Hlavní obsah

Z historie ZOH: Co předcházelo biatlonu a proč měli závodníci na bobech smůlu

Foto: Profimedia.cz

Zimní olympijské hry se po čtyřech letech odehrají opět na asijském kontinentu. Tentokrát v čínském Pekingu.

Přesně za týden, v pátek 4. února, začnou v Pekingu 24. zimní olympijské hry. Od těch prvních uběhlo již 98 let. Seznam Zprávy zmapovaly, jak si jednotlivé země i sportovci v celé historii zimních olympijských her vedli.

Článek

Článek si můžete pustit také v audioverzi.

Po čtyřech letech od her v jihokorejském Pchjongčchangu se zimní olympijské hry vracejí zpět na asijský kontinent. Peking se tak zařadí k dalším 20 městům, které v minulosti zimní olympiádu pořádaly. Celkem ve třech z nich se konaly opakovaně: šlo o Svatý Mořic ve Švýcarsku, rakouský Innsbruck a Lake Placid ve Spojených státech.

Netradičně se zimní hry konají po půl roce od těch letních, které se posunuly kvůli koronavirové pandemii. I když ani tradice pořádání zimních a letních olympijských her v rozdílných letech není příliš dlouhá – až do her v norském Lillehammeru v roce 1994 se zimní olympiáda odehrávala ve stejném roce jako ta letní.

Vůbec první zimní olympijské hry pořádalo francouzské město Chamonix v roce 1924. Původně šlo o Týden zimních sportů, který zaštiťoval Mezinárodní olympijský výbor, a označení „zimní olympijské hry“ získaly až o dva roky později.

Této sportovní události se zúčastnilo celkem 258 sportovců ze 16 olympijských výprav. Soutěžili v jízdě na bobech, běhu na lyžích, curlingu, krasobruslení, ledním hokeji, severské kombinaci, skocích na lyžích, rychlobruslení a v závodu vojenských hlídek.

Lední hokej a krasobruslení se přitom neobjevily na olympijských hrách poprvé. Krasobruslení bylo součástí programu letních olympijských her – části nazvané Podzimní hry – již v Londýně v roce 1908, a je tak nejstarším zimním sportem na olympiádě. Podruhé se v něm soutěžilo v Antverpách o 12 let později, kde měl premiéru i lední hokej.

Speciál k zimní olympiádě v Pekingu

Naopak závod vojenských hlídek se v Chamonix objevil poprvé a naposled. Přestože byl součástí programu i na několika dalších olympijských hrách (konkrétně v letech 1928, 1936 a 1948), zařazen byl již pouze jako takzvaný ukázkový sport.

V Chamonix musely čtyřčlenné týmy uběhnout 30 kilometrů na lyžích, přičemž všichni závodníci měli oblečené vojenské uniformy a nesli s sebou zbraň, ze které na konci trasy stříleli do terčů. Jednu ze šesti hlídek tvořili i reprezentanti z Československa, na medaile ovšem nedosáhli.

Princip této disciplíny se později přenesl do jiného olympijského sportu – biatlonu, který je součástí her od roku 1960.

Na obrázku je francouzský tým, který v závodu vojenských hlídek skončil na třetím místě. Zvítězilo Švýcarsko, druhé místo připadlo Finsku.

„Chybějící“ bobová dráha

Kromě závodu vojenských hlídek se dnes soutěží ve všech sportech, které byly součástí her už v Chamonix. Postupem času se k nim zařadily další, dnes již klasické olympijské sporty, jako je alpské lyžování, biatlon nebo jízda na saních.

Mezi novějšími sporty, které k programu přibyly v 90. letech, jsou pak snowboarding, akrobatické lyžování nebo rychlobruslení na krátké dráze.

Některé z původních olympijských sportů naopak z programu na čas vypadly. Například v roce 1960 ve Squaw Valley v Kalifornii se nekonal závod v jízdě na bobech. Organizátoři totiž odmítli postavit bobovou dráhu, protože se do tohoto závodu předběžně přihlásilo „jen“ devět zemí.

Částečně kvůli chybějícímu zázemí vymizel z olympijského programu i skeleton. Součástí her byl pouze v letech 1928 a 1948, oba ročníky se přitom konaly ve Svatém Mořici, kde stála závodní dráha Cresta Run.

„Vzhledem k tomu, že tento sport byl v té době dostupný pouze na dráze Cresta Run, upadl v zapomnění, protože rostla popularita saní a bobů,“ uvádí k historii skeletonu oficiální olympijské stránky.

Ukázkové sporty na ZOH

Řada sportů se stala součástí olympijského programu pouze jako takzvaný ukázkový sport. Výsledky se nezapočítávají do celkového pořadí národů.

Příklady některých sportů:

  • skijöring (závod na lyžích, kdy byl lyžař tažen na trati koněm, pouze v roce 1928)
  • závody psích spřežení (pouze v roce 1932)
  • zimní pětiboj (skládal se z běhu na lyžích, střelby, sjezdu, šermu a jízdy na koni; pouze v roce 1948)
  • balet na lyžích (kombinace skoků a tanečních pohybů na lyžích, v letech 1988 a 1992)

Zimním olympiádám dominuje Norsko

Žebříčku medailí získaných na zimních olympijských hrách vévodí Norsko. Dosud se zúčastnilo všech ročníků a na každém se norským sportovcům podařilo umístit na medailových příčkách. Dohromady tak získali již 368 medailí.

Druhou nejúspěšnější zemí jsou pak Spojené státy, které se také účastnily všech zimních olympijských her. Američtí sportovci na nich vyhráli celkem 305 medailí.

Na třetím místě v žebříčku je Německo, které má 259 medailových zisků, přičemž započteny jsou i výsledky z her v letech 1956 až 1964. V této době se východoněmečtí a západoněmečtí sportovci účastnili her v rámci jednoho týmu Sjednocené německé družstvo. Na následujících hrách až do roku 1988 pak startovali odděleně.

Česko dosud získalo 31 olympijských medailí, což jej v mezinárodním srovnání řadí na 20. místo. Českoslovenští sportovci se umístili hned o příčku níže, dohromady ze zimních olympiád přivezli 25 cenných kovů.

Norové i na vrcholu žebříčku nejúspěšnějších sportovců

Úspěchy Norska potvrzuje i tabulka s nejúspěšnějšími sportovci na zimních hrách, kde první tři příčky drží právě norští olympionici. Vůbec nejvíce medailí se podařilo získat norské běžkyni na lyžích Marit Björgenové. Her se zúčastnila celkem pětkrát, poprvé v roce 2002 v Salt Lake City, a za svou sportovní kariéru si odvezla dohromady 15 olympijských medailí.

Stejný počet zlatých a stříbrných kovů získal norský biatlonista Ole Einar Björndalen. Má ale o dvě bronzové medaile méně, což jej řadí na druhé místo v žebříčku nejúspěšnějších zimních olympioniků.

Doporučované