Článek
Zkusme analyzovat, co se stalo a proč. Ale předně, buďme spravedliví, můžeme říct, že Markéta Davidová byla „jen“ 4. a 6. Nebo také, že dvakrát sahala po medaili. Co je přesnější? Ptali jsme se i biatlonových expertů.
Pojďme si nejprve srovnat Peking s předchozími olympiádami. V Pchjongčchangu 2018 čeští reprezentanti vybojovali dvě medaile: stříbrnou Michal Krčmář a bronzovou Veronika Vítková, oba ve sprintu. Přidali jsme 3× sedmé místo a trenér Ondřej Rybář byl spokojen: „Můžeme být hrdí, že český biatlon patří do světové špičky.“ Do ní jsme se jasně zařadili už úspěchy na olympiádě v Soči 2014, odkud jsme přivezli dokonce 6 medailí - 3 stříbrné a 3 bronzové. Česko zažívalo fantastické roky.
Ačkoli nemáme medaili, nemyslím si, že by naše účast v Pekingu byl průšvih.
Kdybychom bývali nyní přivezli z Pekingu díky Davidové dvě medaile, které si odstřelila dvěma posledními náboji, tak by to byl zase úspěch. Ale nestalo se, navíc muži byli o třídu horší než ženy - nesahali ani po první desítce. Naše výsledky se tak podobají olympiádě ve Vancouveru 2010, kde jsme také nezískali cenný kov.
Biatlon je nepředvídatelný
„Ačkoli nemáme medaili, nemyslím si, že by naše účast v Pekingu byl průšvih,“ uvedl pro Seznam Zprávy Béla En, zkušený komentátor biatlonu na Eurosportu. „Hlavně díky výsledkům Markéty Davidové, ale solidní výsledky zajely i ostatní holky. Medaile z toho sice nebyla, jenže chybělo k ní velmi málo. Biatlon je nepředvídatelný sport a k tomu je třeba při hodnocení výsledků přihlédnout.“
„Dlouho jsme vyhrávali, teď trochu prohráváme a ano, mužská štafeta byla propadák,“ argumentoval pro Seznam Zprávy z Pekingu po telefonu šéf českého biatlonu a viceprezident Mezinárodní biatlonové unie Jiří Hamza. „Musíme se zamyslet, co udělat, abychom zase vyhrávali. Biatlon jako sport se dostal do nadpozemských výšin popularity. Díky tomu je konkurence obrovská.“
Při analýze českého biatlonu je dobré se podívat zvlášť na ženskou a mužskou část a pak také na servis.
V ženách je situace lepší. Markéta Davidová letos vybojovala malý křišťálový glóbus v individuálním závodu. Každou sezonu se o kousek lepší, její sportovní výkony mají vzestupnou tendenci, jen v Pekingu jí medaile těsně unikla.
„Myslím, že Markéta Davidová patří k největším talentům světového biatlonu. Udělala obrovský kus práce, ale je teď v podobné pozici jako před 5 lety Norka Marte Olsbu Roiselandová, která je dnes světovou hvězdou,“ říká Jiří Hamza. „Markétě je 25 let a biatlon je vytrvalostní sport, závodníci dozrávají později. Roiselandová, ale i Gábina Koukalová vyhrávaly až po 25.“
Markéta Davidová patří k největším talentům světového biatlonu. Udělala obrovský kus práce.
Markéta je rozhodně na dobré cestě. „Možná letos není tak rychlá v běhu, ale zlepšila, stabilizovala a zrychlila střelbu. Je vidět práce trenéra Egila Gjellanda,“ všímá si Béla En. Klíčový ale u ní bude další faktor. Několikrát dala najevo, že možná nebude závodit dlouho. „O své kariéře si rozhodne hlavně ona sama. Má zjevně obrovský talent a za čtyři roky klidně může být olympijskou vítězkou. Ale toho nedosáhne, pokud biatlonu neobětuje dostatečné množství času a energie. Z jejích předcházejících vyjádření jsem pochopil, že si není jistá, že to chce udělat,“ argumentuje expert Eurosportu.
Možná Markétě trochu chybí, že jí nikdo nešlape na paty. „Ostatní děvčata nemají od boha tak dáno jako Markéta,“ říká Béla En. „Jessica Jislová je ale šikovná a ve svěťáku doběhla dokonce pátá. Málokdy se stane, aby se běžecky slabší biatlonista takhle zlepšil, ale jí se to letos povedlo. Ještě výraznější zlepšení je vidět u její střelby. Dřív neměla za sezonu při střelbě žádnou nulu, letos už pětkrát. Co se týče Lucie Charvátové, ta vypadala, že kvůli střelbě dokonce skončí. Ale dostala se z toho a v Pekingu střílela dobře. Nakonec zajela lepší olympiádu, než jsme čekali. Je vidět, že pod trenérem Gjellandem udělal ženský tým pokrok. A dorůstají i mladé holky, jako Tereza Voborníková, nevypadá to špatně.“
Klíčová je psychika
Biatlon je velmi závislý na psychickém rozpoložení, které ovlivňuje skoro všechno. Příkladem může být velmi špatná forma dříve vynikající Italky Vittozziové nebo výborného francouzského stíhače Jacquelina. Když se závodníkovi přestane dařit, je někdy velmi těžké se vrátit do původní pohody.
„Proto ale biatlon také tolik lidí sleduje. Vše je o momentálním rozpoložení. V tom je to hodně jiný sport než třeba běžky, kde jsou karty dopředu dost rozdané. Tady může mít zlato 30 lidí v děvčatech, v mužích snad 50. Je to proměnlivé, navíc toto byly olympijské hry s obrovskou konkurencí,“ argumentuje Jiří Hamza.
