Stačí jeden hod. Na Olympijském festivalu se hledají i nové Špotákové

Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.

Kdy se vám poštěstí, aby váš trénink vedla dvojnásobná vítězka olympiády? Oštěp se mi vždycky líbil. Tedy hlavně v televizi, na střední jsem se s ním maximálně mlátil po zádech při tělocviku. Že bych tedy konečně zkusil prorazit?

„Hod oštěpem se učí strašně dlouho. Trvá to třeba 10 let, než se do toho dostanete,“ říká skupince zájemců, včetně mě, Barbora Špotáková.

A vysvětluje svým momentálním svěřencům na Olympijském festivalu v Mostě, jak komplexní disciplínou hod oštěpem je.

Musíte být trochu sprinter, zároveň mít obrovské kloubní rozsahy, při plném běhu se úplně přetočit, přitom držet ve zcela natažené ruce kolem dvou a půl metru dlouhý oštěp a najednou na místě zastavit, celý se přetočit, nohy, záda, břicho, rameno a odhodit.

Tohle teda rozhodně nezvládnu. A deset let na trénink také nemám. Oštěp tedy odkládám, olympijský vítěz ze mě nebude. Ale nějaké nadějné sportovce si už tady u Jezera Most, navzdory mému selhání, sportovní kluby vyhlédly. Prý se už z jednoho hodu pozná, jestli má dítě talent. Kupodivu nejde tak o to, jak daleko hodí. Ale s jakou dynamikou.

Dvanáctiletá dívčina z Chomutova, která se zúčastnila prvního tréninku během festivalu, zaujala natolik, že si ji rovnou stahuje místní atletický klub.

„Hlavně, aby se děti hýbaly. Olympiáda má velký dosah a tady mají unikátní příležitost si vyzkoušet tolik sportů na jednom místě,“ říká mi později Špotáková, proč je vlastně tváři mosteckého Olympijského festivalu.

To je celý záměr zdejšího parku, který navazuje na ty předcházející na pražské Letné, na Lipenské přehradě nebo v Brně, kde fanoušci sledovali poslední letní olympijské hry v Tokiu.

I v Mostě mohou fanoušci podporovat všechny české sportovce před velkoplošnou obrazovkou. A zajistit si nezapomenutelný zážitek. Třeba podobný, jaký prožívali manželé Marie a Pavel při zlatém hodu Barbory Špotákové na olympiádě v Pekingu. Do Mostu si přijeli pro autogram a společnou fotku s dvojnásobnou olympijskou vítězkou.

„Jsme velcí fanoušci a hrozně jsme ji drželi palce, když závodila,“ říkají.

Proč ale zrovna Jezero Most? Ústecký kraj touží místo zpropagovat a trochu se tak i vymanit z pasti špatné pověsti, kterým region dlouhá léta trpí.

„Když sem kdokoliv přijede a vidí to nádherné jezero, tak je obrovsky překvapený, protože normálně by nad Mostem třeba ohrnul nos,“ říká Patrik Vacek z Českého olympijského výboru a připomíná, že Olympijský festival se rozkládá na místě původního historického města, který srovnali se zemí komunisté kvůli těžbě hnědého uhlí.

Příležitost pro nápravu tradované pověsti zmiňuje i Alena, kterou potkávám u velkoplošné obrazovky při sledování kvalifikačních jízd kanoistů, včetně českého reprezentanta Lukáše Rohana.

„Všichni nám Most pomlouvají, přitom je to tady boží, nejenom jezero,“ je přesvědčená místní rodačka Alena, že olympijský festival může zlepšit reputaci města.

Ze sportovní akce během olympiády ale netěží jen region a podnikatelé. Český olympijský výbor chce u místních podpořit tělesnou zdatnost dětí. V Ústeckém kraji totiž patří k nejhorším v republice. Vychází to jak z dat výboru, tak České školní inspekce. „Chceme i díky festivalu Ústecký kraj rozhýbat,“ dodává Vacek.

I v pondělí odpoledne je v areálu zřejmé, že rodiny s dětmi zájem o sport mají. V písku parta kluků a holek cvičí základy ragby, hned vedle na žíněnce zase kope malá blondýna do figuríny při tréninku taekwonda. O kousek dále za mostem přes silnici se hrají šachy, dole u vody děti vyráží na kajaku nebo zkouší lezeckou stěnu.

Tady potkávám rodinu z Děčína, která přijela se dvěma dětmi právě proto, aby si vyzkoušeli co nejvíce sportovních aktivit.

„Hezky, Filouši,“ podporuje Milan Kotek svého syna, který zrovna topuje, tedy zdolává poslední chyt.

„Je to tady skvělý. Jsem nadšený. Mohou si vyzkoušet všechno. Lezení máme v rodině, ale většinou se trochu bál, tady ale vylezl krásně,“ těší ho, že si jeho syn stěnu užil.

Jedna věc je olympijská Paříž. Atmosféra se těžko přenáší z pořádajícího města, zvlášť přes stovky kilometrů a obrazovky televizí. Jestli se ale někde v Česku dá skutečně zažít napětí a radost z vrcholné sportovní akce, je to Olympijský festival u Jezera Most.