Článek
Přitom donedávna to pro transgender vypadalo nadějně. Na olympijských hrách v Tokiu v létě 2021 se transsportovkyně Laurel Hubbardová zapsala do olympijské historie tím, že soutěžila ve vzpírání žen nad 87 kg. Byl to průlom, stala se totiž prvním otevřeně transgender sportovcem, jenž soutěžil na hrách v jiné genderové kategorii, než ve které se narodil.
Jenže právě to se teď ukazuje jako obrovská překážka. Zejména ten, kdo se narodil jako muž, může mít problém zapojit se do vrcholového sportu v kategorii žen. Tou hlavní překážkou se ukazuje odpor přímo mezi „obyčejnými“ ženskými sportovkyněmi. Odmítají totiž s novými kolegyněmi soupeřit. Považují to za nespravedlivé. Bez ohledu na to, že si transzávodnice projdou nařízenými procedurami, které spočívají především ve snižování hladiny testosteronu.
Ještě donedávna zaznívalo ze světa sportu jakési svaté nadšení, jak to bude krásné, když se transgender sportovci budou moci rovnoprávně zapojit do soutěží. Bylo to na mnoha frontách vnímáno jako pokrokové a správné. Americký prezident Joe Biden loni v lednu mezi prvními podepsal dekret, jenž umožnil transženám, které se narodily jako muži, soutěžit ve svém sportu se ženami už v rámci školních a univerzitních soutěží.
Začlenění transgender sportovců je v současnosti největším problémem pro olympijský sport. Je důležité vést diskuzi a porozumět výzvám, kterým sport čelí.
Když ale dochází na praxi, je najednou mnohé jinak. V říjnu loňského roku se World Rugby stala první mezinárodní sportovní federací, která prohlásila, že transženy nemohou soutěžit na elitní a mezinárodní úrovni ženské hry z bezpečnostních důvodů. Skupina Sports Councils Equality Group (SCEG) uvedla, že nejnovější výzkumy, důkazy a studie jasně ukázaly, že existují přetrvávající rozdíly v síle, vytrvalosti a fyzičce mezi průměrnou ženou ve srovnání s průměrnou transženou nebo nebinární osobou registrovanou mužem při narození, s nebo bez potlačení testosteronu.“
Odborníci zjišťují, že ani dramatické snížení testosteronu u sportovkyň, které projdou proměnou, nezaručuje, že nebudou mít dál výhodu nad těmi ženami, které se narodily jako ženy.
Názorným příkladem souboje o budoucnost transgender sportu z poslední doby jsou osudy dvou sportovkyň, které měly nakročeno k úspěšné kariéře. Americké plavkyně Liy Thomasové a britské cyklistky Emily Bridgesové. Ano, tušíte správně, obě se narodily jako muži.
Lia Thomasová na závodech v USA.
Začalo to Thomasovou. Ještě v roce 2019 soutěžila na univerzitní úrovni NCAA mezi muži. Pak ale absolvovala rok léčby na snížení hladiny testosteronu, aby mohla závodit mezi ženami. Poté, co se tak stalo, jsou její časy sice horší, než když byla mužem, stále však často lepší než časy nejrychlejších žen na univerzitní úrovni. Thomasová nakonec může závodit a vyhrála dokonce 500 m volný způsob na březnovém univerzitním mistrovství USA v plavání. Propukla kolem toho ale velká vřava.
To britská cyklistka Emily Bridgesová se před pár dny chystala na národní mistrovské omnium Velké Británie. Federace British Cycling nejprve s její účastí souhlasila, ale podmínila ji ještě dobrozdáním Mezinárodní cyklistické unie (UCI). A UCI dala Bridgesové vzápětí stopku. 21letá sportovkyně přitom udělala to, co se po ní chtělo. Snížila po roční kúře hladinu testosteronu na odpovídající úroveň. Transgender předpisy British Cycling vyžadují, aby jezdkyně měly hladinu testosteronu nižší než pět nanomolů na litr po dobu 12 měsíců před soutěží. Bridgesová tvrdí, že poskytla jak British Cycling, tak UCI důkazy, že její hladina testosteronu byla za celou hluboko pod předepsaným limitem.
