Článek
Tohle je mimořádné specifikum nejnevypočitatelnějšího jednorázového cyklistického závodu světa – „Pekla severu“. Klasiky, která pokaždé začátkem dubna míří z okraje Paříže do provinčního příhraničního města Roubaix.
Včera v neděli tomu nebylo jinak. Prakticky každý, kdo vyhraje tenhle závod závodů, může říct, že by možná nevyhrál, kdyby… Stejně tak Mathieu van der Poel.
To kdyby představuje především brutální pády na dlážděných úsecích a jeden defekt za druhým. Žádný druhý závod jich nemá víc. A právě to zastavuje na cestě k cíli zcela náhle a nečekaně i hlavní favority.
Letos vše začalo na pověstném pětihvězdičkovém dlážděném úseku č. 19 Trouée d’Arenberg 100 km před cílem. Hromadný pád. Byl v něm loňský vítěz i letošní favorit z týmu Jumbo-Visma Dylan van Baarle a také hlavní želízko stáje Soudal Quick-Step Kasper Asgreen. Ještě na tomto úseku pak měl defekt Christophe Laporte, klíčový pomocník dalšího favorita Wouta van Aerta.
Zde se ještě nevyhrává, ale odděluje se zrno od plev. Tady se formuje užší skupina favoritů, říkají experti. Přesně tak to bylo i letos. Ale hlavní drama mělo teprve přijít.
Na posledním, nejtěžším dlážděném úseku č. 4 Carrefour de l’Arbre, méně než 20 km do cíle, potom spadla další hvězda, Němec John Degenkolb. Jeden ze čtyř aktivních cyklistů (ještě Greg Van Avermaet, Peter Sagan a Dylan van Baarle), kteří už Paříž–Roubaix vyhráli. Včera se mu dařilo mimořádně a hlavně ukazoval svoji obrovskou zkušenost. Rázem byl jedním z želízek v ohni. Bohužel v kritický okamžik ho nechtěně „zkosil“ pozdější vítěz Mathieu van der Poel.
Stalo se to takto: van der Poelovi na krkolomných dlažebních kostkách náhle vjel do cesty jeho týmový kolega Jasper Philipsen, Poel musel bleskově uhnout a při tom nechtěně srazil Němce. Nebyla to ničí vina, ale pro 34letého Degenkolba to byla možná poslední šance na velké vítězství. V cíli padl na zem a hořce plakal.
Jenže to jsou zároveň chvíle pro klíčové útoky. V ten okamžik zabral Wout van Aert a brzy to vypadalo, že si to v cíli rozdá už jen s Mathieuem van der Poelem. Avšak ani jemu nebylo přáno. V nejlepší okamžik ho postihl defekt. Do cíle se tak najednou řítil suverénně sám Nizozemec.
Nešťastně skončil i Štybar
Takhle je to na Roubaix skoro pokaždé. Loni zavadil sedm kilometrů před cílem o diváka favorit Yves Lampaert a byl to pro něj konec.
Náš Zdeněk Štybar byl už na Roubaix dvakrát druhý (2015 a 2017). V roce 2013, kdy na tom byl možná úplně nejlíp a mohl myslet na vítězství, se ale zachytil na kraji dlážděného úseku o tašku diváka a spadl. Všechny šance na vítězství byly pryč, přesto ještě dojel aspoň šestý.
Tak takové je Roubaix. Závod, který má málokdo rád, ale jenž je nebetyčnou výzvou. Jeho vítězstvím se každý navždy zapisuje na seznam cyklistických hrdinů.
Letos se jím poprvé stal Mathieu van der Poel. Mimochodem, jel nejrychleji v historii. Překonal průměrným časem 46,841 km/h o více než kilometr loňský rekord Dylana van Baarleho.
V článku jsme doplnili informace o dalších aktivních jezdcích, kteří vyhráli závod Roubaix.
