Před rokem jí žralok ukousl chodidlo. Teď vybojovala stříbro

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Je to jeden z mnoha příběhů o síle vůle a nezlomnosti ducha, který vypráví 24letá americká plavkyně Ali Truwitová. Ve čtvrtek odpoledne v paralympijském bazénu vybojovala stříbro v závodě na 400 metrů volný způsob. Zároveň vytvořila časem 4:31,39 nový americký rekord.

Ali závodí v kategorii S10, ve které plavou sportovci s tělesným postižením ovlivňujícím jednu z jejich končetin. U ní je to část levé nohy, o kterou přišla loni v květnu při útoku žraloka.

Rodačka z Connecticutu se tehdy vypravila se svou nejlepší kamarádkou Sophií Pilkintonovou oslavit na karibské ostrovy Turks a Caicos ležící jihovýchodně od Baham svou promoci.

Ty dvě šnorchlovaly, když se „zdánlivě odnikud“ objevil žralok a zaútočil na ně.

„Bojovaly jsme s ním, ale žralok měl docela rychle mou nohu v tlamě, a než jsem se nadála, ukousl mi chodidlo a část nohy,“ popsala v otevřeném rozhovoru, který poskytla pořadu „Good Morning America“ televize ABC. „Moje bezprostřední myšlenka byla: Jsem blázen, nebo jsem právě přišla o nohu? Bylo to něco naprosto nepochopitelného. Ale rychle jsem se soustředila na to, že musíme pryč.“

Krvácející, se žralokem stále kroužícím kolem nich, dokázala hlavu přepnout do závodního módu. Na Yale, kde studovala, byla součástí univerzitního plaveckého týmu.

Jenže ji i Sophii dělilo od bezpečí lodi, která je dovezla na otevřené moře, kde šnorchlovaly, zhruba 70 metrů. Ale dokázaly to. Jakmile se vyškrábaly na palubu, Sophie jí rychle zaškrtila pahýl, aby zpomalila krvácení.

„Truwitová byla okamžitě převezena do nemocnice a letecky transportována do Spojených států, kde prodělala tři operace. Na své 23. narozeniny podstoupila transtibiální amputaci (amputaci pod kolenem, jde o přetnutí holenní a lýtkové kosti, pozn. red.),“ uvedla ve své reportáži kanadská stanice CBC News.

Pak přišlo hodně temných dnů. „Ale byla jsem naživu, což tak nemuselo být.“

Znovu se učila žít – bez kotníku, s protetikou. „Musíš se naučit, jak si sednout a jak vstát. Chodit, běhat, vyjít schody. Jsou to každodenní výzvy.“

Bála se infekce, rána bolela. Ale nešlo jen o boj s fyzickou bolestí, jak vyprávěla v talk show na ABC, bojovala také s emocemi. „Bylo těžké se vypořádat se svou tělesnou vizáží… učit se milovat své nové tělo, přijmout ho a pochopit, že je krásné samo o sobě,“ řekla. „A myslím, že právě to pro mě bylo obrovsky důležité.“

Truwitová celý proces zotavení popsala jako „velmi dlouhou a hrbolatou cestu plnou vzestupů a pádů“.

Záhy si uvědomila, že to, co se jí stalo, jí nesmí bránit v tom, aby se pouštěla do věcí, které má ráda. A na které si troufne. Rozhodla se vrátit se k plavání, protože vodu odjakživa považovala za prostředí, ve kterém se cítí šťastná. A stanovila si nejvyšší metu, která ji napadla: závodit na paralympiádě. V hlavě měla to, že se nejbližší hry, na které by mohla stihnout se připravit, odehrají na domácí půdě. Tedy v americkém Los Angeles.

Dál už to šlo vlastně rychle. Spojila se s trenérem Jamiem Baronem, který ji trénoval od jejích dvanácti let. A požádala ho, aby jí pomohl zase závodit.

„Poprvé jsem se vrátila do vody loni v červenci,“ vyprávěla v Good Morning America. „Měla jsem kolem pasu kruh, protože jsme si nikdo nebyl jistý, jak budu reagovat. (…) Byla jsem zvědavá, jak se budu cítit, když se vrátím na okraj bazénu a zpět do soutěžního prostředí. Ale čím víc jsem pracovala, tím méně se mi vracely zlé vzpomínky. A tím víc bolest ustupovala. (…) A teď – teď jedu na paralympiádu!“

Kvalifikovala se na národní mistrovství v Orlandu na Floridě, kde plavala volný způsob a znak. V dubnu se zúčastnila mezinárodního závodu v Portugalsku – byla to její první cesta do zahraničí od žraločího útoku. Její máma byla u toho, když zazářila v závodu na 400 metrů volným způsobem v kategorii S10.

Na amerických paralympijských kvalifikacích v Minneapolisu na konci června vyhrála Ali Truwitová závody na 100 metrů znak, 400 metrů volný způsob a 100 metrů volný způsob. A řekla si tím o pozvánku do týmu, který zahrnuje legendu paralympijského plavání Jessicu Longovou a řadu medailistů z Tokia.

„Svou podstatou je dříč, který se odmítá vzdát,“ řekla CBC matka Truwitové Jody. „Taková byla před útokem, před amputací a taková je každý den i teď.“

V Paříži Ali Truwitová její slova do puntíku naplnila.