Získali medaili a promluvili: „Do Číny bych se už nevrátila“

Přehlídkou státních vlajek a závěrečným ohňostrojem na stadionu známém jako Ptačí hnízdo v neděli oficiálně skončily zimní olympijské hry 2022. Měly ambici sjednotit svět, nakonec ale spíš zdůraznily, nakolik zůstává rozdělený.

Zatímco sportovci sváděli boj o medaile, v domovinách některých z nich se schylovalo k válce. Ústřední hvězdou se letos nestala osobnost typu Usaina Bolta, ale čínská lyžařka narozená v USA, Eileen Gu, jejíž um na svazích zastiňovaly otázky zpochybňující její loajalitu a morální zásady.

Výběr Pekingu jako olympijského hostitele pro rok 2022 dlouho kritizovaly zejména skupiny věnující se lidskoprávním otázkám. Některé země v čele se Spojenými státy a Velkou Británií na protest proti čínskému zacházení s menšinovým muslimským obyvatelstvem Ujgury přikročily k diplomatickému bojkotu. Sami reprezentanti těchto zemí nakonec k žádné formě protestu nepřikročili a nechali za sebe promlouvat pouze své nadání a sportovní nasazení.

Není jim co vyčítat – sportovci přece jen do Číny nejeli na výlet, ale reprezentovat svou zemi a užít si neopakovatelnou životní událost (pokud nejste Martina Sáblíková). Neměli to jednoduché. Samotná pandemie olympiádu sevřela nespočtem opatření. Speciálně pro Peking pak platila i bonusová pravidla, která spíše než ochránit zdraví sportovců měla zajistit jejich bezpečnost.

Protestní politické akce jsou všeobecně proti pravidlům Mezinárodního olympijského výboru (MOV). Obhájci lidských práv však v případě Číny o to naléhavěji vyzývali účastníky, aby se vzdali jakékoli potřeby vyjadřovat se k palčivým problémům. Nejistotu kolem bezpečí sportovců o to víc prohloubil pekingský úředník, který před zahájením ZOH varoval, že jakékoli chování, které je proti olympijskému duchu nebo čínským zákonům, nemine „trest“.

Po drtivou většinu konání her tak sportovci mlčeli. Zřejmě si tak mnozí vzali k srdci doporučení amerického lyžaře a bývalého olympionika Noaha Hoffmana. „Můžou promluvit, ale až se vrátí domů,“ vzkázal sportovcům před ZOH. A tak se i stalo.

S kritikou čínského režimu o víkendu nešetřil britský freestylový lyžař Gus Kenworthy. Jeho výtky necílily ani tak na ujgurský problém. Kenworthymu, který se sám otevřeně hlásí k LGBT, se nelíbí spíše postoj čínské vlády ke komunitě gayů a leseb.

„Jsem opravdovým fanouškem olympiády,“ řekl Kenworthy v sobotu po jízdě na u-rampě, která mu v mužské kategorii vynesla osmé místo. Dodal, že olympiádu sledoval celý svět, což mohla být pro MOV šance přinést „pozitivní změnu“.

Kenworthy, který se narodil v Británii, ale v Soči 2014 získal pro USA stříbro ve slopestylu a nyní soutěží za Británii, uznal, že Čína vzhledem k pandemii uspořádala působivé hry. MOV však měl dle něj „vzít v úvahu“ i postoj hostitelské země k lidským právům a k LGBT.

Není jediný, kdo s kritikou čekal na skončení svých disciplín. Jazyky se rozvázaly také některým čerstvým držitelům vzácných kovů. 25letý švédský rychlobruslař Nils van der Poel po návratu domů pro server Sportbladet uvedl, že si kromě zlaté medaile odvezl i „velmi pěkný zážitek“. Rozhodnutí uspořádat hry v Pekingu však označil za „strašné“.

„Olympijská vesnice byla velmi pěkná, Číňané, které jsem potkal, byli naprosto úžasní,“ řekl podle serveru The Guardian. „Olympiáda je fantastická sportovní událost, která spojuje svět a kde se setkávají národy. Ale stejně jako Hitler chystal invazi Polska, chystá se Rusko na invazi Ukrajiny. Myslím si, že je krajně nezodpovědné udělit (hostování) zemi, která porušuje lidská práva tak nehorázně, jako to dělá čínský režim,“ řekl van der Poel.

Nemlčet se rozhodla také německá mistryně v sáňkování Natalie Geisenbergerová. Ačkoli s kritikou čínského režimu nešetřila už před zahájením ZOH, nakonec vycestovala a domů přivezla svou šestou zlatou medaili. Během her se striktně držela doporučení: „Držet pusu a krok“.

