Z ulic Bronxu až na olympiádu. V Paříži má premiéru nová disciplína

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Podle některých jde o formu umění, jiní v něm vidí spíše sportovní disciplínu s prvky gymnastiky. Na olympijských hrách v Paříži se poprvé v historii představí olympijský breaking, ve světě známý především jako breakdance nebo b-boying.

Disciplína, kde klíčovým faktorem není rychlost, síla nebo pořadí, ale například taneční dovednosti nebo kreativita. V tom je pozice olympijského breakingu unikátní. Podobně jako to, že pro něj neexistuje jednotná definice.

„Osobně vnímám breakdance jako umění, které propojuje pohyb, hudbu a kreativitu. Důležitá je ale i určitá forma atleticismu, protože je náročný i fyzicky, pokud v něm chcete být dobří. Částečně se tedy dá považovat za sport,“ říká pro Seznam Zprávám český b-boy Marek Mensa.

„Jeho podstatou je battle neboli překonávání soupeře rytmicko-pohybovými schopnostmi a jedinečným stylem. B-boy následuje beat. Pohybově vyjadřuje perkusivní část hudební skladby, tzv. break. Proto této pohybové formě říkáme ‚breaking‘ nebo ‚b-boying‘,“ přidává vysvětlení tanečnice a historička tance Lucie „Sweemo“ Plavcová.

Jedno je ale jasné: zatímco desítky let byl breakdance především jedním z hlavních pilířů hip-hopu a pouliční kultury newyorských ulic, nyní jde o globální fenomén. Má své ikony, fanouškovskou základnu, láká sponzory a svět byznysu.

Jak popisuje historička Plavcová, breakdance se zrodil v 70. letech v subkulturách newyorského Bronxu.

„B-boying se utvářel v chudinských čtvrtích New Yorku, které byly domovem převážně Afroameričanů a Latinoameričanů. Půjdeme-li po stopách jeho kořenů a inspiračních zdrojů, narazíme na nesčetnou spoustu vlivů od americké popkultury 70. let přes bojová umění, step, swing a latinoamerickou kulturu až po africké tance a rytmy.“

Tony „Mr. Wave“ Weasley, jeden z pionýrů subkultury, před pár měsíci popsal pro pořad Good Morning America své začátky takto: „Naučil jsem se ‚vlnit‘ i ‚vibrovat‘ najednou. Pak jsem šel na zem a pak zase nahoru.“

Weasley, jehož doménou byly vlny a robotické pohyby, byl součástí jedné z průkopnických crews. V 80. letech bylo trendem mít v b-boy crew zástupce iluzorních tanečních stylů, popisuje dále historička Plavcová.

Devětapadesátiletý Weasley rovněž pro americký pořad řekl, že ho inspirovaly například robotické taneční kroky Michaela Jacksona.

Právě breakdance podle něj představoval v newyorských ulicích jeden z prostředků, jak aspoň na chvíli uniknout každodennímu násilí. „Webster Projects (obytný komplex v Bronxu - pozn. red.) byl hodně nebezpečný, ale když se pustila hudba a dorazili speakeři, nastal klid. Všechny přitahovala hudba,“ vzpomínal.

„Taneční styl kromě něj formovali i další jedinci a taneční skupiny - crews, jak napsal americký deník The New York Times (NYT). Mezi nimi například Zulu Kingz, The Bronx Boys či Crazy Commanders. „Později Rock Steady Crew, New York City Breakers nebo Dynamic Rockers inovovaly nové a složitější pohyby,“ přibližuje dále Plavcová.

V 80. letech začal breakdance pronikat i do mainstreamu. Rock Steady Crew se objevila ve slavném filmu Flashdance z roku 1983, breakdanceři účinkovali i o rok později v tanečních filmech Breakin' nebo Beat Street.

První rozsáhlá a formálně hodnocená soutěž, International Battle of the Year, spatřila světlo světa v 90. letech a zahájila novou éru breakdance. Dnes je jednou z nejprestižnější soutěží, kam se sjíždí ti nejlepší b-boys a b-girls z celého světa, Red Bull BC One.

Co stojí za oblibou breakdance? Podle jednoho z „otců zakladatelů“ je populární především proto, že k němu není potřeba téměř nic. Stačí jen „odhodlanost, porozumění tanci a disciplína“.

S tím souhlasí i český b-boy Mensa. On sám začínal v jedné z pražských tanečních škol, kde jedinou nutností byla tělocvična. Mnoho dalších si ale podle něj vystačí i s jakýmkoliv venkovním pláckem.

Klíčovým prvkem jsou nejen podle něj další b-boys a b-girls, jelikož jádrem breakdance je především komunita lidí.

Breaking úspěšně debutoval na Olympijských hrách mládeže 2018 v argentinském Buenos Aires a podle americké stanice NBC překonal hranici milion diváků, čímž zastínil sledovanost mnoha jiných sportů.

Na to konto byl zařazen mezi olympijské sporty a debut ho čeká právě v Paříži. Prezident MOV Thomas Bach rozhodnutí kvitoval s tím, že hry budou více „genderově vyvážené, mladistvé a městské“. „Měli jsme jasnou prioritu – a tou je představení sportů, které jsou populární zejména mezi mladými generacemi. A také zohlednit urbanizaci sportu,“ nechal se slyšet.

Ne všichni jsou ale ze zařazení breakingu jako olympijského sportu nadšení. USA Today poukazuje na obavy části komunity, že by olympijští rozhodčí mohli více oceňovat technickou obtížnost před ostatními nehmotnými vlastnostmi, které dělají breakdance jedinečným, včetně vášně nebo originality projevu.

NYT napsaly, že se někteří b-boys a b-girls obávají, že breakdance přijde o duši a svou esenci s ohledem na místo a okolnosti, kde vznikl. Argumentují, že nejde o sport, ale umění.

„Breakdance scéna se bojí, že olympijský breaking mají na starosti lidé, kterým tolik nejde o kulturu, ale spíše o to, se na něm svézt,“ přibližuje vlastní perspektivu Marek Mensa.

Připouští ale, že olympijský breaking představuje pro celou komunitu také mnoho příležitostí.

Kdo vyhraje a jak bude v Paříži sport přijat, je zatím otázkou. Český b-boy od her očekává především „spoustu úspěšných a zajímavých příběhů a růst popularity breakdance“. „Krátkodobě může mít (breaking na OH) velký dopad. Dlouhodobě má breakdance scéna silné základy,“ vysvětlil.

„Lze čekat určitou sterilizaci. Představuji si to, jako když se vášnivá salsa přesouvá z undergroundového nočního klubu na nablýskanou závodní plochu s uhlazenými tanečními páry. Živoucí bujná kultura se bude muset do požadované míry zakonzervovat a budou se na ni muset aplikovat uniformní pravidla. Peníze budou putovat tam, kde se tyto pravidla dodržují. Tato nová sportovní odnož breakingu přinese nové situace a s nimi i nové možnosti a příležitosti, stejně jako nové výzvy a ztráty,“ sdílí svůj pohled Plavcová.

Už dávno každopádně neplatí, že by byl breakdance zábavou především chudých nebílých komunit v New Yorku.

AKTUALIZACE: Rozšířili jsme pasáž o Tonym Weasleym.