Trénovali za zvuků raket. Na olympiádě chtějí ukázat, že Ukrajina se nevzdá

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Kdyby nebylo ruské invaze, mohl teď být s ukrajinskou olympijskou reprezentací v Paříži.

Lukostřelec Heorhij Ivanytskyj sbíral před válkou na mezinárodních soutěžích jednu medaili za druhou a mnozí mu předpovídali slibnou sportovní kariéru.

Na hry, které v roce 2021 hostilo Tokio, se mistru světa z roku 2016 kvalifikovat nepodařilo. Šanci dostat se do výběru na olympiádu v Paříži už nedostal.

Poté, co ruské síly v únoru 2022 odstartovaly rozsáhlý útok na jeho zemi, opustil nyní 32letý Ivanytskyj vrcholový sport. Stejně jako řada jiných sportovců, i on se rozhodl využít svou fyzickou zdatnost k obraně země a posílil řady ukrajinské armády.

„Nebýt války, účastnil bych se mezinárodních soutěží. Teď si ale uvědomuji, že jsem tady potřebný. Bráním svou zemi,“ řekl stanici France 24 bývalý mistr světa, kterému v armádě přezdívají Cupid s odkazem na (lukem a šípy vybaveného) římského boha lásky.

Krajanům, kteří budou zemi reprezentovat v Paříži, popřál hodně štěstí. Svými výkony podle něj dávají světu stejně jako vojáci najevo, jak silná Ukrajina je. A národu, který už přes dva roky odolává ruské přesile, by svým vítězstvím mohli přinést tolik potřebnou vzpruhu.

Cesta, která ukrajinské sportovce dovedla až do Paříže, byla lemovaná válkou a její stín visí nad ukrajinskou účastí i nadále.

Napadenou zemi letos na olympijských hrách reprezentuje rekordně nízký počet sportovců, upozornil server The Kyiv Independent. Řada těch, kteří by se teď zřejmě za běžných okolností chystali soutěžit, bojuje na frontě. Někteří už za svou zemi položili život.

Sportovci, kteří po invazi zůstali na Ukrajině, museli svůj tréninkový plán přizpůsobit válečným podmínkám a smířit se s tím, že jim přípravu na olympiádu i několikrát denně přeruší protiletecký poplach.

Válka ovlivnila i ty, kteří se na olympijské hry chystali v zahraničí. Mnozí byli za dramatických okolností nuceni zemi, kde zuří válka, opustit a začít jinde nanovo. Někteří se kvůli možnosti dál soutěžit odloučili od rodin a přátel.

„Ukrajinští sportovci se denně starají o to, aby podávali co nejlepší výkony a trénovali, co nejtvrději. Do toho ale myslí na svoje rodiny, které zůstaly na Ukrajině, stýská se jim po domově,“ popsala Seznam Zprávám lezkyně Jenya Kazbeková, která do Paříže pojede.

Po začátku ruské invaze i s rodinou uprchla do Německa a později sama přesídlila do Spojených států. Zprvu nebyla kvůli šoku schopná trénovat a zvažovala, že s lezením skončí. Pak ovšem v soutěžení opět našla smysl.

„Uvědomila jsem si, že to, co dělám, je důležité –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ že nosím ukrajinský dres a připomínám světu, že naše země pořád existuje a stále potřebuje jeho pomoc a podporu,“ vysvětlila sedmadvacetiletá sportovkyně.

S podobným cílem přijela do Paříže i reprezentantka ve skoku do výšky Jaroslava Mahučichová, která nedávno pokořila světový rekord a je jednou z ukrajinských medailových nadějí. „Chceme všem ve světě ukázat, že budeme dále bojovat, že válka ještě neskončila,“ vzkázala.

Ona sama možnosti reprezentovat svou zemi řadu věcí obětovala. Několik týdnů po začátku invaze opustila svou rodinu v Dnipru, aby mohla dále trénovat a účastnit se mezinárodních soutěží. Jak sama říká, uvědomila si, že své zemi prokáže největší službu, když se vrátí na sportoviště.

„Když jsem se loučila se svou matkou, otcem a sestrou, nevěděla jsem, kdy je znova uvidím,“ promluvila dvaadvacetiletá atletka pro NBC News o nelehkém rozhodování.

Sportovci, kteří se rozhodli v zemi zůstat, popisují, že příprava na olympiádu probíhala za velmi ztížených podmínek a pod neustálým stresem.

„Přes den věnujeme veškerou energii přípravě na hry, ale v noci nás budí buď výbuchy, nebo zvuk sirén,“ uvedla pro CNN ukrajinská reprezentantka ve skoku do vody Anna Pysmenska. Na začátku invaze se přestěhovala do Chorvatska, už v létě 2022 se ovšem vrátila na Ukrajinu.

