Olympiáda vedle jaderné elektrárny? Příběh závodiště v nezvyklých kulisách

Sjezdovky a skokanské můstky pokryté přírodním sněhem uprostřed zasněžených lesů a hor a minimální zásah člověka do přírody. Tím se „nejzelenější a nejčistší olympijské hry“ v dějinách chlubit nemohou.

Na západě Pekingu stojí 100 let stará bývalá ocelárna, která kdysi patřila státní společnosti Shougang Group. Její brány se nadobro zavřely před letní olympiádou v roce 2008 – znečištění, které ocelárna produkovala, dusilo pořadatelské město a rozhodně nebylo příslibem azurového nebe.

Pro účely již druhé olympiády, kterou Čína pořádá, v rezivějícím areálu vzniklo sportoviště. Ušlechtilou myšlenku čínské vlády o „znovuvyužití stárnoucí infrastruktury“ a „zelené demonstrační oblasti“ kazí fakt, že se znečišťovatel jen posunul o provincii dál.

A je to právě stadion Big Air Shougang, který prozatím vítězí v nevyhlášené disciplíně o ikonické foto Pekingu 2022. Sportovcům, kteří se z výšky 64 metrů chystají sjet 164 metrů dlouhou rampu, se přitom žádný „instagramový“ výhled nenaskýtá.

Spatří industriální styl, který dle některých uživatelů sociálních sítí připomíná i kyberpunk. Vysoké pece, komíny a chladicí věže bývalé ocelárny upoutaly hned první soutěžní den na kvalifikačních závodech ve freestylovém lyžování žen a mužů. Diváky a sportovce, zvyklé vídat zasněžené hory a lesy, přítomnost chladicích věží zaskočila.

Svět se tak „rozdělil“ na dva tábory. Jedny, mezi které se řadí i zlatá medailistka freestylového lyžování Eileen Gu, prostředí nadchlo. „Místo je fantastické,“ řekla Eileen. „Chci říct, podívejte se kolem sebe, nikde jinde není sníh. Při lyžování se tak nějak cítíte jako někde na ledovci.“

Francouzský závodník Antoine Adelisse dodal: „Když jsem byl poprvé na vrcholu, byl jsem trochu zklamaný, protože když jste nahoře, obvykle vidíte spoustu hor. Ale když se rozsvítí světla, je to opravdu úžasné.“

Druzí však neskrývají pohoršení. Mnozí si chladicí věže spletli s jadernou elektrárnou a sportoviště označili jako „dystopické“ místo.

„Připadá mi dost dystopické mít nějaké jaderné zařízení jako kulisu pro tuto lyžařskou událost,“ napsala na Twitteru uživatelka LindsayMpls. „Olympijský skokanský můstek v Pekingu má v pozadí jaderné reaktory? Celkově je pozadí a umístění ošklivé, jak jen může být… Co to sakra je?“ napsal další uživatel.

Jiní raději zůstali u humoru. „Stadion Big Air na olympijských hrách zjevně stojí hned vedle jaderné elektrárny Springfield,“ napsal uživatel John Lovett.

K aktivní jaderné elektrárně má však průmyslový park daleko.

Oblast průmyslového parku Shougang plánovači vybrali, aby reprezentovala udržitelnost přeměnou průmyslové oblasti na místo s kulturním a rekreačním využitím, uvedli čínští úředníci. Park byl založený v roce 1919, ukončil provoz před více než 15 lety v rámci snahy vyčistit vzduch v hlavním městě před letními olympijskými hrami v roce 2008.

V centru města tak zůstala značná část prvotřídní půdy zralá na rehabilitaci a regeneraci, uvedla inženýrská a designová společnost ARUP, která místo přeměnila na rušné turistické a umělecké centrum.

Rezavé, stárnoucí zbytky ocelárny nebyly nikdy zničeny, a to ani kvůli ZOH 2022. Naopak se staly součástí designu Big Air Shougang, a jedna z chladicích věží dokonce nese logo her.

