Petr Vakoč zase povstal. Překvapil na slavné cyklistické šotolině v Kansasu

Ve 24 letech to vypadalo na úžasnou kariéru. Petr Vakoč už zářil, vyhrál Brabantský šíp 2016, další dvě středně velké klasiky a byl druhý na Kolem Provence a Grand Prix Valonska. Také pátý na Strade Bianche a poprvé vyrazil na Tour de France.

Když se v roce 2018 chystal na definitivní průlom do čela světového pelotonu, přišla katastrofa. Na kempu v Jihoafrické republice ho srazil náklaďák. Zlomené obratle a Petr bojoval o to, aby se vůbec vrátil do plnohodnotného života.

Vrátil se dokonce i do profesionálního pelotonu. Už ale nedosáhl na úroveň, na níž byl před zraněním. Ukončil silniční kariéru a dal se na maratony horských kol. Letos výborně zajel těžký etapový závod dvojic Cape Epic v JAR, kde dojel se švýcarským parťákem na výborném sedmém místě.

Právě to ho inspirovalo, aby si zkusil i trendové gravely (závody speciálních kol na šotolině). 205,5 míle (329 km) dlouhý ikonický maraton Unbound Gravel po štěrkových cestách Kansasu dojel na skvělém druhém místě a ohromil soupeře i fanoušky.

Jaké jsou pocity, to je hodně dobrý výsledek?

Je to velké a navíc po všech těch reakcích, co mi přišly, nakonec ještě větší, než jsem si zprvu myslel. Překvapily mne ty ohlasy. Zejména v USA, ale i celosvětově je to hodně sledované. Média tomu věnují značnou pozornost.

Unbound Gravel je vlastně takový gravelový grandslam?

Je to tak, je to největší a nejslavnější závod. Sledovaností se to dá skoro srovnat s worldtourovými závody. Je to prostě velká jednorázovka.

Je to teprve váš druhý gravelový závod, věřil jste si?

Docela ano, v přípravném závodu Gravel Locos v Texasu jsem byl šestý. Tam už byla velká část dobrých závodníků. Všichni evropští jezdci a polovina favoritů z USA.

Proč jste se vůbec rozhodl pro gravel?

Měl jsem to v hlavě dlouho, ale tohle bylo spíš spontánní. Protože se mi dobře povedl Cape Epic na jaře, začal jsem o tom uvažovat. Ono není snadné získat v Kansasu účast, jede kolem čtyř tisíc jezdců. Buď vyhrajete v loterii, nebo musíte mít sponzora, který dostává volný start. Nebyl jsem doteď v žádném týmu, ale podařilo se mi dohodnout s Canyonem (výrobcem kol). A během závodu mi zajistili i podporu.

Museli mít velkou radost…

Měli ohromnou radost, že jsem to jel na jejich kole. Teď věřím, že přijdou zajímavé nabídky…

Líbil se vám závod?

Nakonec se mi hrozně líbil. Bylo to tam nádherné, překvapivě krásná příroda. I když po úvodních čtyřech hodinách jsem si neuměl představit, jakých bude těch dalších šest hodin. Očividně mi to ale sedí.

10 hodin na kole je docela porce. Jak se to jede? Je to dvakrát delší než etapa na grandtour…

Je to tak. Závod byl těžký v tom, že už po 20 km přišlo bahno a peloton to hodně „nadělilo“. Sám jsem ze začátku ztrácel, ale nepanikařil jsem, protože jsem věděl, že to je hodně dlouhé. Spojil jsme se se silnými jezdci Laurensem Ten Damem a Peterem Stetinou, perfektně jsme spolupracovali. Koukám na data z výkonu a nebyla tam hluchá pasáž.

V čem je to jiné než ostatní závody? Jede se v jiném tempu?

Intenzitou je to podobné Cape Epicu, ale tady to jedete sám za sebe. Proti silničním závodům je to pak jiné v tom, že nejsou týmové taktiky. Prostě je to závod, kde se moc netaktizuje. Hodně se spolupracuje a v závěru přicházejí nástupy.

Jaká byla vaše taktika?

Šlo o to hodně šetřit energii. Chtěl jsem být od začátku v první skupině, ale to se nepodařilo kvůli defektům. Rychle jsem to dohnal, snažil se hlídat si silné jezdce, nedělat chyby, v závěru držet vysoké tempo a čekat na závěrečný sprint.

