Macháč zvládl v Paříži za týden jedenáct zápasů. Získal zlato, bronz už ne

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Za sedm dní toho stihl vskutku dost. Na olympijských hrách v Paříži odehrál třiadvacetiletý tenista Tomáš Macháč neuvěřitelnou porci jedenácti zápasů, což je zběsilé, šílené, vyčerpávající. Však také o sobě s nadsázkou mluvil jako o nezničitelném terminátorovi.

Po pátečním zlatu po boku Kateřiny Siniakové ve smíšené čtyřhře si v sobotu druhý cenný kov pod pěti kruhy nepřipsal. S parťákem Adamem Pavláskem sice v bitvě o bronz ve čtyřhře odvrátili šest mečbolů, leč na pařížské antuce s nasazenými trojkami Američany Taylorem Fritzem a Tommym Paulem prohráli za hodinu a 11 minut 3:6, 4:6.

Po zlatém triumfu usnul v půl čtvrté ráno, vstával asi v půl desáté a v poledne se šel podruhé ucházet o medaili. „To ještě jakž takž šlo, i když jsem i předchozí dny chodil spát dlouho, protože jsme přijížděli hodně pozdě. Na motivaci urvat bronz se ale nic neměnilo, to jsem byl zakouslej. Nějaké míče, které jsem zkazil, bych možná nezkazil, kdybych byl fit. Ale to já nevím,“ přemítal Macháč.

„Věděl jsem, že minimálně tři zápasy budu hrát. Jel jsem sem, abych odehrál co nejvíc, a to se podařilo úplně na maximum. Já jsem strašně spokojený, ale je to škoda. Měli jsme dvě šance zabojovat o nějakou medaili, ale to jsme nezvládli, bohužel,“ litoval.

V Paříži nasedl na kolotoč zápasů a povinností, ale bral to s humorem. „Já upřímně ani nevím, v jakém městě jsem. Jsem tak zblblý, že vidím jenom vesnici, jídlo a tenisové míče. Já si myslím, že jsem v Londýně.“

Ve dvouhře měl volno nejdřív, vypadl ve druhém kole s obhájcem olympijského zlata Alexandrem Zverevem z Německa. Nejpůsobivější příběh napsal v mixu se svou bývalou přítelkyní Siniakovou. Rozešli se před olympiádou, ovšem na kurtu byli v dokonalé harmonii. Fanoušci i novináři začali spekulovat, zda je působivý sportovní úspěch nedá znovu zase dohromady jako pár také v životě.

„My jsme až takoví profíci, že jsme se rozhodli rozejít, abychom se soustředili na medaili. A uvidíme, co bude potom,“ usmíval se Macháč.

Po finále kromě objetí došlo i na polibek. Zahraniční reportér chtěl, aby objasnili, jak na tom jsou. „To nemusíte vědět, je to osobní věc. Jsme rádi, když jste zmatení,“ odvětila Siniaková.

„To je top secret,“ dodal Macháč odlehčeně, třebaže rovněž zápolil s dojetím. „Emoce takhle neukazuju, ale pro mě je to něco neuvěřitelného. Furt se bojím, aby mě někdo neprobudil z toho snu.“

Berounský rodák prožívá skvělou sezonu. Ve světovém žebříčku mu patří 39. pozice. Na letošním Australian Open postoupil ve čtyřhře po boku Číňana Čang Č'-čena do semifinále.

Mimochodem, v Paříži svého čínského kamaráda a spoluhráče dvakrát porazil. Na úvod olympiády ho vyřadil ve dvouhře, pak v mixu. A proto dostal otázku, jestli jejich přátelství stále trvá.

„Skončilo,“ usmála se Siniaková.

„Je mi ho fakt líto, vím, jak rád reprezentuje svou zemi, jak rád by vyhrál zlato. V tomhle mě to trochu mrzí, zároveň jsem ale šťastný, že jsem vyhrál zlato. Přeju mu jen to nejlepší, těším se na další společné debly, ne singly,“ řekl Macháč.

Na květnovém turnaji v Ženevě v semifinále senzačně zdolal světovou jedničku Srba Novaka Djokoviče, v premiérovém finále na okruhu ATP nestačil na Nora Caspera Ruuda. Zkušeností z velkých zápasů přibývá a je znát, jak v nich Macháč roste.

