Ideální váha: 100 kg. Ideální rychlost: 160 km/h. Čtyřbob vyráží na trať

Článek si můžete pustit také v audioverzi.

Čtyřboby patří k vrcholům zimních olympiád. Tradiční disciplína, v níž přikrčené čtveřice stokilových borců dnes dosahují rychlosti skoro 160 km/h. Ale občas se to i nepovede.

Pamatuji si, jak mi Jakub Nosek těsně před olympiádou v roce 2018 odpovídal na dotaz, kolikrát se už v kariéře s bobem v ledovém korytu převrhl. Zamyslel se a bez zjevných emocí odpověděl: „No, asi tak 40×, že jo, kluci?“ Vyrazilo mi to dech, pochopil jsem, že čtyřbob není legrace.

Jeho první olympiádou byl zmíněný Pchjongčchang 2018. „Upínali jsme k němu velké naděje. Chtěli jsme se tam hlavně dostat a splnit si sen. To už je pryč, Peking je jiný. Nepřijeli jsme se jen zúčastnit, víme, že patříme mezi světovou špičku,“ zdůrazňuje Nosek.

Startovní pole se však stále více vyrovnává. V materiálech, umění pilotů i fyzické připravenosti celých posádek. „Nerad předpovídám, ale budeme spokojení, když ze sebe dostaneme maximum,“ říká bobista, který byl loni v prosinci v Altenbergu s českým čtyřbobem dvanáctý a předtím v Innsbrucku třináctý.

Co českému čtyřbobu schází do absolutní špičky? „Před čtyřmi lety to bylo jiné, rozdíly byly větší. Ale dnes je prvních deset bobů schopných dojet v rámci desetin. I my se každý rok posouváme dopředu. Máme zázemí díky klubu Olymp, olympijskému výboru a dalším partnerům. Máme konkurenceschopný materiál. Jediné, co nás v poslední době víc brzdilo, bylo zdraví. Vypadá to jako maličkosti, i ty pak ale ve finále dělají rozdíl.“

Bobisté musejí mít pořádnou hmotnost, ideálně 100 kg. Ta má ale pak vliv na zatížení svalů a kloubů. Prostě tělo pracuje s vyšší váhou. Ostatně ani sportovní nástroj není nijak lehký. Třeba dvojbob má minimálně 170 kg (čtyřbob cca 234 kg). „I když jsme na něj dva, tak před sebou něco hrneme. Jsou za tím hodiny v posilovně a na atletickém oválu,“ vysvětluje Nosek.

A tak členové posádky zákonitě občas bojují se zdravotními potížemi. Pilot Dominik Dvořák má třeba problémy se zády, Jakub Nosek s achilovkami. Proto posádka tráví hodně času rehabilitací. Všichni chodí jednou až dvakrát týdně na fyzioterapii, hlavně po těžkém tréninku, aby tělo rychle regenerovalo. Kvůli únavě i prevenci.

Jakub Nosek dostal k bobům dobrou přípravu. Ještě před bobovou kariérou házel oštěpem, jeho vzorem byl Jan Železný. Už v deseti letech si vyřezával oštěpy z klacků a házel je na louce. Dnes mu oštěp zůstává jako letní disciplína. Je to zpestření… Pomáhá to i na boby. „Až skončím Peking, budu mít za dva měsíce deaflympiádu v Caxias do Sul v Brazílii,“ říká Nosek, který má vážnější postižení sluchu a v běžném životě se neobejde bez naslouchátka.

Bobům se teď věnuje na plný úvazek. Považuje se ve všem za perfekcionistu. Chce mít kvalitní spánek, jídlo, suplementaci, regeneraci. A rád se vzdělává v oblasti silového tréninku. „Jednou bych se chtěl uplatnit třeba i v bojových sportech. Jak zesílit, jak to umět přenést do konkrétní disciplíny,“ říká Nosek. Právě koučování, silovému tréninku a výživě by se chtěl věnovat, až jednou skončí vrcholovou sportovní kariéru.

Do Číny si vzal podcasty, filmy, seriály, knížky, žolíky. A závodí s vědomím, že boby už nejsou to absolutně nejdůležitější v jeho životě. Doma ho čeká žena s půlroční holčičkou.