Kolik stojí olympijské zlato. Jamajka si ho „kupuje“ nejlevněji

Nejúspěšnější zemí v historii olympijských her jsou Spojené státy. Sportovci reprezentující pod vlajkou s hvězdami a pruhy přivezli domů téměř tři tisíce medailí, z toho více než třetina jich byla z kovu nejcennějšího.

Spojeným státům zároveň patří i první místo podle hospodářského výkonu, i když v této oblasti jim už pár let mocně dýchá na záda Čína. Pokud jde o špičku pomyslné tabulky, zdá se být všechno podle předpokladu, tedy že podle síly ekonomiky se dá usuzovat na pravděpodobnost úspěchu na nejsledovanějším sportovním podniku světa.

Graf výzkumníků z George Washington University ukazuje, že existuje poměrně silná korelace mezi počtem získaných olympijských medailí a velikostí dané ekonomiky.

Podobným směrem se vydal také časopis The Economist, který analýzu poněkud rozšířil. Jeho autoři porovnávali počet medailí i s dalšími faktory, jako je velikost populace, její zdraví, nebo úroveň vzdělání. Tyto faktory samozřejmě souvisí s hospodářskou sílou země a ukázalo se tak, že velikost ekonomiky měřená hrubým domácím produktem (HDP) je „zodpovědná“ za 55 procent olympijského úspěchu.

K závěru, že zdraví populace je důležitý faktor pro sportovní úspěchy příslušné země, dospěli například výzkumníci z Georgia School of Technology. Podle jejich studie je vedle prostého HDP země vhodné vzít v úvahu také výdaje na zdravotní péči přepočtené právě v poměru k ekonomickému výkonu.

Vraťme se ale k HDP. Pokud se přepočte na jednu zlatou olympijskou medaili, tedy zjednodušeně řečeno „kolik stojí jedna zlatá“, ukáže se, že podobně jako v současných službách některé země, tedy „zákazníci“ platí za stejnou věc různé ceny.

Pro 71 zemí, jejichž sportovci získali od roku 1992 aspoň 10 medailí, činí pomyslná cena 120 milionů dolarů (z ročního HDP) za jednu medaili. Americké zlaté byly ovšem téměř dvojnásobně „dražší“ –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ pomyslný díl HDP na jednu totiž činil 200 milionů dolarů.

To karibský ostrov Jamajka, proslulý zejména běžci na krátkých tratí v čele s králem stometrového sprintu Usainem Boltem, potřeboval na jednu zlatou výrazně méně - pouhé tři miliony dolarů.

Na opačném konci tohoto spektra se pak nachází Indie. Ačkoli její výkon představuje zhruba sedm procent světového HDP, žádné medailové žně se nekonají. Na jednu medaili totiž u indických sportovců a sportovkyň připadá úctyhodná suma 3,5 miliardy dolarů.

Je samozřejmé, že za sportovním úspěchem stojí dlouhá řada faktorů, a nelze jej proto redukovat na hospodářskou moc. Záleží na tom, jak se v dané zemi pracuje s mládeží, jaká disciplína tam má tradici, a podobně.

Příkladem může být nedávný plán Číny vybudovat kvalitní a bohatou fotbalovou ligu, ze kterého ale nezůstalo prakticky nic. Podobně se zatím vede i Saúdské Arábii, která sice nabízí fotbalistům ze zahraničí pohádkové sumy peněz, ale stále tam přicházejí spíše borci za zenitem, aby „dohráli“ své bohaté kariéry.

Spojené státy získávají na olympijských hrách nejvíce medailí pravidelně od roku 1992. V době, kdy existoval Svaz sovětských socialistických republik (SSSR) a účastnil se her (1952–⁠⁠⁠⁠⁠⁠1992), podařilo se jeho sportovcům překonat ty americké na šesti z devíti olympiád, kterých se účastnily obě země.

Připomeňme, že hry v roce 1980 západní země bojkotovaly kvůli invazi Moskvy do Afghánistánu, což jim východní blok, s výjimkou Rumunska, oplatil o čtyři roky později v Los Angeles.

Při pohledu na velikost populace zjistíme, že v přepočtu olympijských medailí „na hlavu“ se před Spojené státy dostane řada zemí. Přesněji řečeno jich je 38. Kompletní žebříček je dostupný na této webové stránce, zde vypíchneme jen stupně vítězů.

Na prvním místě je Lichtenštejnsko, sice jen s 10 medailemi, ale s populací necelých 37 tisíc obyvatel. Druhé Norsko má poměr 9600 obyvatel na medaili, kterých má ovšem 521. Třetímu Finsku stačilo na jeho 470 medailí 5,41 milionu obyvatel.