„Musíte být opatrní, co a kde říkáte, a myslím, že to takhle cítí víc lidí. Přímo tady na místě je lepší raději nic neříkat,“ řekla médiím 8. února. To se však změnilo s jejím návratem do Německa. Deníku Süddeutsche Zeitung sdělila, že se do Číny už nikdy nevrátí.

„Pro mě to prostě není prázdninová destinace a do Číny bych nejela už ani na mistrovství světa,“ řekla. „Nemá to nic společného s pandemií. Nebyla jsem tam proto, že bych moc chtěla do Číny, ale protože MOV rozhodl, že se olympijské hry budou konat v Pekingu,“ řekla a dodala, že si splnila svůj sen „zabojovat o medaili i jako matka“.

Na sportovce byl tak týdny před zahájením ZOH vytvářen tlak nejen kvůli dobrým výsledkům, ale i z politických důvodů.

„Vzhledem k tomu, že MOV ani čínské úřady neposkytují žádnou ochranu, důrazně doporučujeme sportovcům, aby se po dobu pobytu v Číně nevyjadřovali k otázkám lidských práv. Zmizení Pcheng Šuaj je zářným příkladem toho, jakému riziku sportovci mohou čelit, když se ozvou,“ varovalo před konáním ZOH podle serveru South China Morning Post sportovce hnutí Global Athlete s odkazem na případ čínské tenistky, která se na konci minulého roku svěřila, že ji sexuálně obtěžoval bývalý čínský vicepremiér.

Organizace tak reagovala na slova předsedkyně americké Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiové. Ta na olympijské sportovce v obavách o jejich bezpečnost apelovala, aby se vyhnuli komentování lidských práv v Číně.

Účastníky olympiády v rozhovoru pro Seznam Zprávy varovala také hlavní čínská výzkumnice Human Rights Watch Ja-čchiou Wang. Posledním „neprůstřelným argumentem“, proč by se hry v Pekingu neměly konat, byl i podle ní případ Pcheng Šuaj.

„Pcheng Šuaj je trojnásobná olympionička, která byla za svůj svobodný projev umlčena. Vypovídá to o tom, že Čína není bezpečné prostředí, můžete být potrestáni a nezáleží na tom, jak prominentní nebo bohatí jste. Komunistická strana vás potrestá a sláva vás neochrání,“ varovala tehdy Ja-čchiou Wang a připomněla, že by nebezpečí mohlo hrozit i účastníkům Pekingu 2022.

„Vaše bezpečnost není zaručená. Také jednání MOV dokazuje, že upřednostňuje Komunistickou stranu Číny před svými povinnostmi pečovat o bezpečnost a pohodlí olympijských atletů. To je také signál toho, že se vám v Pekingu může něco stát i jako účastníkovi. Jakmile nastane problém, MOV vás nepodpoří,“ uvedla s odkazem na častou kritiku MOV a jeho šéfa Thomase Bacha za nadstandardní vztahy organizace s čínskou vládou.

Navzdory často omílanému argumentu, že je MOV nepolitickou organizací, a tudíž jí nepřísluší řešit obvinění z genocidy, to byla mluvčí Pekingského místního organizačního výboru (BOCOG), kdo využil olympiádu k politickým vyjádřením.

Údajné porušování lidských práv v Sin-ťiangu minulý čtvrtek označila jako „lži“. Na „nepolitické“ tiskové konferenci Jen Ťia-žung sklouzla také k propagaci pekingské politiky „jedné Číny“, když zopakovala čínský postoj k demokraticky spravovanému Tchaj-wanu, který je na olympijských hrách oficiálně známý jako čínská Tchaj-pej.

Již citovaný bývalý lyžař Noah Hoffman pak minulý týden v rámci kritiky vyjádření Jen Ťia-žung zopakoval svůj názor, že nechat Peking pořádat olympiádu bylo „špatné rozhodnutí MOV“.

„Až se ohlédneme za těmito hrami za rok, za čtyři nebo za 10 let, nebudeme vzpomínat na dvě zlaté medaile Nilsona (van der Poela). Místo toho budeme vědět, že tyto hry posloužily k posílení dvou autoritářských vlád,“ dodal pro AP s odkazem na Čínu a Rusko.

„Využili tiskovou konferenci MOV, zdánlivě apolitické místo, ke zpochybnění suverenity Tchaj-wanu, ke zpochybnění existence nucených prací v Sin-ťiangu. Je to ohromující. Byli jsme svědky kauzy Pcheng Šuaj, abychom nakonec popřeli obvinění ze sexuálního napadení. Tohle jsou věci, které si budeme pamatovat,“ dodal.