Ondra, Špotáková či Duplantis. 10 velkých výkonů malé mnichovské olympiády

Češi si celkově nevedli špatně. 10 medailí, z toho 3 zlaté, znamená, že jsme na 17. místě, o fous za Slovinskem a Švýcarskem, ale před Belgií, Švédskem, Chorvatskem, Finskem, Dánskem… Ale pokud se ve výsledcích zaměříme jen na atletiku, tak slavné už to není. Atletické zlato chybí.

Krásný olympijský park a atletický stadion, jehož architektura předběhla dobu o několik desetiletí. Ale nadchla i další sportoviště, například lezecká stěna v centru města na Königsplatz. Také skvělí diváci. Mnichov se prostě předvedl a ukázal, že je pro sport, sportovce i fanoušky skvělým městem. Koncept spojení devíti sportů byl zajímavý, našel zastánce i kritiky, kterým vadilo jakési všeobecné zmatení z toho, co vlastně sledovat. Někteří prý ani nepochopili, co to je vlastně za akci. Kdo však akci bral jako malé, „civilnější“ olympijské hry, nemohl být zklamaný.

Kdo viděl soutěže ve sportovním lezení, musel být nadšen. Zmíněné skvělé umístění do centra metropole, výborná atmosféra, neustále tleskající diváci, kteří fandili bez rozdílu všem, a napínavé boje sympatických hvězd. Českým fanouškům musely přinést radost výborné výkony Adama Ondry, který posbíral medaile ve všech disciplínách, jichž se účastnil. Zlato z lezení na obtížnost, stříbro z olympijské kombinace a bronz z boulderingu.

Cyklistická dokonalost se jmenuje Tom Pidcock. Stále ještě 23letý mladík je neskutečným cyklistickým univerzálem. Loni zvítězil na olympiádě v Tokiu v závodě horských kol. Letos vyhrál MS v cyklokrosu, pak královskou etapu Tour de France a nyní ME v horských kolech v Mnichově. Naprosto suverénně. Jednou zabral krátce po startu a dotáhl se do čela. Pak zabral podruhé a všem ujel, chvílemi měl obří náskok. Nakonec si v naprostém klidu dojel pro jasné prvenství.

Jestli tohle bylo loučení s dvě dekády trvající kariérou, pak se dokonale povedlo. Barbora Špotáková neměla ideální formu, už dlouho nic velkého nevyhrála, ale bojovala, jak jsme u ní zvyklí. V nervydrásajícím finále posledním hodem vyválčila medaili, aspoň bronzovou. Je to její už 11. cenný kov z velkých soutěží – olympiád, mistrovství světa nebo Evropy. Žádná česká atletka nebyla nikdy lepší.

Teprve 21letý Nor Jakob Ingebrigtsen je skutečným atletickým démonem. Závodí nejčastěji ve zvláštní kombinaci na 1 500 a 5 000 m. Zkusil to i v Mnichově a obě disciplíny suverénně vyhrál. Z velkých soutěží už přivezl osm medailí, z toho šest zlatých. Doma patří k národním hrdinům a norské diváky baví v populární show Team Ingebrigtsen, kde září i se svými dvěma bratry, kteří jsou rovněž výbornými běžci.

Dvaadvacetiletá Nizozemka Femke Bolová ho napodobila a pak ještě překonala. Vyhrála zlato jak v dlouhém sprintu na 400 m, tak i v závodě na 400 m překážek. Podobně jako u Nora to vůbec nebývá obvyklá kombinace. Jenže nakonec k tomu přidala ještě třetí zlato ve čtvrtkařské štafetě.

Šestnáctiletá Češka Iveta Miculyčová vtrhla do nové olympijské disciplíny BMX freestyle jako uragán. Nejdříve sice velmi nepříjemně upadla, ale pak ukázala velké srdce. Ve finále byla nejlepší a nic na tom nezmění ani fakt, že trochu překvapivě vyhořely obě dvě hlavní favoritky.

Známý italský cyklistický silniční sprinter a dráhař se postaral o malou senzaci. Nejprve nastoupil k silničnímu závodu přes 200 km, kde dojel ve finiši na slušném 7. místě. Ve stejný den pouhých pět hodin poté se postavil na start dráhové eliminace. A vyhrál.

Martin Fuksa to na své kánoi umí výborně. Nejdříve z mnichovské vody vylovil stříbro v singlu na 1 000 m, nakonec přidal zlato na 500 m. Stal se tak už pojedenácté mistrem Evropy. Kromě toho má i dva tituly světové.

Chcete něco opravdu speciálního? Tady to je. Dvaadvacetiletý švédsko-americký výškař Armand „Mondo“ Duplantis od roku 2018 sbírá jeden velký úspěch za druhým a zároveň i světové rekordy. Když skáče, závodí vlastně jiný závod než ostatní. Potvrdil to i v Mnichově, kde výkonem 606 cm nechal druhého Němce za sebou o 21 cm.

Jako by oštěpařské drama se Špotákovou nestačilo. Všechno pokračovalo v závěrečném závodě mužů. Jakub Vadlejch sahal po zlatu a Vítězslav Veselý po bronzu. Ani jednomu z nich se to nepodařilo, a tak z toho všeho nakonec zbylo 2. a 4. místo. Proč se nepodařilo víc? U Vadlejcha vás možná napadlo, proč bušil do každého pokusu, až se úplně unavil a ztratil hlad po vítězství? Proč jeden dva hody nevynechal, neodpočinul si a nezkoncentroval se na vrcholný výkon? Možná téma k zamyšlení pro celý oštěpařský tým.