Patrick Lefevere: velký, tvrdý a úspěšný šéf. Ale nemluvte před ním o ženách

Silní a úspěšní muži vyvolávají často emoce. Patrick Lefevere je vyvolává doslova a do písmene. Neváhá kritizovat kohokoli a kdykoli včetně svých hochů. Jen občas někoho pochválí.

Mimochodem, je tu i silná česká stopa. Od příštího roku přijde do jeho zářného týmu nejlepší současný český cyklista Jan Hirt. Naopak po 11 letech odchází Zdeněk Štybar.

67letý vlámský veterán stojí za vzestupem mladíčka Remka Evenepoela, který teď drtí konkurenci na španělské Vueltě, i za úspěchy dvojnásobného mistra světa v cyklistice Juliana Alaphilippa. Jen letos má jeho tým zvaný „Vlčí smečka“ za sebou už přes 30 vítězství. Loni jich bylo ještě víc.

Stáj Deceuninck-QuickStep vyhrála pod Belgičanovou nadvládou od roku 2003 téměř dvacet světových cyklistických titulů a 21 klasických monumentů. To se nepodařilo nikomu.

Jedině velkou Grand Tours Lefevere dosud nemá – Tour de France, Giro ani Vueltu. I když… možná se teď ve Španělsku všechno změní. Evenepoel jede po prvních deseti dnech v červeném dresu vedoucího závodníka s obrovským náskokem téměř tří minut.

Tým nemá zdaleka největší rozpočet, jeho jezdci nemají největší platy, přesto je to jedna z nejprofesionálnějších stájí světa. Má jasnou hierarchii, zkušené vedení a skvělé odborníky od sportovních ředitelů, přes analytiky, lékaře a dietology. Tady se nikdy nehraje na náhodu.

Jak je to možné? Poděkujte Lefeverovi, protože on je mozkem a stratégem tohoto úspěšného projektu. „Je to vůdčí duch nejlepšího týmu ve svém sportu. Možná dnes nejlepšího týmu v jakémkoli sportu,“ řekl nedávno sportovní expert Richard Williams z The Guardian.

Lefeverovo závodní a manažerské palmarès trvá čtyři desetiletí. Muž, který vychoval nejúspěšnější tým moderní doby, je ale zároveň podle některých špatně informovaný a zastaralý. Možná by takhle špatně informovaní a zastaralí chtěli být i mnozí ostatní. Deceuninck-QuickStep patří za poslední tři roky mezi tři nejúspěšnější týmy světa.

Lefevere není jen geniální šéf. Provází ho jedna kontroverze za druhou. Zatím všechno přestál. Třeba incident v argentinském San Juanu před pár lety, kdy se jezdci „Vlčí smečky“ fotili s fanynkou a Iljo Keisse byl vyhozen ze závodu, protože při pózování pro fotku dělal těsně za ní nemravné pohyby. Žena si tehdy stěžovala, ale Lefevere se tvrdě ohradil, že ona prý jde jen po penězích.

„Říkám věci na rovinu. Někdy jsem upřímný až moc,“ řekl Lefevere v rozhovoru pro odborný web Cyclist. „Ale nikdy mě nepřistihneš při lži. Když nemám co říct, raději mlčím. Ale preferuji svůj styl než někoho, kdo se tváří hezky, ale uvnitř hezký není.“

QuickStep ve svých různých podobách už roky sbírá jedno vítězství za druhým. A také umístění na stupních vítězů. Druhá a třetí místa však Lefevera nezajímají. Jsou to pouhé poznámky pod čarou. Velký šéf je poháněn vítězstvími. Druhý a třetí jsou jen signály, že se všichni musejí snažit víc.

To byla i velká smůla Zdeňka Štybara, který byl na monumentu monumentů Paříž–Roubaix „jen“ dvakrát druhý. Kdyby býval vyhrál, stal by se pro Lefevera nesmrtelným. Takhle ale ne a belgický veterán českému jezdci letos už neprodloužil smlouvu.

Vždy to byla spíš kvalita než kvantita výher, co chválilo a zároveň pohánělo Lefevera, který neustále válčí o dobrý rozpočet. „Připadám si jako účetní. Musím vždycky sehnat peníze, zatímco mnoho mých konkurentů je podporováno vládami: Lotto-Soudal, Astana, FDJ… Pokud je v našich financích díra, zaplatím. A nejsem zvyklý vkládat soukromé peníze do svého týmu… Jsem zvyklý hrát si s čísly a dobře počítat.“

To může někdy vypadat krutě vůči jezdcům. „Jezdci jsou bilance. Musíte řídit jejich silné a slabé stránky, abyste si udrželi kredit. Samozřejmě bych si raději držel naše silnější jezdce, a pokud je to možné, dělám to. Tom Boonen se mnou strávil 15 let, Johan Museeuw 11, Terpstra osm.“ My dodáváme, že Zdeněk Štybar 11 let.

