Snaha o inkluzi nevyšla. Trans sportovkyně si v soutěžích příliš neškrtnou

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Transgender sportovci se v roce 2021 stali předmětem nových doporučených pravidel Mezinárodního olympijského výboru (MOV). Ten totiž vydal Rámec pro spravedlnost, inkluzi a nediskriminaci na základě genderové identity a pohlavní variace. Poslední pojem se vztahuje především k intersex osobám, jejichž pohlavní znaky se neslučují s lékařskou normou pro určení muže či ženy.

Dokument obsahuje nezávazná pravidla a doporučení pro sportovní organizace, které vyzývá, aby kladly důraz na férový přístup. „Cílem je podpořit sportovní organizace v tom, aby všem sportovcům a sportovkyním poskytovaly cesty k začlenění do vrcholového sportu bez diskriminace na základě genderové identity nebo pohlavních variací,“ stojí v obecném úvodu Rámce na stránkách MOV.

Dokument popisuje takzvané zásady, které by měly sportovní organizace a soutěže ctít. Jsou mezi nimi například inkluze, férovost nebo nediskriminace. Další zásadou je také „přístup založený na důkazu“. „Žádný sportovec by neměl být vyloučen ze soutěže výhradně na základě neověřené, údajné nebo domnělé nespravedlivé soutěžní výhody kvůli pohlavním variacím, fyzickému vzhledu a/nebo statusu transgenderu,“ píše MOV.

Skupina 26 akademiků ale nesouhlasí s tím, že jsou například výhody transgender žen domněnkou. Agentura Reuters letos upozornila na článek zveřejněný ve skandinávském periodiku Scandinavian Journal of Medicine and Science in Sports, který upozorňuje na to, že mužský tělesný vývoj skutečně může být výhodou.

Pokyn MOV, aby federace „nepředpokládaly žádné zvýhodnění“ kvůli transgenderovému statusu sportovce, podle odborníků ignoruje trvalou výhodu, kterou má každý, kdo prošel mužskou pubertou.

„Vyzýváme MOV, aby přehodnotil doporučení svého rámce a zahrnul do něj komplexní pochopení biologických výhod mužského vývoje, aby byla zajištěna spravedlnost a bezpečnost v ženských sportech,“ popsala skupina akademiků. Začlenění transsexuálních žen do ženských sportovních kategorií podle akademiků nelze skloubit se spravedlností v jednotlivých soutěžích, což sami experti označili za „nepříjemnou realitu“.

Některé sporty umožňují trans sportovcům účast podmíněnou prokázáním snížené hladiny testosteronu. Akademici ale v článku tvrdí, že hlavní výhodou je právě mužská puberta, nikoliv hladina mužského hormonu.

„Studie ukazují, že transsexuální ženy s potlačeným testosteronem si zachovávají svalovou hmotu, sílu a další fyzické výhody ve srovnání s ženami; mužskou výkonnostní výhodu nelze potlačením testosteronu eliminovat,“ popisují odborníci.

Mužská puberta nicméně není něčím, co trans sportovkyním zajistí zlato. Během olympiády v Tokiu v roce 2020 se především zahraniční bulvární média soustředila na vzpěračku Laurel Hubbardovou. Články většinou varovaly před možným zvýhodněním – to se ale neprokázalo. Hubbardová totiž ve finále skončila bez jediného úspěšného pokusu.

I když se MOV snaží navodit „inkluzivnější“ prostředí, ne všechny sporty dovolují transgender ženám soutěžit. Světové řídicí orgány atletiky, cyklistiky, kriketu, plavání nebo šachu například v posledních letech zpřísnily podmínky pro elitní ženské soutěže. Účastnit se podle nich mohou pouze ženy, které prošly tranzicí – tedy procesem změny pohlaví – před dovršením 12 let.

To v praxi znamená, že například plavkyně Lia Thomasová – která v roce 2022 vyhrála závod v plavání na 500 yardů (zhruba 457 metrů, pozn. red.) volným způsobem v americké univerzitní lize NCAA – nemůže startovat v Paříži v ženské kategorii. Důvodem jsou právě nová pravidla Světového svazu vodních sportů.

Thomasová na rozhodnutí z roku 2022 reagovala tak, že napadla vyloučení transgender osob ze ženských soutěží žalobou u Světového sportovního arbitrážního soudu. Tvrdí, že pravidla zavedená v roce 2022 představují diskriminaci. Světový svaz vodních sportů nicméně v roce 2023 oznámil, že hodlá zavést „otevřenou“ kategorii pro všechny, jejichž gender „neodpovídá pohlaví, se kterým se narodili“, informuje Forbes.

Podobně jako Thomasová se olympiády nemůže zúčastnit například sprinterka Halba Dioufová nebo cyklistka Emily Bridgesová. „Jedinou ochranou, kterou transsexuální ženy mají, je jejich právo žít tak, jak si přejí. A to je nám upíráno, jsme pronásledovány,“ řekla Dioufová agentuře Reuters poté, co Světová atletika zpřísnila svá pravidla.

Někteří sportovní funkcionáři trvají na tom, že transgender osoby znamenají riziko pro ženský sport. Regulace podle nich chrání samotné soutěžící. Podle odborníků, kteří sepsali své závěry v článku pro skandinávský časopis, je potřeba problematiku řešit se samotnými sportovkyněmi.

Mezinárodní olympijský výbor sice doporučuje ohledně inkluze trans sportovkyň konzultace, samotná setkání se ale týkají pouze těch, kterých se omezení týkají. Nikoliv ostatních žen. „MOV musí brát v úvahu práva a názory všech zúčastněných stran, včetně sportovkyň jako hlavních zúčastněných stran. Sportovkyně by měly mít možnost mluvit svobodně, bez obav z odvety nebo trestu,“ popsali akademici.

Například bývalá česko-americká tenistka Martina Navrátilová na svém účtu na sociální síti X uvedla, že s inkluzí trans žen ve sportovních soutěžích nesouhlasí. Existují ale i sportovkyně, kterým připadá paradoxní, že do jisté míry opomíjený ženský sport vzbuzuje kontroverze, právě kvůli „zachování férového přístupu k ženám“.

„Je obzvlášť frustrující, když se ženský sport stává zbraní. Teď nám záleží na spravedlnosti? Teď nám záleží na ženském sportu?“ divila se bývalá hráčka amerického fotbalu Megan Rapinoeová v rozhovoru pro časopis Time. Dodala, že ona sama by v týmu transsexuální hráčku uvítala.