O dost hůř než ženy ovšem dopadli v Pekingu muži. V první dvacítce byl pouze Michal Krčmář, 16. ve sprintu. Ve stíhačce pak dojel 34., Mikuláš Karlík 31. v individuálním závodu. Mužská štafeta se nedostala ani do cíle, dojeli jí o kolo a skončila třetí od konce.
Faktem je, že během tří let skončily tři opory - Jaroslav Soukup, Michal Šlesingr i Ondřej Moravec, kteří dohromady posbírali pět olympijských medailí. S nimi odešly i zkušenosti a určitá soupeřivá atmosféra.
Lídrem nového týmu se stal Michal Krčmář, ale roli zatím úplně nezvládl a v Pekingu spadl do biatlonového průměru. „V mužích procházíme přestavbou týmu,“ zdůrazňuje Jiří Hamza. „Michalovi se teď nedaří, jak by chtěl, ale je neuvěřitelně pracovitý a profesionální. Chvílemi ho ta snaha možná brzdí… Ale je to úžasný kluk a myslím, že nám radost ještě udělá,“ tvrdí šéf českého biatlonu.
Jakoby Peking byl Krčmářovým zrcadlem. Už od ZOH 2018 se nelepšil. „Pamatuji si, že jsme si od něj hodně slibovali. Ale mám pocit, že v posledních sezonách není na cestě vzhůru, nestřílí mu to a běžecky stagnuje. Jakoby na něj dolehl odchod zkušenějších kolegů. Poslední tři roky se držel v celkovém pořadí kolem 20. místa, letos je rád, když se nominuje do masáku. Ale těch jeho 31 let na biatlonistu zase není tolik, takže má čas se zlepšit,“ uvádí Béla En.
Má starou gardu kdo nahradit a vytáhnout celý tým vzhůru? Jiří Hamza je přesvědčen, že šance je. „Máme silnou generaci juniorů. Šest kluků medailistů z juniorského mistrovství světa. Teď je jen musíme umět dobře přetavit do mužské kategorie.“
„V chlapech je to hůř čitelné. Výsledky nejsou a není jisté, že nám vyrůstají další Moravcové a Šlesingerové. Mladí junioři mají skvěle nakročeno. Ale… rozdíl mezi juniory a seniory je obrovský. Jen výjimečně se dokážou mladí hned první roky v mužích uchytit. Tam je třeba mít trpělivost,“ říká expert Eurosportu.
„Co mě zarazilo, že kluci na tréninku střílejí dobře, ale v závodě se prý bojí. To je špatně, měla by tam být pozitivní motivace. Norové například netlačí svěřence za každou cenu k výsledkům. Kladou velký důraz na to, aby mladé biatlonisty sport bavil, aby zůstali zdraví a aby jejich vývoj šel rozumnou, pozitivní cestou,“ upozorňuje Béla En. „A pak tu jsou Češi a sociální média. Jestliže si mladí sportovci po nepovedeném závodě o sobě přečtou v diskuzích, jak jsou nemožní, potřebné sebevědomí do dalšího závodu jim to nepřidá.“
Může být problém v mužském trenérském týmu, který řídí Ondřej Rybář. Možné změny naznačuje i Jiří Hamza. Zatím ale nechce být konkrétní, evidentně však dojde na intenzivní diskuzi o budoucnosti.
„Za Ondřeje Rybáře to bylo krásné, ale doba jde dál,“ doplňuje Béla En. „Možná to chce někoho, kdo nezažil zlaté roky, má víc energie a je ambicióznější. Mělo by dojít k obměně. Prý se chystá příchod trenéra juniorů Michaela Málka. Jeho zkušenosti s mladými kluky by mohly být přínosem.“
A konečně je tu servis, kde se ukázaly v Pekingu problémy největší. Tady přijdou změny určitě. Nemusíme mít zahraniční servismany, ale ty, kteří jsou dobří. „Aby Davidová dostala na olympijský sprint, který je důležitý i pro stíhačku, špatné lyže, to prostě nejde. Je třeba, aby tohle fungovalo absolutně na 100 procent,“ zdůrazňuje biatlonový expert Eurosportu.
„V servisu jsme spokojení nebyli. Ale chci zdůraznit, že chyby jsou chybami nás všech. Je to kolektivní dílo. Závodníci jsou jen výkladní skříň,“ uvádí Jiří Hamza.
Blíží se Nové Město 2024
Co bude dál? Blíží se MS 2024 v Novém Městě na Moravě a za čtyři roky přijdou ZOH 2026 v Itálii. „Věřím, že už v Novém Městě budou i chlapi hodně vysoko. Je to vytrvalostní sport, v němž se nedají dělat zázraky druhý den. Chce to čas,“ předpovídá Jiří Hamza.
Ukazuje se, že rádi vycházíme z toho, co tu bylo ve zlaté éře biatlonu. Ale ta je zjevně pryč a nemůžeme ji očekávat neustále. Tehdy se všechno krásně sešlo. Gábiny a Markéty se ale nerodí každých pět let. Dobrým příkladem je Německo, kde mají tradici a jsou obrovská velmoc. A také nejsou pořád na vrcholu. Nebo Itálie. Dorothea Wiererová si veze z Pekingu jediný bronz ze sprintu.
„Musíme být soudní, jsme malá země a nemáme takové podmínky jako severské a alpské státy. Byli jsme na čas biatlonovou velmocí, ale tam, kde jsme nyní, to není obrovská prohra. Neviděl bych to černě, nelze vše srovnávat s onou zlatou érou. Je přirozené, že ve sportu se věci mění a nezůstávají stejné,“ uzavírá Béla En.
