V Pekingu se představí historicky první nebinární olympionik zimních her

Hvězdy čínského sportu, které veřejně přiznaly svou LGBTQ orientaci, se dají spočítat na prstech jedné ruky. Sexuální rozmanitost je v Číně tolerována, ale pouze v případě, že si ji dotyčný nechává pro sebe. V opačném případě bývají na místě tvrdé následky, včetně ostrakizace, vyhození z práce a dokonce vězení.

A zrovna Číně letos připadlo nejedno nevyžádané prvenství. Peking 2022 se do historie zapíše jako zimní olympiáda s největším zastoupením „přiznaných“ gayů, leseb, bisexuálů, nebinárních, pansexuálních a queer sportovců. Uvádí to sportovní zpravodajský web Outsports, který pokrývá témata a příběhy trenérů, sportovců a lidí ve sportovním průmyslu, kteří jsou součástí LGBTQ komunity.

Letošní počet LGBT účastníků se vyšplhal nejméně na 36. Za Kanadu jich soutěží 10, za USA 6, Velkou Británii 4, Švédsko 3, Rakousko 2, Francii 2 a Českou republiku 2. Dále jsou zastoupeny Arménie, Finsko, Belgie, Rakousko, Austrálie a Nizozemsko.

Outsports seznam sestavil na základě veřejně dostupných informací o účastnících olympiády. Web dodává, že číslo 36 pravděpodobně není konečné.

Outsports v článku, který vznikl ve spolupráci s LGBT historikem Tonym Scupham-Biltonem, cituje také českou snowboardistku Šárku Pančochovou. „Svůj olympijský profil využívá k tomu, aby poukázala na boj ve své zemi – České republice – za rovnoprávnost manželství,“ píše server.

„Vždy je pro mě ctí, že mohu reprezentovat svou zemi na olympijských hrách a také zastupovat LGBTQ komunitu a prosazovat sňatky gayů v České republice,“ cituje server Pančochovou. „Mám to neustále na mysli!“

Pro srovnání – v Pchjongčchangu 2018 soutěžilo 16 přiznaných LGBT sportovců, v Soči 2014 7, v Torontu 2010 5. Tradičně větší počet zástupců bývá na rozsáhlejších letních olympiádách.

Her v Tokiu 2020 se zúčastnilo 186 sportovců s menšinovou sexuální orientací, v Riu 2016 56 a 23 jich soutěžilo na hrách v Londýně v roce 2012, uvádí Outsports, který situaci monitoruje od roku 2000.

Pro Peking 2022 nejde o jediné prvenství tohoto typu v historii zimních olympiád. Jedenatřicetiletý Timothy LeDuc je prvním otevřeně nebinárním sportovcem na světě, který vstoupí na olympijský led.

Stejně tak jako před čtyřmi lety v Pchjongčchangu první otevřeně gay Američan, chce i LeDuc posunout diskusi společnosti o queer lidech. „Doufám ale, že až lidé uvidí můj příběh, tak si neřeknou: ‚Timothy je první nebinární osoba, která ve sportu dosáhla této úrovně.‘ Jde o to, že queer lidé mohou být otevření a sportovat. Vždycky jsme tu byli, vždycky jsme byli součástí sportu. Jen jsme ne vždy měli šanci být otevření,“ řekl LeDuc, který tvoří krasobruslařský pár s Ashley Cain-Gribbleovou.

Dvojice před letošními hrami v Pekingu získala pozornost, když během mistrovství v Nashvillu pokořila americký rekord v krasobruslení. Podle NBC News je zejména párové krasobruslení sport, který stojí „na heteronormativní ideologii, která historicky nahrávala bruslařům, kteří hrají podle specifických genderových a romantických stereotypů“.

„Pro mě, jako existujícího člověka, kterému se daří mimo binární systém, může být někdy velmi komplikované prosadit se v genderovém sportu,“ uvedl LeDuc v nedávné epizodě podcastu My New Favourite Olympian.

„Budou tam lidé, kteří tomu nerozumí. Podívají se na mě, uvidí, že mám vousy, nebo se možná podívají na mé fyzické vlastnosti a řeknou: ‚Jsi kluk, chovej se jako kluk‘,“ sdílel své obavy před olympiádou. Přiznal, že s ním v minulosti dívky odmítaly bruslit. Myslely si, že LeDucova orientace pro ně bude překážkou.

Ironií je, že je to zrovna Čína, která se nejen před olympiádou pokusila vymýtit jakékoli zmínky o „odchylkách od normy“ nejen v oblasti sexuální orientace, ale i u dalších společenských trendů.

Čínské úřady během minulého roku začaly v rozsáhlé kampani omezovat „podvratné“ názory a myšlenky, které by mohly vyvrátit tradiční představy o genderu a zároveň prosazovaly narativ, že LGBT kultura je importovaná „západní“ myšlenka.

V hledáčku nedávných represí se ocitla například nezisková organizace na podporu místních LGBT komunit, LGBT Rights Advocacy China. Loni v listopadu byla donucena pozastavit činnost na neurčito. Skupina od svého založení v roce 2016 vedla několik prominentních kampaní, včetně té, která prosazovala legalizaci manželství osob stejného pohlaví a uznávání partnerství osob stejného pohlaví během sčítání lidu. V oblasti sportu se LGBT Rights Advocacy China zasadila o větší zastoupení čínských sportovců, zejména během olympijských her v Londýně v roce 2012.

