Ambasador juda, hříčka přírody a famózní člověk. Kdo je Lukáš Krpálek?

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Oči v dětských domovech v Hranicích zahořely o Vánocích nadšenými plamínky, když dětem ve zdravici natočené na mobilu popřál krásné svátky Lukáš Krpálek. To se na dalším videu opakovalo také v Lipníku, kde byl z toho paf i pan vychovatel. Sportovní dárky od olympijského výboru potěšily, avšak vřelá slova dvojnásobného olympijského vítěze v judu hřála víc. „Tyjooo, Lukáš!“ vyhrkly děti.

Nejraději by jim popřál osobně, žel to by se musel rozkrájet, všude být nejde. Krpálek si dobře uvědomuje přesah své osobnosti. Je víc než fenomenálním sportovcem, ambasadorem juda v České republice, je především vzorem i pro ty, co se perou s osudem v těžších bitvách bez žíněnky.

„S Krpošem se nemůže srovnávat nikdo na světě. Kolika lidem se podařilo dvakrát vyhrát olympiádu, mistrovství světa, mistrovství Evropy?“ povídá uznale mistryně Evropy v judu a olympionička Renata Zachová. „Když jsem byla menší a dívala se na Lukáše Krpálka v televizi, jak vyhrál Evropu, to bylo wow! Ještě větší, než když jsem pak Evropu vyhrála sama,“ culí se.

S nadsázkou – ale zase ne tak velkou – lze říct, že před Krpálkem, když se řeklo judo, si lidé v Česku vybavili spíše filmovou lehce pomatenou postavu ztvárněnou Luďkem Sobotou. „Lukáš udělal pro české judo opravdu hodně. Bez něj by o něm moc lidí nevědělo. Všichni znají jen Krpálka, pomohl dostat judo do popředí. Je výjimečný, je motivací a vzorem,“ pokračuje Zachová.

„Všechny judisty mrzí, že by náš sport mohl být viditelnější. Díky Lukáši Krpálkovi se to mění a judo šlo hodně dopředu,“ líčil další olympionik David Klammert.

Když se po přesunu z Olomouce do Prahy přidal před lety do tréninkové skupiny s Krpálkem, byla to nejlepší lekce. „Lukáš je hříčka přírody, má dar od boha v obrovském fyzickém fondu. Dokázal, co se mnoha lidem nikdy nepovede. Každý judista chce být jako on, je famózní člověk. Společné tréninky pro mě mají velký přínos, je to obrovská škola, ze které si mohu hodně vzít,“ říkal vděčně.

Jak mu nejvíc pomohl?

„Hlavně tím, že mi dá pořádně do držky, což je to nejlepší, co pro vás člověk může udělat,“ pověděl Klammert MF DNES. „Dá vás nohama zpátky na zem, a tím nejvíc rostete. Když je někdo tak výborný judista, díváte se, jak judo dělá, jak je schopný házet, provádět techniky. A hlavně jak pracuje na kondici, protože jeho fond je neskutečný, takže se chci držet alespoň v polovičním tempu, jako má Lukáš. Už to bude pokrok.“

Zachová přidává: „Vzala bych si od Lukáše newazu, postoj na zemi. Sedmdesát procent zápasů vyhraje na zemi.“

V Paříži si mohla při své první olympijské účasti pořídit snímek na památku s francouzskou judistickou hvězdou Teddy Rinerem, ale víc si považuje společné fotky s Krpálkem, který jí držel palce v hledišti. „Větší hvězda je Lukáš.“

Jako dívku ji učarovalo, jak se Krpálek stal evropským šampionem (to zvládl celkem třikrát), a přilepená u televize také sledovala, jak v Riu vyhrává první olympijské zlato v roce 2016. Ve finále kategorie do sta kilogramů v poslední minutě razantním nástupem do techniky ouči-gari poslal unaveného Ázerbájdžánce Elmara Gasimova na ippon. Při vyhlašování vítězů připomněl památku tragicky zesnulého judisty Alexandra Jurečky. Ani při největším úspěchu kariéry nemyslel vyučený truhlář na sebe.

Na dalších hrách v Tokiu získal druhé zlato, ovšem v královské kategorii nad sto kilo. Triumfovat na hrách ve dvou různých váhových kategoriích se nepodařilo žádnému jinému judistovi na světě. Krpálek ukázal, že je opravdu hříčkou přírody. Nebo také inteligentní monstrum, jak mu přezdívá trenér Petr Lacina pro jeho sílu a schopnost boje na tatami, neboť si dokáže uchovat chladnou hlavu v situacích, kdy ji jiní ztrácí.

