Vylučování sportovců i bojkot. Politika olympijské hry ovlivňovala vždy

Olympijské hry si od svého vzniku zakládají na ideji apolitičnosti, ani letos se nicméně největší sportovní událost neodehrává v geopolitickém vakuu.

Hovoří se tak nejen o účasti více než tří desítek ruských a běloruských sportovců, byť pod neutrální vlajkou, ale i o nevyslyšených výzvách, aby ve francouzské metropoli nemohli startovat Izraelci.

Rusové nemají omezený přístup na olympijské hry poprvé. Zatímco ale dřívější zákazy a suspendace souvisely s dopingovými skandály, z vrcholících her v Paříži bylo Rusko suspendováno kvůli zmíněné invazi na Ukrajinu.

Zákaz se vztahoval na ruské a běloruské sportovce, kteří jsou spojeni s armádními či bezpečnostními složkami, případně veřejně podpořili speciální vojenskou operaci, jak Kreml agresi vůči Ukrajině označuje. MOV jim rovněž zablokoval účast v kolektivních sportech. Atletika si pak pro ně prosadila vlastní plošný zákaz.

Sankce MOV znamenaly, že na území Ruska ani jeho spojence Běloruska nelze pořádat žádné mezinárodní sportovní akce a nesmějí se používat vlajky, státní hymny ani jakýkoli jiný národní symbol obou zemí.

Mezinárodní olympijský výbor nicméně slevil ze svého původního postoje z roku 2022, kdy se uvažovalo o absolutním zákazu účasti na všech mezinárodních sportovních akcích.

„Olympijské hry nemohou zabránit válkám a konfliktům,“ uvedl MOV k rozhodování o účasti ruských a běloruských sportovců pod neutrální vlajkou. „Nemohou ani řešit všechny politické a sociální výzvy v našem světě. To je sféra politiky. Olympijské hry však mohou být příkladem pro svět, kde všichni respektují stejná pravidla a jeden druhého.“

Oficiálně se pak výbor odvolával také na používání ukrajinských sportovišť na okupovaných územích.

Do Paříže nakonec přijelo 32 „neutrálních sportovců“ z Ruska a Běloruska, kteří do pátečního poledne získali jednu zlatou a tři bronzové medaile.

V kontextu rozhodnutí nechat startovat sportovce ze země, která vede válku na Ukrajině, pouze pod neutrální vlajkou, se zvedl odpor vůči účasti Izraele.

Podle některých totiž mlčení MOV o dění v Pásmu Gazy představuje dvojí metr. Židovský stát Pásmo Gazy neanektoval ani nepřevzal její sportovní organizace. Jak ale upozornil časopis Time, při vojenské operaci, která je reakcí na krvavý útok teroristů z Hamásu ze 7. října, byla zničena velká část infrastruktury, včetně sportovních zařízení.

Stadion Jarmúk pak měla izraelská armáda přeměnit v prostor pro zadržování palestinských vězňů, což Palestinský fotbalový svaz odsoudil jako „jasné porušení Olympijské charty“.

Koncem května Palestinský olympijský výbor odhadoval, že od 7. října bylo zabito 300 palestinských sportovců. O život přišel i bývalý fotbalista a trenér palestinského olympijského fotbalového týmu Hani al-Masdar.

Z oficiálních míst kritika na izraelské sportovce nezaznívala, ve francouzské metropoli se ale potýkali s protesty, výhrůžkami smrtí a urážkami. Francouzské úřady jim v reakci na to poskytly ochranu.

Osmičlenná palestinská výprava je zatím v Paříži bez medaile, Izraelci jich získali sedm.

Mluvčí letošních her k protestům uvedl, že organizace „tyto činy co nejdůrazněji odsuzuje“, a dodal, že olympijské hry „jsou časem harmonie a tolerance“.

Kritické projevy vůči vedeným konfliktům se ale mohou objevit i přímo na sportovištích. Francouzské úřady podle serveru Politico například vyšetřují incident, kdy diváci během fotbalového utkání Izraele s Paraguayí rozvinuli transparent s nápisem „Genocidní olympiáda“ a měli ukazovat „provokativní gesta antisemitské povahy“.

Sportovci mají oficiálně zakázáno vyjadřovat během soutěží a oficiálních ceremonií své politické názory, někteří ale mohou hranice otestovat například tím, že odmítnou podání ruky. Dříve tak činili například ukrajinské tenistky vůči svým ruským soupeřkám nebo i irský basketbalový tým vůči tomu izraelskému.