Hokej v éře covidu. Český tým začal blamáží, porážkou s Dány

Česká hokejová reprezentace rozehrála turnaj v Pekingu velkou blamáží, prohrála s Dánskem poprvé v historii v normální hrací době, 1:2. Jediným českým gólem snižoval v druhé třetině veterán a kapitán týmu Roman Červenka.

Zápasem Česko - Dánsko začala hokejová část olympiády, alespoň pokud jde o muže. Žádné velké haló srovnatelné s předchozími olympiádami se ale nekoná.

Pandemie koronaviru měla na svědomí zásadní oběť dřív, než samotní hráči do dějiště her vůbec odcestovali. Hrozba nemoci covid-19 nepustila do Číny hokejisty z NHL, z pompézního turnaje těch nejlepších na světě se tak vlastně už dopředu stal jen béčkový turnaj.

Něco jako Euro Hockey Tour, jen v trošku lepších kulisách a nejspíš ne v tak exhibičním tempu.

Možná i proto česká sportovní média ráno nereferovala tolik o tom, jak hlavní trenér Filip Pešán připravil tým na úvodní zápas turnaje, ale více prostoru dostávaly zprávy, jak si vede v extralize Olomouc bez Davida Krejčího, co řekl Jaromír Jágr po zápase Kladna na adresu zlaté medailistky Ester Ledecké nebo o Davidu Pastrňákovi, jehož dva góly nad ránem Bostonu v dalším zápase základní části NHL k vítězství nestačily.

Ostatně není se co divit: V úterý byly na programu čtyři zápasy nejvyšší české soutěže a dnes se, bez ohledu na očekávaný start turnaje v Pekingu, hraje další ve Zlíně a zítra ve Vítkovicích. Je to vůbec poprvé v historii, kdy si Tipsport extraliga v průběhu olympiády nemohla dovolit přestávku. Bez ohledu na to, že je řada týmů velmi citelně oslabená (třeba Třinec přišel kvůli olympiádě na tři týdny o pět klíčových hráčů), kvapí domácí soutěž zběsilým zápasovým tempem dál.

Vedení nejvyšší české soutěže v nejisté době, ještě před startem celé letošní sezony, s variantou, že by nakonec na olympiádu odcestovali jen evropští (a tedy i její) hráči, nepočítalo. Místo možnosti začít hrát domácí sezonu o pár dnů dřív a vyrobit tím v termínové listině okna navíc, se začalo tradičně až v půlce září. A po novém roce, když z Ameriky přilétla zpráva, že NHL z obav o zdraví hráčů své hráče do Číny nepustí, tak v kancelářích jednotlivých klubů u nás začala panika.

Hýbalo se termínovou listinou, jenže pak vlétla do kabin klubů varianta omikron a jeden po druhém týmy končily v karanténě. Již přeložené zápasy z února kvůli olympiádě se tak překládaly zase zpátky na únor. V úterý se tak hrály zápasy 40. kola, dnes je na programu zápas 51. a zítra 45. kola. Ještě se v tom vyznáte?

Zpětným (ryze evropským) pohledem je zřejmé, že nákaze sportovních týmů se v dlouhodobém měřítku zabránit nedalo. V karanténě ostatně končily často mnohem dříve týmy, které k prevenci (povinné očkování hráčů, pravidelné testování, respirátory při rozhovorech s novináři apod.) přistupovaly mnohem zodpovědněji než ty, které se i dnes tváří, jakoby v Česku koronavirus poslední tři roky nebyl vůbec. Dokud totiž hráči kromě sportu žijí i běžný život, chodí na nákupy, vozí své děti do škol a školek, je jen otázka času, kdy se virem létajícím všude kolem nakazí.

Výsledkem tak nakonec není fakt, že fanoušky ve Zlíně dnes asi nebude tolik zajímat zápas české reprezentace proti Dánsku, když jejich tým odpoledne hraje další existenční zápas o udržení, ale především měsíce sbírané zkušenosti, že vyvarovat se nákaze týmu není nic jiného než… náhoda. Logicky proto vznikly, a ještě pár dnů nazpět také panovaly, obavy, jestli se olympijský turnaj, který dnes startuje, zvládne v téhle hloupé době dohrát.