„Nedávám mu rady, protože Tomáš je úžasný hráč. Nepotřebuje rady, ale v deblu jsme si pomohli navzájem a to je nejdůležitější,“ podotkla Siniaková, devítinásobná grandslamová a dvojnásobná olympijská šampionka.

Macháč je profesionálem od roku 2017, v listopadu 2019 vyhrál po sobě tři turnaje okruhu Futures a v lednu následujícího roku si vysloužil premiérovou daviscupovou nominaci. Před třemi lety byl dodatečně nominován na hry v Tokiu, kde ve dvouhře vypadl ve 2. kole. V listopadu 2022 se poprvé dostal do první stovky žebříčku, v loňské sezoně se v ní usadil a fanoušky více než zkrácenými šortkami připomínajícími módu z dob Borga nebo McEnroea zaujal hrou.

Ve dvouhře i čtyřhře je aktuálně druhý nejlepší český tenista ve světovém žebříčku. Před ním je jen na 30. místě Jiří Lehečka, parťák z prostějovského klubu, kam Macháč zamířil v únoru ze Sparty.

„S Tomášem se známe od juniorů, ale tím, že se já připravuju v Prostějově, tak jsme se vždy vídali hlavně na turnajích. Tenista je to strašně šikovný, co si ho pamatuji, tak vždy vynikal výborným bekhendem a pohybem, což mu přetrvalo i doteď. Jsou to rozhodně jeho přednosti,“ řekl Lehečka pro Seznam Zprávy.

Oba vrstevníci se respektují a díky sportovní rivalitě také posouvají. „Myslím si, že nějakou přirozenou motivací jeden pro druhého jsme, ale dle mého názoru to je jen pro dobro nás obou, že se můžeme navzájem posouvat a hecovat k lepším výkonům,“ kývne Lehečka, který působí jako ten cílovědomější profík.

Macháč se častěji na kurtu usmívá, ale soutěživý je stejně. Když uklidňoval Siniakovou, která opakovala nadhoz, u sítě vyplázl jazyk na fanoušky. „Když chcete medaili a jste jí blíž a blíž, tak je to těžké. V těchto momentech je důležité - jako to ukazují třeba Sinner nebo Alcaraz - se třeba usmát, plácnout si rukou se soupeřem… Proto je sport tak krásný, že i když chce člověk něčeho dosáhnout, tak si najde i lehkou pohodu. Jsem rád, že se to povedlo, zasmáli jsme se a pomohlo nám to,“ přiblížil Macháč svůj naturel.

S tenisem začal v pěti letech, hrál si na Rogera Federera a Rafaela Nadala, obdivoval i jamajského sprintera Usaina Bolta a jamajské filmové bobisty Kokosy na sněhu se skutečným olympijským příběhem. Sám teď zazářil na letní olympiádě.

„Nenapadlo mě, že bych mohl dosáhnout něčeho takového, hlava mi to zatím nebere. Je to pro mě speciální. Tohle se nedá zopakovat, není to pro mě běžné,“ cení si olympijského zlata.

Ještě nějaký čas ho však bude mrzet, že s Pavláskem nevyužili šanci stát se prvními českými mužskými medailisty ve čtyřhře z olympijských her. Dosud uspěli pod pěti kruhy jen v roce 1988 Miloslav Mečíř s Milanem Šrejberem, kteří pro Československo získali bronz v Soulu.

Macháč se dlouho na debla nezaměřoval. Pomohlo mu až spojení s Čang Č'-čenem. „Předtím jsem chtěl v deblech vyhrávat a hodně jsem nad tím přemýšlel, ale s ním jdeme na kurt úplně uvolněně. Také se samozřejmě snažíme vyhrát, ale panuje mezi námi pohoda, díky které jsem si debl začal užívat.“ A těží z toho také v singlu. „Pomáhá to na důraznější return, speciálně z druhého podání. Potom si zlepšuji volej, servis se hraje víc na tělo, což také pomůže zařadit.“

I díky výkonům ve čtyřhře si na odměnách dosud vydělal přes dva miliony dolarů.

A když zdraví vydrží, bude se jako tenista ještě zlepšovat.