Bude tanec, běží Lu. Čtvrtkařka, na kterou může být český národ pyšný

Jakmile přijde čtvrtkařka Lurdes Gloria Manuel domů z tréninku, pustí si nahlas muziku, rap nebo afrobeats, zatančí si a zazpívá. „Potřebuji trošku té Afriky,“ rozzáří devatenáctiletá slečna při natáčení medailonku pro olympijský tým úsměvem celou místnost. Pozitivní energie z ní srší na všechny strany.

Také na startu druhého opravného běhu na olympijských hrách v Paříži zvládla v dráze číslo pět v bílo-modré kombinaci dresu krátký taneček rukama, když ji zabírala kamera. A znovu přidala široký úsměv. Byla by škoda ho neukázat.

Možná to byl i fajn způsob, jak po nepovedeném pondělním rozběhu ze sebe další den setřást svazující nervozitu. Čas 52,20 byl hluboko pod její možnosti a výkony, jež předváděla v sezoně, což v cíli v rozhovoru pro ČT oplakala. Nešlo to zastavit.

Ale to nic neznamená. Ještě pořád to může dopadnout dobře. Teď doufala, že nepůjde zastavit ona, nejmladší účastnice her v běhu na 400 metrů.

Když viděla na startu opravného závodu zkušenou Shaunae Millerovou, olympijskou vítězku z Ria, k níž vzhlíží, došlo jí, jakou cestu vlastně ušla, tedy uběhla. „Strašně dlouho ji obdivuju. Nejen za to, co dokázala, ale i za to, jakou motivaci dává mladým sportovcům a všem ostatním. Jako osobnost se mi moc líbí,“ vyznala se.

Také z toho, jak ráda střídá účesy. Přemluvila mámu, aby jí do Paříže upletla rasta copánky v bordeaux barvě. „Jmenují se boho braids a teď celkem letí,“ vysvětlila. Jakmile vystřelila z bloku, boho braids opravdu letěly.

Přímo do semifinále postoupí jen vítězky čtyř opravných běhů a další dvě s nejrychlejšími časy.

Tahle čtvrtka rychlá je.

První dobíhá Gabby Scottová v čase 50,52. Za ní Miranda Coetzeeová (50,66) a jako třetí Lurdes Gloria Manuel (50,81).

Počtvrté v sezoně srazila čas pod 51 vteřin. Ale ještě neví, zda to bude stačit.

Shaunae Millerová dobíhá jako sedmá, poslední (53,50).

Manuel se s Jihoafričankou Coetzeeovou usadí v křesle pro běžkyně se dvěma nejlepšími časy a čekají, zda to bude stačit i po čtvrtém běhu. Napínavou dlouhou chvíli si zkracují rozhovorem o bolavých nohou a nadějné sezoně. Pozor, pak přichází poslední kontrola všech časů. Klaplo to oběma!

Manuel křepčí ze šestého, posledního postupového místa. „Když tam padlo to číslo, pro soupeřku to byl bohužel pomalejší čas, ale pro mě to v tu chvíli znamenalo, že jsem se tam dostala, tak emoce šly nahoru,“ líčila Manuel.

Česko má díky devatenáctileté atletce semifinálovou účast na olympiádě. A znovu se jí derou do očí slzy.

„Zase brečím. Myslím si, že celou tuhle olympiádu probrečím, ale tentokrát štěstím,“ oddechla si. „Jsem nesmírně šťastná. Na začátku sezony jsem vůbec nemohla předvídat, že bych se dostala na olympiádě do semifinále. Nemám slov. Konečně se mi povedlo běžet tak, jak umím, jsem ráda, že to bylo zase pod padesát jedna. Děkuji všem, co fandili. Strašně moc to pro mě znamená. Děkuji celému týmu, který mi na této cestě pomáhal - trenérům, doktorům. Je to něco neskutečného a jsem ráda, že to všichni mohou prožívat se mnou,“ vzkázala do kamery České televize.

Po pondělku si spravila náladu, ukázala, čeho je schopná. „Upřímně vůbec nevím, co se v pondělí stalo. Myslím, že to možná byl takový zásek. Vůbec mi to nesedlo a ten čas byl otřesný,“ přemítala. „Teď jsem přišla na start a cítila jsem se úplně jinak, cítila jsem se dobře. Nemůžu na sto procent říct, čím to bylo, ale cítila jsem se úplně jinak a v pravou chvíli mi to vyšlo.“

Jejím osobní maximem je čas 50,52 z evropského šampionátu v Římě, kde doběhla čtvrtá a stala se nejrychlejší čtvrtkařkou na světě do 20 let. Svému osobáku by se ráda přiblížila také v Paříži. „Vzhledem k tomu, že tady holky běhají neskutečné časy, tak trochu doufám, že bych to mohla stáhnout. Ale je to olympiáda, a jak jsme viděli, tak favoriti kolikrát nepředvedli to, na co mají. Je to nepředvídatelné. Jsem moc ráda, že si to mohu zažít ještě jednou.“

Na rozdíl od krajanek Terezy Petržilkové a Lady Vondrové, jež z opravných běhů nepostoupily. Loňská juniorská mistryně Evropy z Jeruzalému ano, zažívá průlomovou sezonu. Na Zlaté tretře překonala Manuel svůj osobní rekord poprvé a splnila limit pro účast v Paříži. „To je sen,“ jásala.

Sen, za kterým je kupa práce a potu. V Římě svůj čas ve velkém finále ještě posunula. Jen tři Češky v historii byly rychlejší: Helena Fuchsová (50,21), Taťána Kocembová (48,59) a Jarmila Kratochvílová (47,99). Manuel věří, že se jim ještě přiblíží: „Furt vím, že to není stoprocentní, že mohu běžet lepší časy.“

Lu, jak jí říkají přátelé, je rodačkou z Ostravy. Ve dvou letech se z Poruby s rodiči, kteří pracují jako překladatelé, odstěhovala do Tábora, neboť tam dostali výhodnou nabídku i na bydlení. Táta je původem z Angoly, máma z Ruska, kde se seznámili, avšak kvůli rasismu odjeli do Česka.

Jejich dcera mluví pěti jazyky a na konci jejího olympijského medailonku se také dozvíte, že má nabídky na stipendia na prestižní americké univerzity. Zkrátka sportovkyně, na kterou může být český národ patřičně hrdý.

Jako její rodina. Do Paříže za ní dorazily také tety z Angoly. „Uděláme takovou velkou party,“ mrkla. „Rodina to dost prožívá.“

Afrobeats se zase rozduní a Lu roztančí.

Se senzačním postupem z dnešní semifinálové čtyřiadvacítky do finálové osmičky příliš nepočítá. „Budu si to užívat a můžu jít do závodu s čistou hlavou, protože tohle už je pro mě vítězství. Byla bych ráda, kdyby to bylo zase pod 51 sekund,“ přeje si.

Jen pro doplnění: s postupem do finále nepočítá na těchto hrách.

„Začínajícím atletům bych chtěla vzkázat, že když si najdou motivaci a bude je to bavit, mohou dosáhnout velkých cílů,“ říká.

I příběh Lu je teprve na začátku.

A bude to tanec.