Když se na přelomu roku nedokázal dohrát kvůli četným nákazám v jednotlivých týmech ani ostře sledovaný šampionát juniorů v Kanadě, copak se může zvládnout hokejový turnaj v Číně?

Teď už prakticky s jistotou víme, že zvládne. A může to být koneckonců hodně bizarní podívaná.

Pořadatelé v takhle krátkém turnaji mohou k týmům přistupovat hezky po čínsku. A nutit je k nehorázným (a z našeho pohledu také nelogickým) věcem. Výmluvný je třeba příklad kapitána finské reprezentace Marka Anttily, který se i po prodělané nákaze a přes velmi, velmi důraznou nevoli svého týmu ocitl v Pekingu v izolaci. „Neexistuje k tomu žádný lékařský důvod, je to šílené,“ rozčilovala se třeba lékařka finského týmu Maarit Valtonenová. Marná sláva: Anttila představuje v očích Číňanů riziko a podle toho k němu také přistupují.

Finský hráč trčel mezi čtyřmi stěnami covidového hotelu, stranou celého týmu, několik dní. Útočník prodělal nákazu koronavirem v lednu, osmnáct dní před odletem do Pekingu. Doma měl všechny kontrolní PCR testy v pořádku, v Pekingu hodnoty CT kolísaly. A tak byl nemilosrdně odstaven pod zámek na hotel stranou olympijské vesnice. „Zdravý sportovec je momentálně izolovaný jako ve vězení, je to strašně smutná věc. Anttila již není nakažlivý a dlouho nebyl, takové chování ke sportovci na velké akci je nepříjemné. Jsme ale zatím absolutně bezmocní, je těžké tomu rozumět. Naše kultury jsou absolutně odlišné,“ řekl finský trenér Jukka Jalonen.

Ještě bláznivější a těžko uvěřitelnější story pak nabídl ženský hokejový zápas mezi Ruskem a Kanadou, při kterém se zpozdilo dodání negativních testů ze strany ruského týmu, a tak se úvodní buly odkládalo tak dlouho, až po hodině hráčky obou týmů nastoupily na led do zápasu s respirátory na obličeji.

Ostatně i Češi mají s covidem i v den startu turnaje jisté problémy.

Trenéry po příletu vyděsila zpráva o pozitivním testu Davida Krejčího, který se posléze ukázal negativní. Až předevčírem do Pekingu dorazil brankář Šimon Hrubec, který kvůli pozitivním testům vůbec nesměl nastoupit do letadla, a trávil tak přípravu na turnaj v karanténě v Praze. Stejně jako útočník Michael Špaček, který se do dějiště her vydá až dnes, Češi tak budou kompletní až v průběhu rozehraného turnaje. A stejně jako ostatní týmy budou den co den na značkách doufat, že každodenní kontrolní testy, které čínští lékaři strkají podle svědectví účastníků her v Pekingu pořádně hluboko, nepřinesou nové komplikace a nepříjemnosti. V takové atmosféře začíná vskutku podivný turnaj.

Bez hokejistů z NHL se přitom šance na zisk některé z olympijských medailí otevírá i dalším týmům. Suverénní favority z Ruska (startující kvůli dopingu pod neutrální vlajkou) doplní naděje minimálně šesti dalších.

O tom, jak zrádný – chcete-li překvapivý – turnaj nakonec můžeme v následujících dvou týdnech (i bez ohledu na to, jak do něj vstoupí koronavirus) sledovat, nás ostatně utvrdila i poslední zimní olympiáda v Pchjončchangu před čtyřmi lety, ani tam se nepředstavili hokejisté z NHL a výsledky jednotlivých zápasů bylo dopředu velmi těžké odhadovat.

Nebo jste si snad před čtyřmi lety dokázali pomyslet, že k zisku zlaté medaile bude v dramatickém finále chybět 55 vteřin hokejistům Německa?

Kdo ví, třeba letos budou Rusy ve finále prohánět hodně zajímavě poskládaní Slováci, pokud tedy jejich tým zůstane negativní.