Přesně se to se stalo ve finále v Tokiu s Gruzíncem Guramem Tušišvilim, který byl aktivnější a Krpálek kvůli pasivitě obdržel dvě napomenutí, třetí by již znamenalo diskvalifikaci. Pak ovšem předvedl techniku sumi-gaeši, ujal se vedení a Tušišviliho udržel na lopatkách potřebných deset sekund. Z kleští nebylo úniku, kouč Lacina věděl, že je hotovo. Dechberoucí souboj zvládl jeho svěřenec fantasticky.

S tlakem a očekáváním zisku medaile se naučil žít. „Lukáš Krpálek v tom tlaku žije dlouhou dobu, na něj už to žádný tlak není,“ prohodí Martin Doktor, šéf olympijské výpravy.

V Paříži se Krpálek znovu představí v těžké váhové kategorii, třebaže zvažoval i start v polotěžké. Nemusel však aspoň hubnout. „Což hrálo velkou roli. Když jsem začal shazovat do stovky, tak moje váha byla kolem 108 kil, to se dá. Poté, co jsem několikrát shodil, tak jsem byl na 114, protože tělo reaguje a brání se. Už to nebylo tak jednoduché. Když ale bylo jasné, že nemůžu startovat v obou kategoriích, tak jsme udělali maximum pro to, abych se připravil na těžkou váhu,“ vysvětlil.

V pátek jej v 1. kole čeká Jelle Snippe, bronzový medailista z loňského mistrovství Evropy. Nizozemec stejně jako český reprezentant nebyl mezi nasazenými judisty. „Nemám to postavené tak, že bych měl soupeře, kterého nechci potkat. Na běžných turnajích by člověk radši těžší soupeře dostával až později. Nicméně na soutěžích, jako je mistrovství světa nebo olympiáda, pokud chce být člověk nejlepší, tak musí umět porazit každého. I proto jsme možná nehrotili to, abych byl nasazený, ale nechali jsme to otevřené,“ řekl Krpálek před odletem.

V případě postupu by narazil na dvaadvacetiletého Japonce Tacuru Saita, který získal stříbro na mistrovství světa v roce 2022.

V náročné přípravě na hry se Krpálek cítil dobře. „Hnalo nás, abychom v přípravě nechali všechno a abychom, kdyby se náhodou stalo, že by to na olympiádě nedopadlo, věděli, že jsme pro úspěch udělali maximum,“ prohlásil.

V Paříži jej podpoří manželka i s dětmi a další rodinní příslušníci. Osmiletý syn Antonín zápasy už prožívá. „Dříve ho zajímalo vše okolo, ale teď už vše vnímá víc. Zajímá ho to a vyptává se na soupeře. Doufám, že ho to bude v publiku zajímat a nebude zlobit,“ usmál se trojnásobný nejlepší sportovec Česka.

Zkušenosti z vypjatých soubojů chce dvojnásobný světový šampion znovu zúročit. „Pomohl mi Londýn, kde jsem skončil sedmý a nebyl tak úspěšný, ale ukázal mi, jak olympiáda vůbec probíhá. Do Ria už pak člověk odjížděl s tím, že ví, co ho plus minus čeká. Jde jen o to, se maximálně připravit na svůj den D a koncentrovat se.“

Ve třiatřiceti letech na konec kariéry ještě nemyslí, ale uvědomuje si, že to mohou být jeho poslední hry. „Může se to stát. Do další olympiády je pak opravdu dlouhá doba a už teď patřím ke starším v judistickém světě. Teď se soustředím jen na olympiádu v Paříži, a co bude pak, uvidíme. Rozhodně nechci být sportovec, který ukončí kariéru a pak se bude chtít vracet. Když jednou skončím, tak napořád. Vše ale ukáže až čas. Uvidíme, jak na tom budu zdravotně a zda zvládnu ještě jednu olympiádu.“

I kdyby další zářezy nepřidal, vykonal pro české judo tolik jako nikdo jiný. Je ambasadorem, který roznáší inspiraci i radost. A že se k judu dostal omylem, neboť ho strýc spolu s bratrem chtěl vzít na karate, leč po měsíci zjistili, že karate vypadá jinak, je jen milá historka.

Nebo také osud, chcete-li.