Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Čínská zimní centra pro olympijské hry mají velký problém. Dlouhodobě tam v zimě panují holomrazy, a proto mají vzhledem k velkému suchu velmi málo přírodního sněhu. A tak kvůli nedostatku toho nejdůležitějšího, co je pro zimní soutěže potřeba, současné hry překonávají ty předchozí.
Teď důležitá vsuvka. Nemyslete si, že umělý sníh je sám o sobě špatný. Právě naopak. První ho zažila už olympiáda… tipnete si která?
První umělý sníh před 42 lety
Bylo to před 42 lety v Lake Placid 1980. Ruské Soči v roce 2014 spoléhalo na umělé zasněžování z 80 %, jihokorejský Pchjongčchang 2018 dokonce z 90 %. Dnes už se žádné velké soutěže kdekoli na světě bez umělého sněhu neobejdou. Trend je nezadržitelný, kvůli globálnímu oteplování přírodního sněhu celkově ubývá.
Není to nic jiného než hokejové arény, krasobruslařské arény a dlouhé dráhy. Ty vyrobily led a my sníh.
Vědci z univerzity v anglickém Loughborough a neziskové organizace Protect our winters (Chraňte naše zimy) předpovídají, že do roku 2050 bude z jednadvaceti dosavadních pořadatelů ZOH vhodných pro olympiádu jen deset. Za vysoce rizikové považují Chamonix, kde se v roce 1924 konala první zimní olympiáda. Příliš nedoporučují ani místa v Norsku, Francii a Rakousku. Kanadský Vancouver, ruské Soči a americké Squaw Valley pak dokonce označují za nespolehlivé.
Invaze technického sněhu ve světových soutěžích má však ještě jeden důvod. Pro závody se upravuje líp než sníh přírodní, je kompaktnější a tvrdší, prostě vhodnější a pro závodníky spravedlivější a bezpečnější.
„Pomáhal jsem připravit osm zimních olympijských her a na každé z nich bylo zasněžování. Sníh je pak úplně stejný,“ řekl Joseph Fitzgerald, odborník na freestyle a snowboarding, který nyní působí v olympijské soutěžní zóně Čang-ťia-kchou. „Není to nic jiného než hokejové arény, krasobruslařské arény a dlouhé dráhy. Ty vyrobily led – my sníh,“ zdůraznil.
Čína angažovala číslo 1
Rozdíl v Číně oproti dosavadním olympiádám nicméně existuje, a to si vyžádalo i mimořádná opatření. Jestli se podařilo všechna čínská sportoviště vysněžit uměle, o tom není třeba pochybovat. Čína, která nechce udělat v pořádání her sebemenší chybu, aby nepoškodila jejich celkový obraz, tento úkol svěřila tomu nejkompetentnějšímu na světě – jihotyrolské firmě TechnoAlpin z Bolzana.
Zasněžovací dělo v areálu skokanských můstků v Pekingu.
Každý znalec problematiky vám řekne, že nikdo dnes nemá tak dobrá sněžná děla ani technologie potřebné k umělému zasněžování.
Odborníci TechnoAlpin ze severní Itálie mají dlouholeté zkušenosti. Nikoli náhodou firma vznikla v lůně Dolomit. Právě tam mají s nedostatkem přírodního sněhu dlouholeté zkušenosti. Každé zimní středisko v jižním Tyrolsku, v sousedním Trentinu i v dalších oblastech severní Itálie musí fungovat prakticky na 100 % se sněžnými děly. A i když několik posledních zim si mohli lyžaři v této části Alp užívat i sníh přírodní, všichni mají v dobré paměti až bizarní obrázky bílých sněhobílých hadů – sjezdovek, jež se klikatily po zcela holých alpských pláních. Jsou to neporovnatelné scenérie oproti rakouským Alpám nebo i Krkonošům.
355 sněžných děl
To jen na dokreslení, že v Číně se zas neodehrává něco naprosto mimořádného. TechnoAlpin prostě umí vysněžit desítky kilometrů tratí při dobrých podmínkách během čtyř dní. Proto společnost z Bolzana vyhrála výběrové řízení na zajištění sněhu pro všechna olympijská sportoviště v Pekingu.
Celkem tak společnost z Bolzana dodala na zimní olympijská sportoviště v Číně na 355 sněžných děl s plně automatizovaným systémem za 20 milionů eur.
Abychom mohli posoudit velikost čínského olympijského programu, jeho energetickou náročnost a případný dopad na životní prostředí, musíme být schopni zároveň ho porovnat s jinými velkými, už existujícími projekty, například v Alpách.
Třeba rozsáhlá oblast Třech údolí ve Francii má celý zasněžovací systém šestkrát až sedmkrát větší. Tři stovky čínských sněžných děl dnes odpovídají středně velkému alpskému středisku. Tedy opět nic mimořádného.
Co je však nesrovnatelné, čínský projekt byl vytvořen, na rozdíl od těch alpských, doslova na zelené louce během pár let.
Jen z vody a vzduchu
Jak se vlastně technický sníh vyrábí? Dnes výhradně z vody a vzduchu, bez jakýchkoli dalších přísad. Sněhová děla fungují tak, že za pomoci kompresoru rozstřikují vodní mlhu do proudu podchlazeného vzduchu. Tím se vytvářejí umělé sněhové vločky. K tomu je potřebná mimořádná infrastruktura: dostatečný zdroj vody, nádrže na vodu s čerpadly, rozvody vody a také elektrické napájení.
Samozřejmě, že technický sníh se dá vyrábět draze i levně. Záleží to na mnoha faktorech: Teplotě, vlhkosti, ale hlavně na zkušenostech, propočtech v centrále, která má zasněžování na starosti.