Jenže jezdci jsou dočasní, připouští Lefevere. Cyklistika je notoricky křehký obchodní model, ochromený přetrvávajícím nedostatkem příjmů z televize, z prodeje vstupenek a prostředků na převody, což znamená, že smlouvy nejsou obvykle delší než tři roky a často jsou pouze na jeden. Naopak stálé základy jakéhokoli týmu – sportovní ředitelé, pomocníci, marketingový štáb – jsou neocenitelné.

„Lidé kolem vás jsou strukturou vašeho domu. Pokud stavíte na písku, zhroutí se to. Pokud máte dobrý základ, zůstanete mocní. Wilfried Peeters, bývalý závodník, nyní sportovní ředitel, je se mnou 25 let, Yvan Vanmol, lékař, 26 let, Alessandro Tegner, manažer komunikace, 19 let,“ zdůrazňuje Lefevere.

QuickStep už dlouho zůstává hlavním sponzorem týmu. Ale navzdory mnoha milionům, které podlahářská společnost nalila do týmu, se ohledně rozpočtu stále pohybuje někde v průměru World Tour stájí.

Pro Lefevera to znamená nekupovat drahé slavné jezdce, ale maximalizovat úsilí k získání mladých talentovaných jezdců. Právě proto se stal tak zběhlým v hledání perel na dně oceánu. To je příklad již zmíněného Juliana Alaphilippa i Remca Evenepoela. Ten model ostatně okoukali i další silní hráči – třeba Jumbo-Visma nebo INEOS.

Alaphilippa Lefevere zaregistroval, když francouzský mladík skončil druhý na mistrovství světa juniorů v cyklokrosu v roce 2010. Bylo mu 17 let, byl to obrovský talent. Celou sezonu ho sledoval a pak ho podepsal.

Podobně to bylo s Remco Evenepoelem. V 19 letech Belgičan přeskočil kategorii do 23 let, ovládl juniorské žebříčky a vyhrál 23 z 35 závodů, do kterých v roce 2018 nastoupil, včetně dvojnásobného zlata na evropských a světových šampionátech. Někteří ho začali přezdívat „nový Eddy Merckx“. „Nikdy jsem v jeho věku neviděl nikoho tak dobrého,“ řekl Lefevere.

Jak „Velký šéf“ najde a vychová talent pro svůj vítězný tým? „Každý jezdec je jiný. Máme fyzické testy a pak i psychologické. Máme velmi dobrý systém, abychom pochopili charakter jezdce,“ zdůrazňuje Lefevere. Výsledky testů jsou doplněny pozorováním. A pokud to celé není pozitivní, existuje pouze jedno řešení. „Nikdy neztrácím čas s poraženými. Pokud mají poraženeckou osobnost, zůstanou takoví navždy a budou se mnou jen na krátkou dobu…“

Už jste ho pochopili? Je velkohubý, ale zároveň frajer. Co jeho další skandály? Loni byl dotázán na možnost vytvoření ženského týmu. „Při vší úctě, nejsem centrum sociální péče,“ odpověděl drsně. Dodal, že hodně staví na belgických cyklistech, ale sám nevidí dobré jezdkyně. Některé lidi tím vytočil doběla. Novinářka Robyn Davidsonová tweetovala své rozhořčení: „Je mi z toho špatně… Tento druh vadného přístupu se v mém sportu neustále opakuje.“

Občas ale Lefevere „hodí granát“ i do vlastních řad a provokuje své jezdce skrze média. Před začátkem Vuelty se tak pustil do samotného Alaphilippa. „Neplatím ho proto, aby vyhrával mistrovství světa,“ řekl Lefevere novinám De Morgen. „Doufám, že nezopakuje ten trik z loňska, kdy jel Tour de France jako přípravu na MS. Jednou se to může stát, ale v zásadě, za tohle ho neplatím. Čekám, že na Vueltě něco ukáže, ne že bude jen k ruce Evenepoelovi,“ uvedl na adresu francouzského jezdce, jenž chce koncem září v australském Wollongongu usilovat o vítězný hattrick na MS.

Sám zažil zvláštní kariéru. Ve 21 letech se stal profesionálem, vyhrál Kuurne–Brusel–Kuurne a etapu na Vueltě a pak z nevysvětlitelného důvodu v roce 1980, v pouhých 25 letech, odešel do důchodu. Žádné zranění, žádné zhroucení zdraví, prostě přestal. A okamžitě se proměnil ve sportovního ředitele týmu, za který právě závodil.

Dnes k tomu přidává zajímavý kontext. „Skvělí jezdci možná nebudou dělat dobré šéfy. Nevědí, jak se cítí „normální“ jezdec. Jak můžete někomu vysvětlit, jak potřebuje růst, když jste tu bolest nikdy sami nepocítili? Vyhrát je snadné. Než ale někoho naučíte vyhrávat, musíte selhat.“