Plavky lepší než nahé tělo i chytrá čepice. Znáte technologický doping?

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Mohlo by se zdát, že lidé se zlepšují neuvěřitelným tempem. Ti nejlepší z nejlepších, kteří spolu soutěží na vrcholných akcích, předvádějí výkony, které se mílovými kroky vzdalují od schopností běžného člověka. Lidská evoluce ale tak rychlá není. Zato technologický vývoj ano.

Sportovci dnes na svojí straně mají kromě odborníků na výživu, regeneraci i pohyb samotný také vybavení, o kterém se jejich předchůdcům ani nesnilo. A to jim může dávat až neférovou výhodu.

Příklad? V roce 2008 pouští na trh firma Speedo svoji novinku –⁠⁠⁠ plavecký úbor LZR Racer. Možná ho budete znát pod pojmem „žraločí kůže“. Plavkám se tak přezdívalo proto, že právě povrch těla mořského dravce materiál imitoval.

Úbor zakrývající velkou část těla zachycoval vzduch, přidával vztlak a snižoval odpor. Pokud by plavci skočili do vody nazí, stále by plavali horší časy. Jen za půl roku před pekingskou olympiádou v roce 2008 překonali atleti nosící LZR Racer 38 světových rekordů, na olympiádě překonali plavci ve Speedech 23 z celkových 25 rekordů, které na hrách v Číně padly.

Tyto výkony vedly k debatě o nespravedlivé výhodě pro plavce, kteří tyto konkrétní plavky nosí. Mezinárodní plavecká federace proto v roce 2009 zakázala celotělové plavecké úbory. Muži smí mít oblečení jen v oblasti od pasu po kolena, ženy mají spodní ohraničení stejné, svrchu jsou limitovány rameny.

Nová pravidla platná od roku 2010 také stanovovala, že látka plavek musí být „textilní“ a nesmí mít zapínací zařízení, jako jsou například zipy.

Bazén ale nebyl jediným místem, kde se vrcholoví atleti oblékali víc, než by možná divák čekal. V roce 2000 na olympiádě v Sydney natáhly sprinterky Marion Jones (USA) a Cathy Freeman (Austrálie) celotělové dresy s kapucí od firmy Nike.

Takzvaný Swift Suit měl atletkám poskytnout lepší prohřívání a stlačování svalů. Jak moc pomáhal, je těžké posoudit, nicméně Freemanová vyhrála běh na 400 metrů.

Firmy se také předbíhají v tom, kdo svým atletům poskytne lepší obutí. Designér Adidasu při uvedení své série adiZero Crazy Light 2011 prohlásil, že pokud by boty měly být ještě lehčí, museli by je na nohy basketbalistů namalovat. Váha? 283 gramů.

Zdá se, že touto cestou se vydal věčný rival Adidasu –⁠⁠⁠ Nike. Jejich sprinterská tretra Nike Zoom Victory je vyrobená z vectranu. Vlákna vyrobená z polymerů z tekutých krystalů, které jsou tenčí než lidský vlas a jejichž výroba je relativně levná. Díky tomu, že poskytuje pevnou oporu a zároveň téměř nic neváží, jde o oblíbený materiál firmy pro svrchní části svých bot.

Výsledkem je bota vážících 93 gramů. Jak Nike komentoval –⁠⁠⁠ váha tyčinky Snickers bez jednoho kousnutí.

Na dlouhých tratích se zase letos ukážou Cloudboom Strike LS od švýcarské firmy ON. Pár bot vytvořených doslova sprejem váží 170 gramů. O 30 více než absolutně nejlehčí bota na delší běhy Adizero Adios Pro Evo 1.

Nike má i další čestné místo v tomto výčtu –⁠⁠⁠ poté, co Keňan Eliud Kipchoge překonal při maratonu magickou hranici dvou hodin v jejich botách Nike Vaporflys, začalo se řešit, co vlastně obuv může dělat.

Vaporflys totiž obsahují tenkou desku z uhlíkových vláken integrovanou do mezipodešve složené z vysoce stlačitelného, pružného a ohebného plastu. Výzkumy pak potvrdily, že boty podávají lepší výkony než jiná obuv. Nedokázaly ale na základě biomechaniky říci proč. Skončily u úvahy, že bota zlepšuje ekonomiku běhu, ale jen u některých atletů. Že záleží na vzorci dopadu chodidla.

I proto Světová atletika zavedla pravidla, která musí boty běžců splňovat. Maximální povolená výška podrážky musí být 40 mm pro silniční závodní boty. Ty také musí obsahovat maximálně jednu desku z uhlíkových vláken a podobných materiálů.

