Postavili se za olympiádu. Když se nepovede, ponesou politickou odpovědnost

Pařížská starostka Anne Hidalgová měla před podáním kandidatury na pořádání olympiády obavy. Nechtěla, aby její město znovu prohrálo a zavládl v něm smutek a zklamání, jak se to stalo v předešlých případech.

Pak za ní ale zašli sportovci a přesvědčili ji s tím, že mají nápady a poučili se od Londýna, jak v boji o pořadatelství uspět.

O kandidatuře Paříže se rozhodovalo jen pár týdnů po teroristickém útoku na redakci satirického časopisu Charlie Hebdo v lednu 2015. I ten k rozhodnutí paradoxně přispěl.

„Útok na Charlie Hebdo mě přesvědčil, že musíme udělat něco velmi silného a velmi poutavého pro mladé lidi. Viděla jsem ten chaos, strach a úzkost. Říkala jsem si: ‚Jak to můžeme zvrátit?‘ Něco se musí udělat. Musíme využít této příležitosti, kterou olympijské a paralympijské hry jsou,“ vyprávěla Hidalgová v květnovém rozhovoru pro časopis The Time.

Právě ona je jednou z osobností, kterým mohou blížící se hry výrazně ovlivnit další směřování kariéry. To samé ale lze říci i o dalších, kteří se v pořádání letních her výrazně angažují, a to včetně prezidenta Emmanuela Macrona. Pojďme se na „otce i matku“ pařížských her podívat podrobněji.

Pětašedesátiletá starostka byla klíčovou postavou při čtvrtém pokusu francouzské metropole získat hostitelství letních olympijských her. Paříž se poučila z neúspěchu Atén, které byly po hrách v roce 2004 kritizovány za zbytečné stavby sportovišť, a slíbila ekologicky šetrné hry.

Sama Hidalgová neskrývá, že chce akci využít i k prosazení své ekologické agendy, například v posílení veřejné dopravy nebo zlepšení čistoty vody v Seině. Svůj slib, že se v řece 23. června vykoupe, nicméně zatím nesplnila. Spekuluje se, že by se k ní měl připojit i prezident Macron.

Na konci června sice pařížská radnice oznámila, že podmínky v Seině už jsou pro plavání vhodné, průtok ale zůstává vysoký a kvalita vody se kvůli počasí může do začátku her opět zhoršit.

Paříž má už podle deníku Libération připravený plán B, alespoň pro dálkové plavání - kanoistický a veslařský areál ve Vaires-sur-Marne. U triatlonu je to poněkud složitější, tam pořadatelé zvažují soutěž o několik dní odložit. A kdyby nepomohlo ani to, omezit ho na duatlon.

Úspěch či neúspěch pařížské olympiády může rozhodnout, zda se Anne Hidalgová pokusí o třetí mandát v křesle starostky. Volby budou za dva roky a politička dosud neřekla, zda bude kandidovat.

Hry by jí mohly pomoci, jejich dopady chválí už teď: „Umožnily mi urychlit transformaci města. Máme nové tramvajové linky, k tomu patří i nové stromy a záhony. Zrychlilo se budování cyklostezek, dnes máme 1400 kilometrů cyklopruhů.“

Současný nájemce Elysejského paláce je mužem, který za organizací her pevně stojí a nakonec rozhoduje o nejdůležitějších věcech. Byl to právě Emmanuel Macron, kdo si vymohl zahajovací ceremoniál na Seině – místo sportovců řadících se tradičně na stadionu uvidí tentokrát diváci jednotlivé týmy přijíždějících na lodích.

Prezident trval na svém navzdory názorům policistů a vojáků, podle nichž je taková akce z bezpečnostního hlediska mírně řečeno problematická.

Rozhodující slovo měl i ve sporech města s bukinisty, antikváři prodávajícími knihy, plakáty a další tiskoviny z tradičních tmavě zelených beden na pobřeží Seiny. Prezident rozhodl, že na svých místech mohou zůstat, na rozdíl od řady dalších obchodníků, kteří budou nejméně na čtyři dny muset své krámky zavřít.

