Nejmladší vs. nejstarší v české výpravě: Anežka Indráčková a Roman Červenka

Oba sportovce dělí téměř jedna generace. Roman Červenka se narodil v roce 1985 ještě za bývalého režimu. V reprezentační kariéře už zažil skoro všechno: má zlato z mistrovství světa v roce 2010, chybí mu jen olympijská medaile, o kterou teď bude jako kapitán týmu bojovat. Anežka Indráčková se narodila v roce 2006 a má naopak všechno před sebou. Když bude mít dostatek píle a štěstí, může jednou dosáhnout třeba tak vysoko jako nejslavnější český skokan v historii Jiří Raška.

Velký věkový rozdíl a zcela odlišné sporty. Přesto tuto dvojici přinejmenším dva momenty spojují. V hokeji i ve skoku na lyžích Česká republika patřila k velmocem a oba sportovci se budou snažit na dřívější slávu navázat.

U obou přitom nominace nebyla vůbec jistá. Roman Červenka byl do olympijského týmu pozván doslova na poslední chvíli. Anežka Indráčková na tom byla ještě „hůř“. S nominací vůbec nepočítala. Do týmu ji doplnili na poslední chvíli na základě toho, že Mezinárodní lyžařská federace přerozdělila místa.

„Olympiáda je snem každého sportovce. Ještě před pár týdny jsem držela palce sestře, aby jí nominace vyšla, a najednou jedu s ní,“ popisovala před svým prvním startem v Pekingu nadšená Indráčková, která na hrách doplnila o devět let starší sestru Karolínu.

Už loni v létě to vypadalo, že Anežku čeká perná sezona. Talentovaná skokanka byla začleněna do ženského „áčka“, měla objíždět závody Kontinentálního poháru a FIS Cupu. Vrcholem se pak mělo stát únorové mistrovství světa juniorů v Zakopaném a pomoc dobrému umístění v týmové soutěži. Vyskákané body na prosincovém Kontinentálním poháru v Číně ji však poprvé pustily do Světového poháru. A tak bude nyní i na olympiádě, s výhodou, že už v Číně byla.

„Benjamínek“ olympijské výpravy tedy už jednou zažil i speciální závodní proticovidovou „bublinu“. Z Frankfurtu letěla s dalšími závodníky speciálem vypraveným Číňany. Letadlo přistálo na speciálním prázdném terminálu, a když jeli zvláštním konvojem do horského střediska, připadala si Anežka jako prezidentka. Pět autobusů s policejním doprovodem mělo dálnici skoro jen pro sebe. Na místě pak zavřeli sportovce i jejich doprovod do hotelu. Z můstků viděla Čínskou zeď.

Skoky na lyžích nebyly její úplně první sport. Začínala v Desné s atletikou – skákala do výšky, do dálky, přes překážky… Když jí táhlo na devátý rok, šla se jednou v létě podívat se sestrou na trénink skoků. V té době už tam byla dobrá skokanská dívčí parta. Po pár týdnech si zkusila první skok. Průprava z atletiky jí moc pomohla. A ještě něco. Anežka bydlí hned u sjezdovky Černá říčka, a proto hned po škole chodila ven lyžovat, s kamarády si stavěla skokánky, na kterých všichni skákali. Zažila ještě tu krásnou dobu, kdy děti přišly ze školy a šly řádit ven.

„V Desné je dobrý skokanský oddíl. Děti se tam nejprve učí základy obratnosti i gymnastiky. Ty nejmenší to musí ale hlavně bavit, a tak se to dělá pomocí her. Dělají cviky, jak na suchu, tak i doplňkové sporty – vedle lyžování sjezdového a běžeckého i míčové hry, ale třeba i lezení po skalách,“ říká místopředseda úseku skoku na lyžích Svazu lyžařů ČR Jan Baier.

Dnes má Anežka individuální studijní plán na gymnáziu v Tanvaldu, skákání ji baví a podle všeho si s ničím nedělá těžkou hlavu. Ráda cestuje, fotí foťákem nejradši krajinky a hraje stolní hry. Jediné, co ji na skocích na lyžích trochu mrzí, je, že na rozdíl od atletiky nemá několik pokusů a musí udělat dobrý výsledek hned napoprvé.

Pro české skokanky je Peking doslova revolucí – se svým sportem jsou poprvé na olympiádě.

Český hokejista, který se zúčastní už čtvrtých her, během kariéry vystřídal několik českých i zahraničních týmů. V roce 2006, kdy se narodila Anežka, ještě čekal na svá nejlepší léta. Začala brzy: v sezoně 2007/2008 získal s HC Slavia Praha mistrovský titul. Za dva roky už vezl z Německa titul mistra světa a ve stejném roce oblékl dres Avangardu Omsk. Stal se hned jeho nejlepším střelcem a třetím nejproduktivnějším hráčem KHL.

Na mistrovství světa 2011 v závěrečném zápase s Ruskem o 3. místo dal hattrick, čímž výrazně přispěl k vítězství českého týmu a zisku bronzové medaile. V následujícím roce získal s Omskem stříbro v play-off KHL. V další sezoně pak odehrál základní část NHL za Calgary Flames, dal devět gólů a osm asistencí.

Vyzkoušel si i nejlepší ligu světa, ale byla to vlastně z mnoha důvodů nepovedená etapa. A tak se znovu vrátil do KHL a šel do týmu SKA Petrohrad. Udělal dobře, protože si s ním připsal svůj největší klubový úspěch – zisk Gagarinova poháru. Posledních pět sezon pak odehrál ve švýcarské lize NLA, nyní je středním útočníkem v kádru SC Rapperswil-Jona Lakers.

Malé peklo si Roman Červenka prožil na začátku sezony 2018/19, kdy hrál za Curych. Dlouho se necítil dobře, přidaly se bolesti při dýchání a nakonec z toho byla plicní embolie. „Ležel jsem na lůžku a v noci kolem mě spousta doktorů… A právě v tenhle moment jsem byl nejvíc rád, že se na to přišlo relativně brzy a nedošlo k tomu nejhoršímu,“ řekl tehdy pro Sport. Nebylo to snadné období, bral prášky na ředění krve a čekal dlouhé týdny, než mohl zase naskočit do hry.

Ač je doyenem české olympijské výpravy, hokej ho stále baví a určitě ho chce hrát až do 37 let. To je doba, do které má podepsaný kontrakt ve Švýcarsku. Podmínky v alpské zemi se silnou ligou si pochvaluje zejména kvůli tamnímu životu a kvůli tomu, že se za zápasy ani domů do Česka nemusí nikam daleko cestovat.

Jeho partnerkou je Veronika Machová, modelka a módní návrhářka, s níž vychovává syna Denise.