Do Paříže na OH jel senior na kole 14 dní. S kamarády si to slíbili už na škole

Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.

/Od zvláštních zpravodajů Seznam Zpráv v Paříži/

Že se někdo pohybuje po Paříži na kole, to by za zprávu nestálo. Když ale zjistíte, že jde o fanoušky z Česka, okamžitě vás napadne, jak se sem dostali.

„Jeli jsme to 14 dní, ale úžasná cesta. Chlapi si už na škole slíbili, že až budou v důchodu, tak dojedou na olympiádu, a já jsem se jim trochu vnutil,“ směje se Dalibor Gut.

V jeho 74 letech opravdu výkon hodný uznání. Navíc má za sebou náročnou operaci páteře.

„Samozřejmě, že přišla ponorka, protože na mě museli čekat. Než jsem si zapnul navigaci, tak byli v řiti, s prominutím. Dotáhli mě sem,“ přiznává skromně, stejně to ale znamená, že zvládal sto kilometrů každý den. Teprve na závěr „zpomalili“ a přešli na šedesátikilometrové štreky.

Podpořit české sportovce se přímo nechystají, cílem už pro ně byla samotná cesta. Na rozdíl od Honzy a Petry, kteří se chystají na centrkurt. Doufají, že budou moc fandit Tomáši Macháčovi.

„Snad to vyjde. Program se určuje den předtím, takže není úplně přesně daný čas. Ale lístky máme od 12 hodin,“ věří Petra, že dostanou příležitost podpořit českého tenistu.

A co říkají na český dům v Paříži, ve kterém se potkáváme? „Je to krásné místo a opravdu skvěle vymyšlené. Super, že máme zase po dlouhé době příležitost se vůbec na olympiádu podívat,“ chválí si Honza, že se olympijské hry zase vrátily do Evropy.

Centrála českých fanoušků v hlavním městě Francie skutečně poutá pozornost, a to především pohyblivá socha Věry Čáslavské před ní.

Zastavili se u ní třeba fanoušci z Brazílie, aby si udělali společné foto. Ale i místní nebo běžné turisty atraktivní vzhled láká, ačkoliv třeba vůbec netuší, že jde o zobrazení slavné gymnastky sportovní historie.

Dokonce na nábřeží zastavuje i motojednotka francouzské policie, aby se vyfotila.

Ale ani v českém domě nejsou jen čeští fanoušci nebo krajánci. Potkávám tady také Američana Martina, který žije v Chicagu, a jako první také okamžitě chválí sochu před českým domem.

„Chci hlavně nasát atmosféru, a tady je to parádní. Super lidé, skvělé jídlo a parádní pivo,“ dodává a ukazuje na kelímek s českou vlajkou.

Chce se mnou vyměnit nějaké odznáčky, ale zklamu ho. Ačkoliv jsem novinář, tak žádné olympijské odznáčky jsem nedostal. Nemáme tedy s čím obchodovat.

Další z fanoušků Tomáš Ševčík se mnou nic vyměňovat nechce. Důležitější pro něj je, aby kvůli rozhovoru nepropásl vyvolávání svého čísla. Čeká na objednané jídlo.

„Jsem v Paříži na skok, na dva dny. Chci zažít atmosféru olympiády,“ popisuje mi.

Samozřejmě žádný hovor se neobejde bez diskuze o českých medailových nadějích. Jestli se na něčem čeští fanoušci shodnou, tak že by rádi viděli na krku českých sportovců alespoň tolik medailí jako na poslední olympiádě, tedy 11.