Big Air Shougang je prvním místem na světě svého druhu, které bude v provozu dlouhodobě. Podle architektonické firmy TeamMinus, která můstek navrhla, má připomínat stuhu vznášející se ve vzduchu, řekl státním médiím hlavní architekt Čang Li.

Původní ocelárna byla v roce 2005 přesunuta do provincie Che-pej, nedá se tak tvrdit, že by ukončení její působnosti v Pekingu snížilo množství vypouštěných skleníkových plynů.

Čína je největším producentem skleníkových plynů, produkuje více než čtvrtinu ročních světových emisí. A Shougang Big Air není prvním prvkem her v Pekingu, který vyvolává otázky týkající se ekologických aspektů her. Ostře kritizován je zejména ekologicky náročný systém umělého zasněžování.

Podle veřejnoprávní stanice BBC napadne v oblasti v průměru jen 21 cm sněhu ročně, přitom pořadatelé potřebují pro olympijské disciplíny více než 1,2 milionu metrů krychlových sněhu. Proces výroby umělého sněhu je náročný jak na energii, tak na vodu. Podle výpočtů zveřejněných deníkem The Guardian bylo spotřebováno 222,8 milionu litrů vody v oblasti, kterou už nyní trápí nedostatek vody.

Zářným příkladem „nejzelenějších a nejčistších olympijských her“ měl být i nedávno dokončený lyžařský areál, který má být podle pořadatelů poháněný ze sta procent větrnou a solární energií.

Jenže Národní centrum alpského lyžování v Jen-čchingu, které leží asi devadesát kilometrů od centra Pekingu, stojí uprostřed bývalé přírodní rezervace.

Podle satelitních snímků a oficiálních map, které analyzovala americká stanice CNN, se lyžařské středisko nachází na území bývalé národní přírodní rezervace Sung-šan. Park založený v roce 1985 měl za cíl chránit tamní husté lesy, louky alpského typu a rozmanitou faunu a flóru.

V době, kdy Peking získal pořádání zimních her 2022, ale byly hranice rezervace překresleny tak, aby do chráněné oblasti už nepatřilo území, kde aktuálně stojí lyžařský areál.

Čínská vláda navíc podle CNN plánuje další rozšíření centra v Jen-čchingu, kde má vzniknout mezinárodní lyžařské středisko s ještě větším počtem sjezdovek, což opět vyvolalo zděšení biologů a ochránců přírody.

Přitom podle čínských zákonů je vstup do nejpřísněji chráněné oblasti této přírodní rezervace povolen pouze vědcům, a to jen se souhlasem vlády. Podle dokumentu z roku 2007, který se podařilo CNN získat, byly stavba a další rozvoj v této oblasti zakázané.

Úřady se nicméně hájí, že plochu chráněné oblasti rozšířily o 31 procent a do rezervace začlenily další druhy vzácné vegetace. „Po úpravě je přírodní rezervace bohatší, ucelenější v ekosystému, silnější v ochraně vody a důslednější z hlediska ochrany její hodnoty,“ řekl jeden z úředníků deníku Beijing Daily.

Aby se tam daly pořádat olympijské alpské disciplíny, musí mít lyžařský areál převýšení alespoň 800 metrů, což je požadavek, který vylučuje většinu hor v Pekingu. Výjimkou je právě hora Siao Chaj-tchuo, disponující převýšením 900 metrů, což z ní činí jednu z nejstrmějších sjezdovek světa, uvádí server Ski Asia.

K úpravám přírodní rezervace v okolí Pekingu vůbec nemuselo dojít. V sousední provincii Che-pej totiž podle čínských odborníků není nouze o místa, která by splňovala požadavky her.

„Pokud je to jen kvůli pořádání olympiády, spousta lyžařských středisek v Che-pej je dost dobrá, není třeba se přírodní rezervace vůbec dotýkat,“ řekl CNN čínský odborník na ekologii, který ze strachu z následků nechtěl být jmenován. Místo toho má ekolog podezření, že svůj podíl mají ekonomické důvody. „Peking nechce, aby budoucí příjmy ze zimních sportů byly přesměrovány do Che-pej,“ vysvětlil rozhodnutí americké stanici.