Ve špičkových severoitalských střediscích dnes na začátku zimy velmi pečlivě pracují s předpovědí počasí. A spouštějí sněžná děla jen při plném zatížení. První vrstvu sněhu vyrobí během chladných listopadových dní, druhou v prosinci a někdy provedou ještě třetí zasněžování v lednu. A to je vše.
Na základě studia klimatických podmínek se nyní ve všech moderních oblastech odborníci brání zasněžovat při teplotách těsně pod nulou, protože to není efektivní.
Pokud to podmínky dovolují, snaží se využít rozmezí -7 až -12 stupňů Celsia a pak spustí všechna děla. Plně automatický systém dokáže reagovat na příznivé podmínky do pěti minut a pak běží děla tři až pět dní nepřetržitě. Výběr vhodného okamžiku sníží náklady až o polovinu, protože za správné teploty vyrobí podstatně více sněhu při nižší spotřebě vody a stejné spotřebě energie.
Na jakém sněhu se jezdí závody
Vrcholné sjezdařské soutěže se dnes prakticky nemohou jezdit na čistě přírodním sněhu. Závody se pořádají buď jen na sněhu technickém, nebo na jeho mixu se sněhem přírodním.
Přírodní versus technický sníh
Přírodní sníh je měkčí a pro špičkové závody není vhodný.
Technický sníh je tvořen krátkými krystalky, je méně porézní, má větší obsah vody. Celkově je tedy pevnější. Ale technický sníh na závodní sjezdovce se ještě často speciálně upravuje - prolévá se vodou, aby byl co nejtvrdší, nejkompaktnější v celé délce a na všech místech.
Je to nutné ze dvou důvodů: aby trať vydržela aspoň trochu během závodu i pro vyšší startovní čísla a aby byla bezpečná. Pro závodníky je nejhorší, když se kvalita sněhu během jízdy mění. Pak dochází k pádům a vážným zraněním.
Preparátor alias balkán
Na většině míst, kde se jezdí světový pohár, mají dnes speciální přístroj - preparátor, kterému někteří sjezdaři říkají „balkán“. Konstrukce připomínající obří hrábě se vleče po sjezdovce. Je to mnohametrová trubka, která má po celé délce mnoho trysek, jimiž se do sjezdovky vstřikuje pod tlakem voda. S preparátorem se prochází po sjezdovce od shora dolů i několikrát po sobě a trať se tak preparuje.
Olympiáda je vrchol projektu
A protože zasněžování v Číně řídí stejný TechnoAlpin jako v Evropě, funguje tam vše na velmi podobné bázi. Jen kvůli olympiádě se muselo pracovat s větší časovou i objemovou rezervou.
Zasněžování zimních sportovišť v Pekingu.
Nová pekingská zimní střediska ale nevznikla zdaleka jen kvůli olympiádě. Ta je jen vyvrcholením obřího šestiletého projektu, který má v celé oblasti vytvořit jakési nové Alpy. V mnohém se to podobá mohutné výstavbě betonových lyžařských středisek vysoko v horách před mnoha lety ve Francii.
Nová čínská zimní prázdninová destinace má napomoci vymanit původně zemědělský region z chudoby.
To, co některé odborníky a ekology znepokojuje v souvislosti s umělým zasněžováním nejvíc, je značná spotřeba vody. Tam, kde jí mají hodně, je to ok, ale v extrémně suché pekingské oblasti jsou zásoby vody dlouhodobě nedostatečné.
Mohutné zasněžování může situaci ještě zhoršit, tvrdí někteří.
Ve vyprahlé oblasti Peking / Čang-ťia-kchou za poslední čtyři desetiletí byly průměrné zimní srážky pouze 7,9 milimetru. Podle Bloombergu takový Davos ve Švýcarsku dostane „jen“ za typický prosinec devítinásobek. Negativně to ovlivňuje i další oteplování klimatu, které už dnes zkrátilo zimy v tomto čínském regionu o více než 10 dní ve srovnání se sedmdesátými léty.
Carmen de Jongová, geografka z univerzity ve Štrasburku, se domnívá, že by Čína mohla potřebovat pro novou zimní oblast až dva miliony kubíků vody k vytvoření dostatečného množství umělého sněhu.
Spory o vodu
Studie z roku 2020 publikovaná v časopise Nature varovala, že vyčerpávání podzemních vod v severní Číně je „kritickým problémem“. Nejen kvůli již zmíněnému suchému klimatu, ale také vinou intenzivního zemědělského zavlažování a rychlé urbanizaci, uvedl web Fox News.
Speciál k zimní olympiádě v Pekingu
.
Organizátoři zimních olympijských her nicméně tvrdí, že voda pro zasněžování se odebírá z 11 nově vybudovaných povrchových nádrží, do nichž se zase vrátí, až sníh na jaře roztaje. Veškerá energie na čerpání vody i na zasněžování pak pochází z obnovitelných zdrojů – zejména větrných elektráren.
Odborníci dodnes vedou spory, zda a jak je zasněžování plýtváním vodou. Například ve Švýcarsku, které je enormně háklivé na udržitelnost a zdravou koexistenci člověka s horskou přírodou, zasněžují všude také. S horskou vodou tam však citlivě pracují, vodu nečerpají z vodních zdrojů, ale využívají sběrných povrchových nádrží. Každý projekt zasněžování je budován s ohledem na to, aby voda neodbornými zásahy nemizela, ale maximálně se vracela do přírody a nepoškodily se horské ekosystémy.