Jako „ředitel“ zahajovacího ceremoniálu působil Macron ve chvíli, kdy nabídl francouzsko-malijské zpěvačce Aya Nakamurové, aby zazpívala jednu z písni slavné šansoniérky Edith Piaf. Podle sociologů Karima Hammoua and Marie Sonnette-Manouguianové citovaných deníkem Le Monde tak chtěl „vymazat pravicovou a rasistickou politiku minulé vlády“.

Volba Nakamurové na druhé straně vyvolala vlnu rozhořčených komentářů od pravicových a konzervativních politiků i komentátorů. Zpěvačka se sice považuje spíše za interpretku popu s vlivy rapu, R&B a dalších stylů, část veřejnosti ji ale vnímá hlavně jako raperku. A rap je styl hudby, který je spojován s černošskou komunitou, a tradicionalistům vadilo, že právě tato hudba má reprezentovat Francii.

Když pak Macron po fiasku své strany v evropských volbách nečekaně rozpustil Národní shromáždění a vypsal předčasné volby, zlobila se kvůli ohrožení olympiády i Hidalgová. Krajní pravice, jejíž nástup k moci by na podobě her zřejmě leccos změnil, ale nakonec neuspěla.

Kvůli olympijským hrám se Macron rovněž snaží přesvědčit aktéry ruské války na Ukrajině, aby během akce utichly zbraně, což se mu ale nedaří.

Dosavadní ministr vnitra – dost možná jím bude i během olympiády – nese hlavní odpovědnost za bezpečnost účastníků i návštěvníků her. A je jasné, že celosvětový sportovní svátek bude pro teroristy výzvou. Darmanin v jednom z rozhovorů přiznal, že riziko představuje zvláště organizace Islámský stát – Chorásán, která se letos na jaře přihlásila k odpovědnosti za útok v moskevském koncertním sálu.

Ministr Darmanin tvrdí, že bezpečnostní složky jsou připraveny. Po druhém kole parlamentních voleb si musel zhluboka oddychnout - očekávalo se, že v případě krajní pravice by do ulic vyšly statisíce lidí a protesty by se neobešly bez násilí. V takové atmosféře by šlo zahajovat olympiádu jen velmi těžko.

Ambiciózní politik a jedna z hlavních tváří Macronovy strany Obnova je také jedním z lidí, kteří pomýšlejí na kandidaturu na prezidenta v roce 2027. 

Ministr má se sportovními událostmi neblahou zkušenost. Na jeho bedra padá chaotická situace na finálovém zápase fotbalové Ligy mistrů na Stade de France v Paříži v roce 2022. 

Diváci bez lístku se tehdy pokusili vniknout na stadion, při tom napadali fanoušky anglického Liverpoolu a policie použila slzný plyn, a to i proti mnoha nevinným návštěvníkům. Darmanin se později před senátní komisí za špatnou organizaci a přílišné použití slzného plynu omluvil.

Šestačtyřicetiletý šéf organizačního výboru her je jedním z nejúspěšnějších francouzských sportovců. Bývalý vodní slalomář vyhrál v letech 2000, 2004 a 2012 celkem tři zlaté olympijské medaile. Na hrách v Aténách v roce 2004 zvítězil až po verdiktu rozhodčích, kteří udělili druhou penalizaci Slovákovi Michalu Martikánovi. V Pekingu pak nesl francouzskou vlajku.

Po skončení sportovní kariéry v roce 2012 nezahálel a už o rok později se stal členem Mezinárodního olympijského výboru. Během svého mandátu v něm převzal vedení organizačního výboru pařížských her.

Po prvním kole parlamentních voleb se ho novináři ptali, zda protimigrační a nacionalistická rétorika vítězného Národního sdružení nejde proti duchu „otevřených her“, což je motto této olympiády.

Estanguet odpověděl, že hry by měly „ukázat světu odvahu a to nejlepší, co naše země může nabídnout… (a) učinit lidi hrdými na to, co je země schopna zorganizovat“. „Je tu také touha sjednotit francouzský lid,“ poznamenal, na co se prý organizátoři zaměřují.

Po druhém kole voleb je už jasné, že nacionalisté se k moci nedostanou, od sjednocení je ale francouzský lid stále daleko. Zda k tomu alespoň částečně přispějí olympijské hry, ukážou až nadcházející týdny. Podmínkou k tomu by měla být bezchybná organizace, kterou má právě Estanguet na starosti.