Aby je profesionální sportovec mohl obout na oficiální soutěži, musí navíc být k dispozici pro širokou veřejnost minimálně čtyři měsíce před závodem.

Ještě větší problém než u olympioniků jsou dokonalejší technologie u parasportovců. Jedním z nejznámějších případů je situace Oscara Pistoria. Sprinter, který je momentálně podmínečně propuštěn v případu vraždy své přítelkyně, se narodil bez lýtkových kostí.

Již v jednom roce mu proto lékaři amputovali nohy pod koleny, přesto jako první člověk startoval v jednom roce zároveň na olympiádě a paralympiádě. V roce 2012 nastoupil v Londýně ve sprintu na 400 metrů, na paralympiády jezdil pravidelně. Sloužily mu protézy z uhlíkových vláken, které tou dobou již několik let sloužily jako argument v debatě –⁠⁠⁠ nepomáhá technologie příliš?

V roce 2008 Olympijský výbor Pistoriovi start na olympiádě v Pekingu „zatrhl“. Podle německé studie totiž díky protézám potřeboval Pistorius na stejnou vzdálenost méně energie. Protézy byly také lehčí, navíc umožňovaly rychleji kmitat nohama.

V roce 2020 zase Vodafone připravil speciální kolo pro cyklistu Tristana Bangmu. Nizozemec totiž ve svých čtyřiadvaceti letech vyhrál nespočet závodů, vždy ale de facto z pozice pasažéra. Tristan je prakticky slepý a tak vždy potřeboval na soutěžích „pilota“. Kolo Blind faith in 5G (Slepá víra v 5G) od Vodafone snímalo své okolí a dávalo mu prostřednictvím přilby audiosignály, díky kterým se mohl orientovat bez asistence dalšího člověka.

Samsung zase při svém vývoji myslel na nevidomé plavce. Pro ty připravil čepici, která zavibruje na pokyn trenéra a atlet tak ví, kdy má začít obrátku na konci bazénu.

Před sportovními asociacemi tak roste dilema –⁠⁠⁠ mají mít (nejen) paraatleti přístup k takto pokročilým technologiím? Běžec bez jedné nohy může teoreticky být ve sportovní nevýhodě vůči člověku bez obou končetin. Bohatší slepý cyklista může jet na kole sám, plavec, který si může dovolit čepici od Samsungu, má lepší pravděpodobnost ideální obrátky.

I u sportů, které donedávna byly poměrně málo náročné náklady na vybavení, se může rozšiřovat propast mezi chudými a bohatšími. V para- i neparasvětě.

Ne vždy ale technologie skutečně pomáhají. Různí prodejci se snaží sportovce všech úrovní nalákat na vidinu lepších výkonů i prostřednictvím ezoteričtějších oblastí a alternativní medicíny. Jako příklad může sloužit magnetoterapie, která sice není uznávaná širší lékařskou komunitou a žádná odborná studie neprokázala její přínosy, nejeden výrobce se jí ale zaštiťuje.

Pro lidi, kteří v magnetická pole přinášející fyzický prospěch věří, přinesla společnost Trion:Z Direct náramek Trion:Z Lite. Ten je podle výrobce „nabitý minerály produkujícími záporné ionty, které jsou vlisovány do pouzdra magnetu,“ a „využívá dva magnety o síle 1000 Gaussů uspořádané v unikátní orientaci střídavé severojižní polarity, která zvyšuje průnik magnetického pole“.

Jeho blízký příbuzný je pak náramek Power Balance. Silikonový kroužek za několik set korun až titanový náramek za více než tisícovku má podle výrobce využívat technologii hologramu a její sílu ke zvýšení sportovního výkonu uživatele.

Pozitivní dopady se sice nikdy neprokázaly, náramky však přesto nosí vrcholní atleti jako David Beckham a Shaquille O’Neal. Závodník Rubens Barrichello se zase nechal slyšet, že ho nikdy nesundá. Nechybělo mnoho a vlastníkem náramku byl i autor tohoto textu. V dobré víře, že bude podávat lepší výkony.

A na jakém principu má hologram fungovat? Firma na svých webových stránkách na tuto otázku odpovídá prostě: „Náramek Power Balance je výkonnostní náramek s výrazným hologramem, který nosí miliony spotřebitelů a sportovců po celém světě. Vychází z východní filozofie.“

Pokud tato odpověď nestačí, dodává výrobce, že „hologramy Power Balance jsou vytvářeny patentovaným procesem s nejmodernějším trojrozměrným zobrazováním, díky němuž je hologram skutečně jedinečný. Hologram je navržen na základě východních filozofií“.