligou mistrů MMA a propojit svět Formule 1 a fotbalu. To znamená, aby všichni nejlepší evropští zápasníci, kteří nedokáží být v nejlepší desítce UFC - protože respektuji, že to je odskočené, chtěli být u nás.

To je tedy ta Liga mistrů, o které často mluvíte. A co ta Formule 1?

To, že chceme jezdit po Evropě a rozsvítit ji tak, aby to bylo právě jako ta Formule 1. Že se lidé těší, že jednou za rok přijede Oktagon a je to celotýdenní svátek. Je jasné, že to je vyprodané, všichni to sledují a je to velká událost. Takto bychom obě věci chtěli mixovat a dávat do nich velkou zábavu, kterou přinášíme a ve které se odlišujeme od ostatních organizací.

Zkoušeli jste tedy prorazit na dva trhy, které se zdály jako neproniknutelné. V Británii tedy chápu, že se plány odkládají.

Ano.

A v Německu jste uspěli. Proč se vám to podařilo oproti jiným organizacím?

Přesně proto, že jsme do toho šli s kulema a otevřenou myslí, že je v pohodě, že to nevyjde, ale je třeba to zkusit.

A to ve velkém.

Přesně tak. Nikdo to ve velkém nezkusil, protože se říkalo, že to nejde. A pro nás říct, že něco nejde, je úplně debilní věta.

V čem tedy spočívaly největší překážky a tabu MMA v Německu, se kterým jste se museli vypořádat?

Tabu je, že třeba ve Frankfurtu se nemůže pořádat turnaj MMA.

Jde přímo o městskou či zemskou vyhlášku?

Ano, přičemž v každém z šestnácti Bundeslandů je to jinak. Ve Frankfurtu jsme viděli největší potenciál, zároveň hranice města jsou třicet kilometrů za Frankfurtem, kde už ale není hala, není tam ani zájem a nedostanete tam diváky. Město akci blokovalo a pak jsme přišli a řekli jsme, že pro nás to není problém a přesvědčíme je. A během roku příprav jsme je přesvědčili. Ostatní to nechápali. Říkali, že to bude desetkrát dražší, že nikdo nepřijde, že to nezaplatíme, a tak dál. A my jsme to ignorovali.

Ale vyprodali jste stadion pro 58 000 lidí. Co vás teď čeká dál i se smlouvou s RTL, znamená to, že vaše hlavní pozornost bude směřovat do Německa?

Ne, náš hlavní fokus je pořád…

Celoevropský?

Dnes chápeme, že Evropa za námi přijde, když budeme úspěšní v Německu. Dřív jsme si mysleli, že musíme být všude. Ale rychle zjistíte, že to tak nefunguje. Pořád říkám, že lidé si musejí uvědomit, že v Čechách je víc organizací než ve většině evropských zemí dohromady. Není to tak, že by v jakékoliv velké evropské zemi byla tak velká organizace jako Oktagon. Pořád ta informace jde někde mimo lidi. Pořád nechápou, že jsme čtvrtá největší organizace na světě a dostáváme za to ceny. Všude nás venku adorují a doma nás samozřejmě trochu hejtí, tak už to bývá a tak to je. Ale dnes si uvědomujeme, že v dlouhém vidění nad Oktagonem přemýšlíme jako nad značkou, jako je Sparta, Slavia, Škodovka nebo Prazdroj.

Co to znamená?

Chceme mít stabilní pozici v Česku a na Slovensku, protože chceme lidem přinášet zábavu a být tady silní. Prostě nás to baví, jsme odsud a máme zájem, aby lidé na ten československý produkt byli doma pyšní. Aby ho vnímali jako silný český a slovenský brand, který je tady doma a dokázal se dostat ven. To je naše vnímání věci. Ale chápeme, že Německo je tak velké, důležité, bohaté a nabízí šíleně mnoho příležitostí, že v uvozovkách stačí být tam opravdu velký.

Co to obnáší?

Když se dokážeme dostat do německých hlav, že 50-60 milionů Němců bude vědět, co je Oktagon, pak celá Evropa bude vědět, co je Oktagon. A už budete jen sbírat lidi. Budete mít peníze, velikost, zájem a pak už je to vlastně jednoduché. My samozřejmě nemáme ty peníze. Dokázali jsme to na koleně, je to úplná sranda, nechali jsme všechny ostatní za sebou s malým nebo minimálním rozpočtem, ale ti před námi mají desítky milionů dolarů a eur na utrácení a je jim to jedno.

Když vás poslouchám, mluvíte často o „nich“, přijde mi, že vám pořád vyhovuje být v roli startupu, respektive někoho, kdo čeří vody na trhu a trochu ho rozbíjí. Přitom minimálně v minulosti jste velmi vážně uvažovali i o vstupu investorů do Oktagonu, či prodeji. Změnilo se tedy vaše uvažování?

