Od šílené havárie a bezvědomí až k vítězství na Tour. Příběh Fabia Jakobsena

Jeho příběh je ještě zázračnější než ten Lampaertův. Když jste včera viděli tu do cíle sprintující mašinu v modrobílém dresu, jak se tvrdě prosmýkla kolem Petera Sagana a na 50 metrech raketově „přesvištěla“ třetího Madse Pedersena a druhého Wouta Van Aerta, bylo to skoro k neuvěření.

Ani ne před dvěma lety stín tohoto muže ležel po pětihodinové operaci v polské nemocnici a všichni kolem něj si museli oddechnout, že vůbec zůstal naživu. 5. srpna 2020 v první etapě Kolem Polska do něj těsně před cílem v městě Zabrze v rychlosti 75 km/h strčil jeho krajan Dylan Groenewegen a katapultoval ho přes bariéry. Fabio málem na místě vykrvácel, utrpěl zlomeninu lebky, těžký otřes mozku, zlomeninu nosu, obrovské tržné rány v obličeji a zůstal téměř bez zubů. Byl tak zdevastovaný, že ho lékaři museli uvést do umělého spánku, aby ztlumili jeho životní funkce a ulevili organizmu od šílených bolestí.

Když se probral z bezvědomí a přijeli za ním rodiče a přítelkyně Delore, koulely se všem po tvářích slzy. Fabio, ten hezký 23letý mladý muž, byl takřka k nepoznání. Nemohl mluvit ani jíst. Přitom to byl teprve začátek dlouhé rekonvalescence, mnoha dalších operací a návratu do života.

Návrat ke kolu? Tak to si málokdo uměl představit.

„Můj nos vypadá, jako bych se právě pral s Mikem Tysonem,“ řekl, když dostal kanylu a mohl poprvé promluvit o svých zraněních. „Jen na patře mám osmdesát stehů. Odebrali mi kostní tkáň z pánve a vložili mi ji do čelisti. Dostávám implantáty, aby mi rekonstruovali zuby. Ten proces bude chvíli trvat. Příští podzim budu mít zase zuby,“ říkal už ale nadšeně.

Zároveň si uvědomoval, jak mu pád změnil život. „Uvědomujete si, že všechno je konečné, že věci mohou skončit. Delore a já jsme měli v plánu přestěhovat se do Monaka. Jedna z prvních věcí, které jsem řekl, když jsem znovu začal mluvit, byla: ‚To neuděláme.‘ Chci zůstat nablízku svým rodičům, sestře, tchánům, přátelům, chci mít možnost navštívit babičku a dědu. Můj vztah s Delore se od té doby, co jsme si prošli tímto utrpením, ještě zlepšil,“ vyprávěl.

Mezitím běžela kontroverze kolem osudné srážky s Dylanem Groenewegenem, kterého mnozí obviňovali málem z pokusu o vraždu. Ano, udělal fatální chybu, když Fabiovi zkřížil dráhu. Ale ten hlavní problém dodnes leží na pořadatelích a těch, kdo profil sprintu do cíle odsouhlasili. Bylo to vražedné, extrémně rychlé klesání. Navíc bariéry kolem cílového sprintu nebyly klasické hliníkové, ale z umělé hmoty. Proto Fabio proletěl až do zákulisí závodu.

Ale od těch hororových chvil a prvních dní na JIP se všechno začalo až zázračně obracet k lepšímu. Lékaři vyspravili Fabiovi obličej a protože neměl žádné zlomeniny pohybového aparátu, mohl se relativně brzy posadit na rotoped a začít točit nohama.

Tým Quick-Step ho podržel, stejně jako podržel před pár lety po těžké havárii našeho Petra Vakoče. Za osm měsíců po šíleném pádu si zjizvený Fabio zase připnul startovní číslo a vyrazil na etapový závod Kolem Turecka.

Už to byl zázrak, ale všichni varovali, že od „pouhé“ účasti k vítězstvím to může být nekonečná cesta. Jen se podívejte, jak složitě se vrací bývalý fenomén Tour de France Chris Froome.

Jenže Fabio ukázal obrovsky silné mentální schopnosti a ještě ten rok začal znovu vítězit. Vyhrál například druhou a pátou etapu Kolem Valonska. Na konci léta pak jeho šéf Patrick Lefevere rozhodl, že ho nasadí jako hlavního sprintera týmu i na španělskou Vueltu. Fabio vyhrál tři etapy a k tomu bodovací dres. Předvedl jeden z nejúžasnějších a nejpamátnějších návratů v historii sportu.

„Minulá sezóna byla neuvěřitelná. Když jsem se vrátil k cyklistice, nevěděl jsem, co mám očekávat. Ale měl jsem hodně sebevědomí, protože jsem věděl, že se mohu kdykoli spolehnout na svou neuvěřitelnou rodinu a tento mimořádný tým, který mi neustále věřil a poskytoval mi veškerou podporu. Tvrdě jsem pracoval, abych byl zpět v nejlepší formě. Nemohu ani vyslovit, co pro mě znamená vidět, kam jsem se dostal po roce od té havárie. Moje uzdravení je nyní kompletní a těším se na svou pátou sezónu a další vítězství s ‚Vlčí smečkou‘,“ říkal tehdy nadšený Fabio.

Když šéf stáje Lefevere odstavil Marka Cavendishe z letošní Tour (Brit mohl zaznamenat 35. vítězství a stát se tak rekordmanem) a dal místo hlavního sprintera Fabiovi, mohli si někteří říkat, že to přísný manažer udělal jako odměnu za všechno, co Nizozemec prožil. Neudělal. Dnes po vítězném sprintu v Dánsku jsme viděli, jak je Fabio Jakobsen extrémně silný, rychlý a sebevědomý.

Včerejší vítězství je 12. v sezóně a celkově 18. od návratu k závodění. To je bilance jako hrom. „Nejsem nebojácný, ale nechci havarovat. Myslím, že jde o výpočet rizika a odměny. Vždy musíte být opatrní, ale vždy existuje riziko. Pokud chcete být profesionálním cyklistou, sprinterem, pak si myslím, že to musíte přijmout,“ říkal ještě před vítězstvím.

Teď už tu nejdůležitější trofej má a podle všeho bude útočit i na další. Ještě se chce dostat přes Alpy a Pyreneje až do cíle na Champs-Élysées. „To by byl jeden z největších úspěchů, kterých můžu dosáhnout.“