Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Thomas Burke. Jméno, které možná neznáte, přesto je nesmazatelně zapsané v historii sportu. S časem 12 vteřin totiž vyhrál zlatou medaili ve sprintu na 100 metrů na prvních olympijských hrách v novodobé historii.
Letos by se Burke na olympiádu nekvalifikoval. Limit mužů je 10 vteřin. Olympijští vítězové pod tímto časovým milníkem běhají pravidelně až od roku 1984. Mimochodem do ženského závodu by se mužští vítězové kvalifikovali již od začátku minulého století. Limit je 11,07.
Naopak poslední zlatá olympijská sprinterka Eliane Thompson-Herah by vyrovnaně běžela se svými mužskými protějšky do dvacátých let předchozího století.
Pro lepší znázornění vývoje nezačíná u grafů osa Y na hodnotě 0.
Jak by vypadal závod vítězů vybraných olympiád, si můžete pustit v animaci níže. Pro srovnání je v závodu i průměrný člověk. Animaci spustíte tlačítkem v levém dolním rohu. Z technických důvodů je trasa pro sprint oválná.
Zajímavé je i to, že muži i ženy svůj olympijský rekord za dobu závodění posunuli o podobný čas. V roce 2021 Usain Bolt s časem 9,63 překonal Burkeho výkon o 2,6 vteřiny, Thompson-Herah první rekord z roku 1928 předběhla o 2,4 vteřiny.
Vzhledem k tomu, že běh patří mezi nejstarší olympijské sporty a dobře se srovnává napříč časem, dá se na něm intuitivně pochopit vývoj této disciplíny. Ukazuje to i nejdelší sprintová disciplína, takzvaná čtvrtka.
První muži, kteří by se do letošní Paříže kvalifikovali, byli vítězové ze šedesátých let. U žen by se čekalo až do „sedmdesátek“. Požadované časy pro rok 2024 jsou totiž 45, respektive 50,59 sekundy.
Patnáctistovku si muži zlepšili za dobu její součásti na OH o více než minutu, ženy o 8,3 vteřiny. Je ale třeba brát v potaz to, že ženy ji běhají od roku 1972. Za stejně dlouhou dobu ve skutečnosti čas oproti mužům vylepšily více.
Co stojí za těmito zlepšeními? Podle Davida Epsteina, autora knihy The Sports Gene, to není tím, že by se tak výrazně vyvinula biologie člověka. Tak rychle evoluce nefunguje. Co se ale rychle posouvá dopředu, je technologie.
Zatímco před sto lety běželi běžci i na vrcholové úrovni na nejrůznějších površích pochybné kvality a přilnavosti, dnešní atleti mají pod nohama tartan. Pryžový koberec, který mimo jiné zachovává kvalitní běžecké podmínky i za špatného počasí, je přívětivější pro klouby a s výčtem pozitiv by se dalo pokračovat.
Sprinteři navíc ve svých začátcích startovali z důlků, které si sami vyhloubili. O moderních startovních blocích, které má dnes k dispozici – nadneseně řečeno – libovolná základní škola, se jim ani nesnilo.
Maratonci by zase mohli vyprávět o tom, jaký vliv má na výkon bota. Více než 42 kilometrů dlouhý závod je typ klání, kde v dlouhodobém měřítku hraje roli každý krok. Již v roce 2016 proto způsobil Nike menší revoluci, když do běžeckých bot přidal karbonový plátek.
De facto malá pružinka na krátké vzdálenosti velký efekt neudělá. Ve dvouhodinovém závodu už ale může. Adidas se zase ve své sérii Adizero zaměřil na zlehčování obutí, například tretry Adizero Pro Evo 1s váží 138 gramů. O 40 % méně než jakékoliv jiné závodní boty německé značky.
Výsledek je ten, že vítězové maratonu z posledních letních her v Tokiu by se svým tehdejším časem do Paříže ani nedostali. Muži totiž mají hranici na 128,1 minuty, ženy o zhruba 28 minut delší.
O technologickém pokroku vědí své i plavci. Takzvaná žraločí kůže, ve které v roce 2000 v Sydney plaval Ian Thorpe, měla zlepšovat rychlost až o tři procenta. Číslo, ke kterému se hlásil sám výrobce.
Firma Speedo vyvíjela svůj „technologický doping“ ve spolupráci s vědci z NASA. I kdyby člověk skočil do vody nahý, nebude na tom lépe – materiál dokázal snížit odpor vody až o čtvrtinu a ještě před olympiádou tak jen za půl roku jejich nositelé překonali hned 38 světových rekordů.
„Když jsem v nich skočil do vody, připadal jsem si jako raketa,“ komentoval tehdy úbor Michael Phelps. „Je to něco nadčasového. Minimalizují kontakt s vodou a přitom enormně zvyšují efekt záběru.“