Ne, myslím, že tam akorát jsme. Je to úhel pohledu. Samozřejmě už rosteme, ale jsou startupy, které mají násobně víc lidí než my, jsou násobně větší a trvají déle. To vnímání se posouvá, přitom lidé se na to dívají českým způsobem. Když jednáme v Americe s některými potenciálními investory nebo lidmi, kteří nás přemlouvají, jak jsme velcí a měli bychom jít do Ameriky na burzu a podobné věci, je to pohled, který my tady vůbec nemáme. Díváte se na to s otevřenou pusou…

Zkratku IPO (vstup na burzu) jste tedy slyšel spoustukrát.

Přesně tak (úsměv). A když už máte pátou schůzku a létáte po celém světě, aby vás přesvědčili, tak si říkáte, že to asi není nemožné. Najednou vám představují firmy a váš sen se začne zhmotňovat. Přijdete v Londýně někam, kde vám řeknou, že máte prostor pro patnáctiminutový pitch a za těch patnáct minut se má rozhodnout, jestli do vás nalejou desítky milionů eur nebo ne. A vlastně je jedno, jestli vyděláte, nebo ne, protože musíte růst, protože to je londýnská burza.

Tedy neustálé navyšování hodnoty pro akcionáře. Nemusel byste se ale pak soustředit primárně na jednu věc, což nechcete?

Chci tím říct, že když tady řeknu, že jsme pořád startup, lidé se chytají za hlavu, co zase ten Novotný říká. Chápu, že v Čechách tento pohled nevládne, ale venku to tak není. Tam neplatí EBITDA krát šest, co děláme v Česku. Já bych to za EBITDA krát šest ani nikdy neprodal. Protože máme obrovský potenciál, jsme klíčem k Evropě v nejrychleji rostoucím sportshowbyznysovém odvětví. Kdyby do nás někdo nalil ty peníze, co Arabové nalili do PFL (Professional Fighters League, další MMA organizace), dnes vypadáme úplně jinak. Zaklepali jen na špatné dveře.

Takže ještě jste stále nedostali nabídku, která by vás zaujala?

Kdyby Arabové přišli za námi místo PFL, tak už bychom Oktagon neměli. Je to určité množství peněz, které samozřejmě nedokážete odmítnout a ani byste neměli, protože jakkoliv je to vaše dítě a milujete to, na těch finančních steroidech se to pak dělá lépe. O tom se nemusíme vůbec bavit.

Hlavně pro arabské investory jsou tyto investice primárně imageová věc, pod kterou se chtějí podepsat. Ale burza je nezajímá a nejspíš by vás nechali Oktagon vést dál.

A hlavně máme klíče k Evropě. Vždy se směju, když Donn Davis vyhlásí, že vyprodal deset tisíc lístků v Lyonu a jednou za rok řekne, že jsou největší organizace v Evropě. Jasně, přitom jste za poslední rok rušili tři turnaje. Když rušíte tři turnaje a dva v Evropě, tak to vaše tvrzení asi nebude tak úplně pravda. Ale to je jedno. To je přesně to, na co my se nesoustředíme. S nikým nebojujeme, kašleme na to, ať si dělají, co chtějí, my to děláme po svém.

Opustil vás sen dostat se do pozice jedničky a vybudovat si pozici starou cestou, to znamená bez finančního dopingu a investic zvenčí, třeba právě z arabského poloostrova?

Už nejsem romantik.

Ale byl jste?

Určitě. Nám se všechno děje strašně rychle. S Palem (Nerudou) se musíme strašně rychle zlepšovat, abychom stíhali a přijímali do firmy čím dál lepší lidi. A snažím se najít chytřejší a lepší lidi, než jsme my. Ale je to pro nás těžké. Lidé stojí hodně peněz a často jsme na jednání, kde se na sebe díváme, kýveme hlavou a dvě hodiny jsme nerozuměli ani slovu. Potřebujeme lepší právníky, lepší zástupce, jedete to v angličtině, někdy v němčině a jakkoliv se zlepšujete, spousta věcí vám zůstává skrytá a bolí vás z toho hlava. Je to prostě náročné jako prase. Nedej bože na callech je vše zhoršené ještě o zvuk, pocit a všechno.

Ale teď říkáte klíč, který spousta korporací nechápe. Že kolem sebe potřebujete lidi, kteří jsou chytřejší než vy.

No jasně. To víme celou dobu a snažíme se o to. Oba víme, že nejsme žádní zázraci. My jsme zázraci v tom, čemu rozumíme. Ale je strašná spousta věcí, speciálně teď v narůstajícím byznyse, kterým nerozumíme tak, abychom tu firmu dokázali tak skokově posouvat, jak se to po nás chce a jak ta firma může růst. Takže nás se vždy potenciální investoři ptají, na co bychom ty nové peníze použili. My říkáme, že bychom si částečně nějaké peníze nechali. A druhá věc je, že bychom investovali do lidí, protože ti jsou náš potenciál, který nám může zrychlit celou hru.

