Potrhlá olympiáda: Ukažte dětem, jak kreativně umí umělá inteligence kecat

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Jak se vlastně sport dostane na olympiádu? Při pohledu na slavnostní zahájení jsme viděli sportovkyně a sportovce z celého světa. A v následujících týdnech budeme sledovat i sporty, na které se jinak vůbec nedíváme.

Každý sport má navíc svou vlastní historii, jak se stal oficiální součástí olympijských her. Některé tradiční zmizely, jiné se objevily. A celá řada dalších o účast na prestižní akci zatím neúspěšně usiluje.

Pokud se chcete ponořit – s dětmi nebo sami – do historie a současnosti olympijských sportovních disciplín, můžete k tomu použít ChatGPT. Olympijské hry jsou dostatečně pokryté téma, takže se umělá inteligence pravděpodobně vycvičila na celé řadě textů, které o olympiádě mluví.

Ale pozor na halucinace a zavádějící otázky. Všimněte si, že když se ptáme na obecné věci, odpovědi jsou docela použitelné. Ale ChatGPT se nechá zmást naší sugestivní otázkou.

„Letos je na olympiádě poprvé Frisbee Ultimate. Proč to tak dlouho trvalo?“ napsal jsem do ChatGPT. Tento sport – mimochodem úžasný – na olympiádě nikdy nebyl a ani letos nebude. Ale umělá inteligence mi chce vyhovět, a tak místo aby mne opravila, vymyslí si důvody, proč je tato disciplína na OH až letos. Znovu zopakuji: Není, je to smyšlenka, halucinace.

V těchto smyšlenkách pak ChatGPT pokračuje i dál a vymyslel si i další sporty, které jsou letos v Paříži poprvé. Je to ostatně skvělá připomínka toho, že faktické informace nemůžeme těmto jazykovým modelům věřit bez dalšího ověření. Tuto lekci potřebují nejen děti, ale i dospělí.

Pojďme ale této kreativity a halucinací využít k tomu, abychom dosáhli na něco, co bychom jinak bez AI nedokázali nebo by nám to trvalo neskonale déle. Popustíme uzdu naší i strojové fantazii a vymyslíme neexistující sporty.

Pro začátek můžete třeba s dětmi naprogramovat nástroj pro losování nových sportů. Pro programování jsem použil chatbota Claude, který nově umí pomocí funkce Artifacts překvapivě dobře programovat jednoduché aplikace v HTML+Javascriptu. Vytvoření nástroje pro losování sportů na základě emotikonů bylo otázkou pár minut. Berte to samozřejmě jen jako inspiraci:

Začal jsem tak, že jsem sestavil tři sady emotikonů. Pak jsem nechal Clauda, aby sestavil sporty vycházející z těchto kombinací emotikonů. Takže třeba 🚴🔥🦠 je „Slizká ohnivá cyklistika“.

Loga jsem si nechal nakreslit přes DALL-E 3. Já je generoval hromadně, ale začátečníkům bych doporučil spíše vybrat si pár sportů a k nim si pak generovat grafiku jednotlivě. Cílem může být třeba vytvoření sportů, které jsou férové, překvapivé, divácky zajímavé, nebo naopak neuvěřitelně nudné. Záleží na vás, jak to pojmete. Cílem zde ostatně není nějaký předem daný výstup, ale samotná cesta, jak se k těmto výstupům dostanete.

Nemusíte si samozřejmě programovat nástroj na losování. Zkuste třeba tento prompt: Buď zábavný a věrohodný expert na olympijské sporty. Vymysli nový, fiktivní, legrační sport kombinující tyto emotikony: 🚴🔥. Napiš mi tři varianty názvu tohoto sportu. Popiš, čím je pro diváky atraktivní, a poté mi stručně vysvětli jeho pravidla a historii toho, jak se na letní olympijské hry dostal.

Jinými slovy: Využijete toho, že jazykové modely kecají. A dotáhnete s nimi své fantastické fabulace dál, než si myslíte. Právě tehdy, když chcete po generativní AI něco neexistujícího, totiž nejlépe pochopíte její unikátní možnosti. Lépe si také uvědomíte různá, na první pohled těžko viditelná omezení.

Při posuzování schopností umělé inteligence lidé často sklouznou do dvou extrémů. Někdo si začne zoufat, že teď už nebude nic, co by mohli dělat lidé. Jiný zase bude hledat důvody, proč výtvory generativních neuronových sítí nejsou k ničemu dobré.

Myslím, že všem – nejen dětem – poslouží střední cesta. Znát limity generativní AI, ale zároveň zkoumat, jakými způsoby můžete tyto nové nástroje využít. Chtějte po nich, aby vám pomohly dosáhnout věcí, do kterých byste se jinak nepustili.

Tady jsou třeba fiktivní Češi, kteří právě na fiktivní olympiádě tento ohnivý závod hrůzy dokončili:

Vytváření fotorealistických montáží není žádná novinka, ale přesto se hodí si to občas znovu prožít: Lidé už prakticky nemají šanci poznat vygenerovaný snímek od skutečného. Čím dříve si to uvědomíme, tím menší je šance, že se necháme nachytat na nějaký podvod tohoto typu.

Nově si pak budeme asi muset zvyknout, že i u videoklipů nebudeme schopni rozeznat, že jde o sekvenci vygenerovanou. Zatím to ale vidět je. A obzvláště u sportovních záběrů je výsledek spíše zábavný než realistický. To se ale může brzy změnit.

Realita je každopádně nenahraditelná. Právě v realitě se totiž potkáváme s ostatními, skutečnými lidmi. Což je nejen poselstvím dnešního dílu seriálu Hrajeme si s AI, ale i poselstvím moderních olympijských her.