„Některé zahraniční politické síly dělají triky v otázkách jako feminismus, AIDS, ochrana zvířat… LGBTQI je jejich nejnovějším vynálezem,“ napsal po uzavření organizace server Global Times, hlásná trouba Komunistické strany Číny. „Představte si, že by byly LGBTQI skupiny na Západě podporovány jinými silami, jejichž cílem je svrhnout kapitalistický systém, zavřely by pak před nimi země oči?“

Zpráva státních médií zveřejněná v roce 2020 odhaduje, že se jako LGBT identifikuje asi 70 milionů Číňanů, tedy asi 5 procent čínské populace. Zatímco sňatky osob stejného pohlaví zůstávají v Číně nelegální, úřady v roce 1997 homosexualitu dekriminalizovaly a v roce 2001 ji odstranily z oficiálního seznamu duševních poruch. Svou sexuální identitu veřejně prozradili pouze tři významní čínští sportovci, a to až v letech 2018 až 2021.

Ještě před zahájením ZOH a příchodem svátků jara začaly čínské úřady s čistkou internetu od „nevhodných“ vlivů. Z čínských obchodů s aplikacemi zmizela například seznamovací platforma Grindr. Pravidelně je také cenzurován obsah internetu, zakázáno je i zobrazování gay romantiky ve filmech.

Zprávu o stažení Grindru z čínského App Store potvrdila firma Apple, stejně tak se aplikace nezobrazuje ani na čínských platformách pro systém Android. Minulý rok z dominantní čínské sociální aplikace WeChat zmizely také účty patřící hlavním univerzitním skupinám hájícím práva LGBTQ.

Čínská klasifikace duševních poruch už sice nemluví o homosexualitě, ale nadále zahrnuje poruchu genderové identity (GID). Ta se prý projevuje tak, že se lidé „účastní aktivit typických pro opačné pohlaví nebo se tak oblékají, vytrvale nepřijímají své vlastní biologické rysy a sociální aktivity“. O GID jde v případě, že takové chování „trvá déle než šest měsíců“.

V zemi také existují instituty, které „regulují“ chování teenagerů, ať už se identifikují jako homosexuálové či transgender, jsou závislí na videohrách nebo jsou dle rodičů prostě neposlušní a vzpurní. Cílem ústavů je efektivně mládež převychovat.

V asijských médiích je připomínán například příběh Chuang, která se narodila jako chlapec, nicméně se identifikuje jako žena. V den jejích 17. narozenin ji rodiče posadili do auta a odvezli za hranice provincie, do Chongqing Lishi Information Engineering School. Jakkoli tomu název školy neodpovídá, jde o jeden z institutů, který se chlubí schopností „vyléčit“ „zpovykané“ teenagery.

Léčba probíhala formou vojenského výcviku. Chuang bydlela s osmi dalšími dětmi ve věku od 9 do 18 let. Všichni chovanci nosili maskáčové uniformy a museli mít oholené hlavy. Na oknech byly mříže. Jeden z vedoucích, Žang, Chuang vysvětlil, že „lékem“ na její sexualitu a delikventní návyky bude výcvik.

Začínalo se hned ráno – kliky, skoky do dálky a běh na pět kilometrů. Odpoledne studenti navštěvovali základní hodiny matematiky, čínštiny a někdy i psychologie. Když se Chuang první noc vrátila na svou kolej, zeptala se ostatních dětí, proč je tam rodiče poslali. Důvody byly různé: hraní videoher, tetování, hádky s rodiči, sexuální orientace.

Pokusy o útěk nekončily dobře. Několik týdnů po nástupu do ústavu Chuang vzbudil povyk. 14letý chlapec Čchen Chung-pang ukradl sadu klíčů a pokusil se utéct hlavní branou. Probudil ale učitele. „Tohle se tu dlouho nestalo. Tohle si budeš pamatovat. Zrušíme všechny aktivity a čeká vás pekelný týden,“ řekl tehdy vedoucí Čang.

Chuang pak vzpomínala, že Čchena odvedli za roh, dva studenti ho tiskli k zemi a Čang ho bil. „Slyšeli jsme křik, jako když poráží prase. Nikdo se neodvážil pohnout. Nikoho nenapadlo znovu utéct,“ uvedla Chuang. Přesto sama o několik týdnů později utekla a do ústavu ji rodiče znovu nedali.

V červenci roku 2019, podle veřejných soudních záznamů dostupných na China Judgments Online, byli čtyři učitelé a správci škol nakonec odsouzeni místním soudem k trestům odnětí svobody v rozmezí od 11 měsíců do více než dvou let za nezákonné zadržování studentů. Některé děti později médiím prozradily, že trpěly depresemi a traumaty. Někteří o svých zážitcích odmítají mluvit, jiným zážitek nenapravitelně zničil vztah s rodiči, kteří upřednostnili svou pověst.

Peking 2022 nejsou první zimní hry, kde se do popředí dostala tato problematika. Terčem protestů byla i olympiáda v Soči v roce 2014, a to kvůli kontroverzní ruské legislativě, která zakazovala LGBT „propagandu“. Rusko zakázalo propagaci „netradiční“ sexuality – široce chápané jako útok na práva gayů. Podle zákona je poskytování informací o homosexualitě osobám mladším 18 let trestným činem. Zákon vstoupil v platnost méně než rok před olympiádou.

Oproti tomu postoj Číny k LGBT není politicky zakotven. Za poslední rok však kvůli tomuto tématu došlo k rozsáhlým zásahům v čínském technologickém, vzdělávacím a obchodním sektoru.