Reprezentace státu, nikoliv víry. Zákaz hidžábů platí pro Francouze i na LOH

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Francie bude už za pár měsíců hostit letní olympijské hry. Akce se zúčastní více než deset tisíc sportovců z celého světa, a je tak jasné, že se olympijská vesnice Cite du Cinema poblíž řeky Seiny promění v multikulturní centrum. A zatímco někteří budou moci reprezentovat svou zemi například v hidžábu, francouzští sportovci budou muset ctít jeden z tamních pilířů, který se v tamním systému označuje francouzským slovíčkem „laicité“. Do češtiny bychom ho přeložili jako sekularismus.

Už od dob Velké francouzské revoluce je Francie známá svou snahou odpoutat stát od náboženství. Z toho důvodu je v tamních státních školách už skoro dvacet let nepřípustné nosit „okázalé“ náboženské symboly, jako jsou například jarmulky, velké kříže a některé svrchní oděvy muslimek, jako jsou burky nebo nikáby, které se nesmějí nosit ani na ulici.

Minulý rok pak francouzská vláda zakázala i nošení dalšího svrchního oděvu, takzvaných abájí, na školách. Celý tento přístup vychází z myšlenky, že náboženství patří do soukromí, nikoliv na veřejnost.

Především starší Francouzi jsou na princip sekularismu zvyklí a stojí si za ním. „Francouzská republika byla částečně založena na odmítání katolicismu a cítí se ohrožena, kdykoli se do ní náboženství snaží zasáhnout. Zejména mezi staršími generacemi panuje silný strach z toho, že náboženství bude mít vliv na společnost a stát,“ popsal pro BBC Sebastien Maillard, spolupracovník think tanku Chatham House, který se během své kariéry věnoval francouzské politice a společnosti.

Podle Maillarda se ale regulace ohledně náboženských symbolů zaměřují více na některá vyznání než na jiná. „Debata se dnes častěji soustředí na muslimskou komunitu, která chce být plnohodnotnou součástí francouzské společnosti, ale zároveň se chce do jisté míry řídit i svým náboženstvím,“ dodal.

Snaha co nejvíce potlačit společenskou a státní závislost na náboženství se ve Francii uplatňuje nejvíce v oblasti školství. A v těsném závěsu je pak i sport. Například začátkem roku 2022 francouzští senátoři odhlasovali zákaz nošení hidžábů při sportovních soutěžích a v červenci minulého roku nejvyšší francouzský soud potvrdil zákaz nošení hidžábů při fotbalových utkáních, připomíná server Al-Jazeera.

Pro sportovkyně platí zákaz nošení hidžábů i ve francouzských zápasech nižší úrovně. Někteří rozhodčí navíc považují šátky za neslučitelné s tamními pravidly. Pokud Francouzky nastoupí v hidžábech na hřiště, hrozí jim, že vyšší úrovně ve sportu už zřejmě nedosáhnou.

Co ale platí ve Francii, nemusí nutně platit v olympijské vesnici. Mezinárodní olympijský výbor (MOV) už minulý rok v září jasně stanovil, že sportovci v Paříži mohou otevřeně prezentovat svou víru. „Neexistují žádná omezení týkající se nošení hidžábu nebo jiného náboženského či kulturního oděvu,“ řekl agentuře Reuters mluvčí MOV.

Francouzského týmu se však výše řečené netýká. Podle tamní ministryně sportu Amélie Oudea-Casteraové je totiž francouzský olympijský tým vázán „laicitou“, protože ho financuje francouzská veřejnost – kterou má také reprezentovat. „Znamená to absolutní neutralitu ve veřejných službách. Francouzský tým tak nebude nosit šátek,“ řekla.

Potvrdila tím, že na rozdíl od ostatních sportovců nebudou moci ti francouzští nosit zakázané náboženské symboly, mají-li dodržovat pravidla své země.

Tento postoj byl kritizován některými mezinárodními orgány. „Nikdo by neměl ženě vnucovat, co má, nebo nemá nosit,“ uvedl mluvčí úřadu OSN pro lidská práva. O diskriminaci mluví i nezisková organizace Amnesty International. „Zákazy nošení náboženských šátků na veřejných prostranstvích porušují práva muslimských žen,“ cituje BBC organizaci.

Přístup francouzských sportovních orgánů si navíc už vybírá svou daň i na domácí půdě. Například basketbalistka Diaba Konateová, která reprezentovala Francii na úrovni do 23 let, odešla do Spojených států s tím, že zákaz nošení hidžábu v ní zanechal zlomené srdce, popsala pro The Guardian. A záložník Lyonu Mahamadou Diawara opustil setkání francouzské reprezentace do 19 let, především kvůli přístupu tamní fotbalové federace k ramadánu, posvátnému měsíci, během kterého se muslimové od úsvitu do soumraku postí.

Francie se sice v oblasti sportu stále více svazuje svými vnitřními pravidly, ve světě ale mezitím dochází k opačným tendencím. FIFA už v roce 2014 povolila nošení pokrývky hlavy z náboženských důvodů. A obránkyně Maroka Nouhaila Benzinová se díky tomu mohla minulý rok na mistrovství světa žen ve fotbale postavit proti Jižní Koreji v hidžábu. Zároveň se stala první muslimkou, která na této události hrála s tradiční pokrývkou hlavy.

V roce 2016 během olympiády v Riu se zase šermířka Ibtihaj Muhammadová dostala na titulní stránky novin, protože se stala první Američankou, která na olympijských hrách soutěžila v šátku.

Zatímco někteří upozorňují na možnou diskriminaci, francouzská společnost si z osmdesáti procent za „ochranou sekularismu“ stojí. Zároveň se obává, že je „laicité“ v ohrožení. V rámci zachování francouzského sekularismu je tak jasné, že tamní sportovci budou ještě nějaký čas muset soutěžit v souladu s náboženskou neutralitou – ať už chtějí, nebo ne.