Kvůli neustálým útokům prý nebyla schopná pořádně spát, nepravidelně jedla, byla velmi rozrušená a nedokázala nic plánovat.

Sportovci, kteří v zemi zůstali, popisují, že na olympiádu trénovali s vědomím, že smrtící útok může přijít v podstatě kdykoliv.

„Máma mi říkala, že když je to tvoje raketa, chytí tě, ať jsi kdekoli,“ popisuje pro deník The Guardian osmnáctiletý ukrajinský plavec Oleksandr Želťjakov. „Když přijde můj čas, přijde. Když ne, dál plavu, trénuji a snažím se odvádět dobrou práci,“ dodal.

Známý ukrajinský plavecký stadion Meteor v Dnipru, kde na olympiádu trénoval, zasáhlo od začátku invaze několik raketových útoků. A Želťjakov v jednom případě jen těsně unikl smrti.

„Když jsme šli do krytu, další raketa spadla deset nebo dvacet metrů od bazénu. Cestou na nás spadl kousek stropu. Někteří členové týmu brečeli, protože věděli, jak blízko to bylo. Stačila jediná vteřina a další raketa nás mohla zasáhnout a všichni bychom zemřeli,“ popisuje.

Do bazénu napadalo sklo ze zničených okenních tabulek, beton a omítka. Aby mohli plavci dál trénovat, museli další den s trenéry sami odklidit spoušť, kterou útok v bazénu zanechal. Den na to už zase plavali. „Voda byla stále trochu špinavá, ale neměli jsme kam jinam jít,“ popisuje Želťjakov.

Předseda ukrajinské Národní olympijské komise Vadym Gutzeit oznámil, že od začátku ruské invaze bylo zničeno či poškozeno přes 500 ukrajinských sportovišť. Některá z nich leží na Ruskem držených územích.

Neustálý strach lemoval i olympijskou přípravu Oleha Kucharyka, který reprezentuje Ukrajinu v rychlostní kanoistice. Před válkou se svým týmem trénoval na řece Dněpru. Po vpádu ruských jednotek ovšem pro příliš velké nebezpečí se sportovci museli olympijskou přípravu přesunout na řeku Stuhnu kousek za Kyjevem.

Ani tam ale nebyli zcela v bezpečí a při tréninku často na obloze sledovali rakety a drony. „Člověk se jen dívá a říká si, že doufá, že ty rakety sestřelí,“ uvedl sedmadvacetiletý Kucharyk pro magazín Men's Health.

Jak sám popisuje, probíhající válka se ho dotýká velmi silně. Má neustálý strach o svého otce, který je voják a bojuje na frontě u Doněcku. „Je to velmi těžké. Zvláště když nemá všechnu potřebnou taktickou výzbroj, kterou bych si přál, aby měl,“ říká kanoista, který před časem na instagramu uspořádal finanční sbírku na vybavení pro svého otce.

Kucharyk doufá, že na olympiádě se mu podaří vyhrát medaili a „znovu ukázat, že Ukrajinci jsou odolní“.

Jak ukrajinští olympionici říkají, že v Paříži nebudou soutěžit jen sami za sebe, ale za celý národ. A také za sportovce, kteří už nikdy nebudou mít šanci soutěžit, protože padli ve válce.

Ukrajinská národní olympijská komise v reakci na dotaz serveru Business Insider uvedla, že od začátku plnohodnotné války přišlo o život okolo 422 ukrajinských sportovců.

Mezi nimi například 22letý Maksym Galiničev, který patřil mezi ukrajinské boxerské naděje, připomíná Rádio Svobodná Evropa. V roce 2017 skončil první ve své váhové kategorii na evropském šampionátu mládeže, v roce 2018 a 2021 skončil druhý na letní olympiádě mládeže a evropském šampionátu pod 22 let.

Cestu k dalším sportovním úspěchům Galiničevovi přehradila válka. Potom, co ruské jednotky napadly Ukrajinu, se rozhodl, že vstoupí do ozbrojených složek. Ke sportu se už nikdy nevrátil –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ zemřel loni v březnu v Luhanské oblasti na východě země. Nechal po sobě manželku a tříletou dceru.

Řada ukrajinských sportovců zemřela také při četných ruských náletech, které zasáhly civilní cíle. Mezi nimi například reprezentantka ukrajinské ženské fotbalové ligy Victoria Kotljarová, která zemřela po boku své matky při útoku na Kyjev. Jen několik dní po tom, co se provdala.