Článek
Blízko první české medaili v Pekingu byla veteránka své disciplíny, česká rychlobruslařská legenda Martina Sáblíková.
Hned v prvním závodě na tříkilometrové trati zajela čtyřiatřicetiletá rodačka z Vysočiny čas 4:00,34, což jí stačilo na čtvrté místo. Zlato získala Nizozemka Irene Schoutenová v olympijském rekordu 3:56,93.
Na velké světové scéně se Sáblíková pohybuje už 20 let – od podzimu roku 2002. Jen pro představu, v tom roce se konaly olympijské hry v Salt Lake City, kde zvítězil například Aleš Valenta.
Ale v Pekingu ukazuje, že přibývající roky nejsou důvod, aby měla skončit. Rychlobruslení na dlouhých tratích totiž svědčí zkušeným. V závodě se Sáblíkovou jela třeba i Němka Claudie Pechsteinová, které bude za 14 dní 50 let a je na svých osmých olympijských hrách.
Bolest je dočasná, vzdát se je navždy.
Žádný zimní sportovec v historii československého a českého sportu nebyl tak úspěšný jako Sáblíková. V Pekingu navíc pojede ještě svou oblíbenější pětikilometrovou trať.
Martina Sáblíková má šest olympijských medailí (Kateřina Neumannová také, ale míň zlatých) – tři zlaté, dvě stříbrné a jednu bronzovou. K tomu 30 medailí z mistrovství světa – v tom 19 zlatých. Kromě toho byla a je velmi silná i v silniční cyklistice, byť se jí na letní olympiádu jen o pověstný chlup nepodařilo nominovat.
To všechno se podařilo díky mimořádným okolnostem. Česká republika nemá na rozdíl od již zmíněných rychlobruslařských velmocí zdaleka takové podmínky. Především dodnes nemá otevřenou ani krytou rychlobruslařskou halu, ani nějaké silné zázemí. Úspěch Martiny Sáblíkové se zrodil z malého týmu, který kolem ní vytvořil její trenér Petr Novák. V určitých obdobích její kariéry byl každý krok tohoto minitýmu podřízen úspěchu Martiny. Trenér vymyslel i speciální tréninkovou metodu – klouzání v ponožkách doma v paneláku na dřevěném prkně, které imituje bruslařský krok.
Byly to nesrovnatelné podmínky s těmi, jaké mají například Nizozemci. Cesta k medailím začala na rybnících Vysočiny, když ji trenér Novák jako jedenáctiletou zlákal od basketbalu k dlouhým nožům. V roce 1998 se tehdy Novák dohodl s několika rodiči na založení vlastního Bruslařského klubu Žďár, z něhož se později vyvinul Novákův NOVIS Team.
Její kariéra vypadá perspektivou mnoha medailí a titulů naprosto zářná. Ale ne vždy šlo všechno hladce. Už při olympijské premiéře v Turíně jí na oblíbené pětce jen těsně unikly stupně vítězů.
Pak v průběhu kariéry přišly i zdravotní problémy, hlavně bolesti zad. Vždy všechno překonala.
Před Pekingem také neměla nejlepší přípravu. Při pádu v tréninku si dokonce bruslí rozřízla stehno. Bylo z toho osm stehů a nepříjemná pauza v tréninku. Naštěstí se brzy vzpamatovala a už po týdnu zase stála na ledě. Jakoby do písmene dnes a denně naplňovala své moto: Bolest je dočasná, vzdát se je navždy.