Neřeknou si - dobrý, dál, protože jim nedáte správnou odpověď, a sice neustále navyšovat zisky pro akcionáře?

To ne, moderní podnikání není o navyšování zisků, upřímně mi přijde, že je spíš o navyšování dluhů. A my jsme jediní v tomto byznyse, kdo nemá žádné dluhy. Máme nějaký kontokorent, který je plovoucí, ale nemáme půjčené peníze, což je totální zázrak při velikosti, jakou máme. Příští rok s největší pravděpodobností nebudeme mít ani to podle toho, jak vypadají čísla a jak rosteme. V případě, kdy si nevymyslíme nějakou blbost, do které zainvestujeme a třeba se nám to nevrátí, jako byla Anglie, tak budeme jednorožec. Protože nebudeme mít žádné půjčené peníze a budeme vydělávat.

To by bylo vlastně totálně nestandardní.

No ano. Ale jste jeden z mála lidí, kteří to chápou a řeknou to sami od sebe. V Česku je tato myšlenka úplně neuchopitelná. Je to strašně zvláštní. Jsme tedy pro investory brutálně atraktivní, ale musíte je to naučit. Naučil jsem se větu od svého kamaráda, fotbalového agenta Jirky Müllera, který se ji naučil od Mina Raioly, světoznámého fotbalového agenta.

Jak zní?

Protože byli dobří kamarádi, Raiola mu řekl: „Hele, ty musíš do větru říct nějakou cenu, která je absolutně nastřelená. A jen ty si myslíš, že je správná. Zaprvé je to kotva a zadruhé dřív nebo později tomu někdo uvěří.“ Musíte to jen dostatečně často opakovat a předkládat co nejlepší důkazy a působit tak, jak vy jste mi na začátku řekl - že to je přece všechno jasné. A on se někdo najde.

Když to převedu dnes k O2 areně, před pár lety to byl váš největší event, teď to takřka vypadá jako jedna z mnoha vašich akcí. Dřív jste měli jako srdcovku Štvanici, když teď skončila, je to pro vás O2 arena na konci roku?

Určitě. O2 arena je velká a v Česku má všeobecně uznávaný status. Bohužel v poslední době je zprofanovaný. Štve mě, že se tam každý cpe za každou cenu a nepočká si na to, až mu O2 vydělá. Lidi tam chodí jen proto, aby tam byli. Myslím, že to je špatně, ale ať si každý dělá, co chce. Pro nás je to určitá statusová věc, máme to rádi, je to super, ale stejně tak se úplně upřímně těším do Třince nebo Varů.

V čem?

Je to nová výzva, baví mě, že jsme se přestali bát těchto krajních míst, kde není úspěch zaručen. Na naši cenu lístků tam není potenciál, jsme suverénně nejdražší, co tam kdy bylo. Ale vypadá to, že to přesto zvládneme a budeme mít úspěch. Štve mě Slovensko, protože ho máme strašně rádi, ale tam se to řítí do velké záhuby.

Co se tam z vašeho pohledu děje?

Vypadá to, že to tam bude hodně těžké. Ať už z politického pohledu, ale i ekonomického. Nastavené daně, platby z mezibankovních plateb, a mohl bych pokračovat dál, to vše je likvidační a myslím, že to povede k velkému útěku všech firem ze Slovenska.

V každém případě vás čekají akce ve dvou lokalitách, které nejsou úplně nejbohatší v republice. Mohli byste jet čistě byznysovou linii, ale stejně zkoušíte věci, se kterými není jednoduché uspět. Máte to dáno tak, že třeba chcete Česku něco vracet?

Nevím, jestli to cítím takto. Mě to prostě baví. A když jsem v něčem dobrý, a já myslím, že v některých věcech jsem vizionářský a třeba nejlepší v Česku, tak mě baví dokazovat, že to tak je. A jsem ten, který to namyšleně řekne, všechny tím naštvu, ale pak jsem schopný makat tak dlouho, než to tam přinesu a dostanu to tam. A vlastně mě baví to pořád v některých věcech dokazovat. Ve spoustě věcech jsem to nedokázal. Ale říkám, že žiju jen jednou a baví mě co nejvíc testovat možnosti. Ne vytěžit. Přitom bych uměl v některých věcech vydělat víc peněz.

Takže vaše primární potřeba není jen finanční, i když říkáte, že chcete být zajištěný.

Chci, aby byla rodina zajištěná a abych se bavil. Aby mi bylo jedno, co si dnes dám k jídlu a pití. Můžu si dát výborné víno, protože mám rád dobré věci, ale nikdy na mě neuvidíte hodinky za dva miliony, super auto, nebo v uvozovkách zbytečnosti. Byť chápu, že se to lidem líbí a potřebují to. Ale není to můj svět.