Myslel jsem, že nebudu mezi nejsilnějšími, ale nakonec se ukázalo, že tam můžu být. V závěrečném sprintu bohužel vznikl chaos kvůli míchání dvou kategorií – naší a 100 mil, to pořadatelé úplně nezvládli. Bylo tam málo místa, museli jsme nasadit dlouhý sprint a trochu kličkovat. Na to jsem nebyl úplně připraven.

Bylo tam hodně kopců?

Byly tam jen kratší, spíš to bylo zvlněné.

Měl jste nějaké krize?

Ano, když jsem doháněl po defektu skupinu, byl jsem chvíli na hraně. To byly nejtěžší momenty.

Jak to bylo s tím defektem, co se stalo?

Měl jsem hned dva. Je tam náročný terén a celkově tam defektů bylo dost. Jezdíme na bezdušových pláštích, defekt spravíme knotem a pak doufoukneme bombičkou.

Bohužel jsem musel po defektu dojíždět. Z bahna mi také částečně nefungovalo řazení. Měl jsem už strach, že jsem mimo závod, ztrácel jsem 30 sekund. Ale v polovině už jsem doufal v top 10 a v posledních 60 km mi došlo, že můžu bojovat o pódium, možná i o vítězství. Tam jsem se přepnul do opravdového závodního módu.

Ke konci se hodně nastupovalo. Ale jak je možné, že po 300 km dojede vpředu početná skupinka?

Nebyly možnosti, aby se to roztrhalo, delší a prudší kopce. Všichni jsou hodně dobří, ale zároveň ke konci tak unavení, že je těžké udělat rozhodující nástup. To samé jsem ale zažíval někdy i na silnici.

Jak se občerstvuje a pije? To jedete s vodou v batůžku?

Byly tam dvě „občerstvovačky“ a zastávky na doplnění vody. Jezdíme s bidony i se speciálními batůžky s vodou a hadičkou, z níž můžeme pít za jízdy. Na druhé „občerstvovačce“ jsem si vzal taštičku s gely a tyčinkami a tři láhve. Bylo vedro, tak jsme ještě na 230. km zastavili celá skupina natočit si vodu.

Jede se pořád po šotolině?

Ten povrch se dost mění, takové cesty u nás nejsou. Z velké části jsou to prašné silnice, někde je hrubší štěrk, ale třeba začátek bylo asi sedm kilometrů totálního bahna. Objížděli jsme ty úseky po trávě, bylo to lepivé. Lidi za námi už šli pěšky. Je tam vlastně všechno od udusané hlíny až po rozbité polní kamenité cesty, kde můžete hned dostat defekt.

Gravelová kola jsou hodně jiná než silniční? Co všechno se sebou vezete?

To kolo se nejvíc liší tím, že se na něj vejdou širší pláště – tady to bylo 40 až 42 (silniční dnes mají cca 26 až 30). Geometrií se ale dnes gravely hodně přibližují silničním kolům a protože jezdíme rychle, máme i aerodynamické prvky.

Převody jsem použil těžší než běžně, ale tady se to hodilo. Všichni také používáme bezdušové systémy. Vezeme minimálně dvě CO2 bombičky, pumpičku a systém na knotování, utěsnění defektů. K tomu náhradní duši a mininářadíčko. Někteří měli na bahno i dřívko na čistění a olejíček k namazání řetězu.

Máme i širší řídítka. Nová kola mají úložné systémy pro nářadí do rámu, víc držáků na bidony. Člověk toho musí brát s sebou hodně.

Jaké bylo počasí?

Den předem hodně pršelo, a tím vznikl zmíněný velký bahnitý úsek. Ale zbytek (závodu) bylo teplo a sucho. Jen v závěru jsme chytili malou přeháňku, což mi ale přišlo vhod, protože mne to trochu ochladilo.

Co bude dál, pojedete celý seriál?

Chtěl bych se domluvit se sponzory. Příští týden pojedu závod ve Finsku a pak se uvidí.

Co gravelové mistrovství světa?

Rád bych jel. Forma je dobrá. Ale před MS je ještě mistrovství Evropy…