Podíl lidí, kteří nikdy neviděli sport naživo, se zdvojnásobil

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Začátek roku 2020 zkomplikoval život i sportovním fanouškům - kvůli epidemiologickým opatřením se uzavřela řada stadionů a hal. Své oblíbené týmy proto mohli sledovat jen z obrazovek televizí, počítačů, mobilů a dalších zařízení. Kluby a vysílací společnosti zareagovaly rychle - v průběhu zápasů se divák dozvídal zajímavé statistiky, mohl se podívat na klíčové momenty klání v různých úhlech a naplno využívat další výhody digitálního přenosu z pohodlí vlastního gauče.

Pandemie skončila, mnoho diváků – zejména mladších – však zůstalo doma. A tak zatímco na konci roku 2019 preferovali fanoušci osobní účast na události, letos u nich vede sledování mimo sportoviště. Podíl lidí, kteří nikdy na sportovních kláních nebyli naživo a sledují je jen na obrazovkách, se za necelé tři roky více než zdvojnásobil.

Podle studie Capgemini Research Institute způsobily nárůst zejména u generace Z (18-27 let) možnosti, které nabízejí podrobné analýzy a moderní technologie.

Výzkumný ústav Capgemini uskutečnil průzkum mezi 12 000 sportovními fanoušky staršími 18 let, kteří pravidelně sledují sportovní přenosy, v 11 zemích: Austrálii, Francii, Itálii, Japonsku, Kanadě, Německu, Nizozemsku, Spojeném království, Španělsku, Švédsku a USA.

Obyvatelé Česka však ze světového trendu vybočují. „Češi k displejům rozhodně neodešli,“ řekl Seznam Zprávám sportovní marketér Tomáš Janča. „V Česku šla po postcovidové depresi návštěvnost nahoru. Viděli jsme větší zájem fanoušků a nárůst průměrné návštěvnosti ve fotbale, hokeji, florbale, basketbale a určitě i v dalších sportech.“

„Žijeme ve společnosti, která si užívá sport z pohodlí pohovky. S dobrým osvětlením, skvělou grafikou a close-up záběry,“ vysvětluje výsledky studie bývalá reprezentantka Anglie v rugby Rachael Burfordová. „Stává se, že v ochozech máte ke hře dál. Nemáte záznamy z mikrofonu rozhodčích, nevidíte všechny statistiky a grafiky, neslyšíte rozhovory trenérů s hráči.“

„Lidé si zvykli sledovat sport v televizi, už je z toho téměř norma,“ přidává se sportovní psycholog John Quinn. „Dívat se doma je mnohem levnější a jednodušší. Naučili jsme se to za pandemie a kvalita přenosů i podrobné statistiky udělaly zážitek zábavnější.“

Marketér Janča ale soudí, že například statistiky nemusí jít proti přímé návštěvě stadionu. „Naopak, je to skvělý doplněk živého sledování sportu,“ připomíná. „Každý fanoušek má v kapse aplikaci Livesportu, kde najde nejen ty statistiky, ale díky ní může sledovat i jiné právě hrané zápasy. Napříč sporty, zeměmi a soutěžemi. Tak to prostě je a bude a je to fajn a pohodlné.“

Pro pořadatele zejména v zahraničí přesto vyvstala nová výzva - dostat lidi zpátky na tribuny. „Musíme najít způsob, jak všechny tyto věci dostat k divákům v hledišti,“ vysvětluje Burfordová s odkazem na technologické vymoženosti používané při přenosech.

Podle generální ředitelky STA Group, která se zabývá technologií ve sportu, Rebeccy Hopkinsové, stále ještě zážitek na místě souboj s pohodlím doma neprohrál, musí se ale změnit. „Musí se stát něčím víc než jen ‚jdu na zápas‘. Musí se stát událostí.“

Janča však opět oponuje. „Živý zážitek je zážitek prožitý v nějakém prostředí, kde jsou lidi. Ta společná energie je tam úplně jiná než doma,“ připomíná. „Tím vším to ale teprve začíná. Dělat zážitek je dlouhodobá práce vycházející z jasné marketingové orientace klubu na fanoušky.“

Ne všechny sporty a turnaje navíc řeší krizi. Loňské fotbalové mistrovství světa v Kataru navštívilo navzdory všem kontroverzím 3,4 milionu diváků, nejvíce v historii měření od roku 1994. Ten samý rok pokořil rekord návštěvnosti také turnaj US Open, na který přišlo přes 776 tisíc tenisových fanoušků.

Na druhou stranu například americká baseballová liga (MLB) zaznamenala v loňské sezoně průměrný pokles diváků o 5,7 procenta na zápas, který je navíc pokračování devítiletého trendu. A pokud jde o země, třeba v Austrálii a Spojeném království chodí za sportem naživo zhruba polovina lidí oproti rokům před pandemií.

Návštěvnost navíc „táhnou“ senioři nad 70 let. Nepřekvapí, že ji naopak snižuje nejmladší věková kategorie 18–27 let. Rozdíl mezi nimi je 32 procentních bodů.

A změnila se také zařízení, na kterých diváci sporty sledují. O prvenství přišla tradiční televize, její místo přebrala její chytrá nástupkyně, počítače a tablety. Výrazně narostl také poměr lidí sledujících sportovní zápolení na displejích chytrých telefonů.

Sledování sportu už díky tomu není jen pozorování dění na hřišti. Fanoušci v reálném čase sledují informace o zápase, na kterém sami jsou, nebo mohou na telefonech zkoumat opakované záběry ze všech úhlů.

A různé sporty vymýšlejí různé způsoby, jak své fanoušky udržet. Například formule 1 nabízí pohled z kamer, které mají jezdci přímo na helmách, basketbalová NBA se zase vydala cestou rozšířené reality. Aplikace v mobilním telefonu nasnímá člověka, kterého potom ve videu vymění za skutečného hráče.

„Dnes je nesporně pohodlnější sledovat sport doma. Na druhou stranu tím víc v našem rychlém světě hledáme autentické zážitky, které můžeme sdílet,“ vysvětluje Janča. „Chceme být součástí nějaké komunity, která sdílí emoce, barvy, rituály. Živé fandění je samo o sobě rituál a rituály v životě také potřebujeme, přináší to klid.“