Proto si dnes stěžuje, že své údajné nezpůsobilosti nerozumí. „Nikdo by si neměl vybírat mezi tím, kým je, a účastí ve sportu, který miluje… Jsem sportovec a chci jen znovu závodit. Doufám, že své rozhodnutí přehodnotí v souladu s předpisy, “ uvedla na sociálních sítích s tím, že je nespravedlivě démonizovaná.
Tytéž předpisy, které Bridgesová komentovala, však zároveň uvádějí, že UCI musí stanovit podmínky, které chrání zdraví a bezpečnost a zaručují spravedlivou a smysluplnou soutěž, jež zobrazuje a odměňuje základní hodnoty a smysl sportu.
Liz Wardová, ředitelka programů kampaňové skupiny Stonewall na podporu komunity LGBTQ+, konečný verdikt kritizovala s tím, že Bridgesová nedostala férovou šanci soutěžit. „Je zklamáním, že UCI zrušila soutěžní kritéria British Cycling, která Emily plně dodržovala,“ dodala.
Bridgesová i Wardová však ignorují argumenty opozice. Například britská běžkyně na 800 metrů Ellie Bakerová byla na sociálních sítích naprosto kategorická: „Odmítla bych závodit a doufám, že ostatní ženy v tom budou stát za mnou. Toto je naprosto nespravedlivé. Výhody, které transženy měly z toho, že prošly pubertou jako chlapec, až po muže, nelze nikdy zrušit.“
Situaci pojmenoval sám ředitel britské cyklistiky Stephen Park. „Začlenění transgender sportovců je v současnosti největším problémem pro olympijský sport. Je důležité vést diskuzi a porozumět výzvám, kterým sport čelí,“ prohlásil. Prezident UCI David Lappartient k tomu pro BBC dodal, že pravidla týkající se povolené hladiny testosteronu u transžen pravděpodobně nestačí.
Ukazuje se, že stávající transgenderové směrnice nejen UCI, ale i dalších sportů jsou nedostatečné a je třeba je řešit. Snížení hladiny testosteronu pravděpodobně nezaručí férovost mezi transženami a narozenými ženami, protože vždy mezi nimi zůstanou rozdíly v síle, vytrvalosti a fyzičce.
Začíná se tak otevřeně hovořit o tom, že začlenění transgenderů do sportu by se mohlo zlepšit přidáním „otevřených“ a „univerzálních“ kategorií k mužským a ženským. Řídící orgány pro každý sport zřejmě čeká práce na prioritách a volba, zda se zaměří na začlenění nebo soutěžní spravedlivost, případně bezpečnost. Mimochodem: Umí si někdo představit, o kolik kategorií by například narostly soutěže olympijských her?
Nikdo by si neměl vybírat mezi tím, kým je, a účastí ve sportu, který miluje… Jsem sportovec a chci jen znovu závodit. Doufám, že své rozhodnutí přehodnotí v souladu s předpisy.
Odborníci se začínají shodovat, že neexistuje jedno řešení, které by vyhovovalo všem. Ukazuje se, že pro různé sporty musí existovat různá řešení. U mnoha sportů nemůže zahrnutím transgender lidí, spravedlnost a bezpečnost koexistovat v jediném soutěžním modelu.
Například kontaktní, kolizní a bojové sporty, které se rozhodnou upřednostňovat bezpečnost – nebo sporty založené na síle, vytrvalosti nebo fyzičce, které se rozhodnou upřednostnit soutěžní férovost – by mohly vytvořit další jakési univerzální kategorie pro transgender sportovce.
Příklady americké plavkyně a britské cyklistiky ale ukazují i na „politický“ problém. USA jedou podle všeho po jiné koleji než Evropa i další země. Již zmíněný podpis důležitého transgender dekretu americkým prezidentem odstartoval doslova lavinu. Napříč ženským sportem v USA je citelný „politický“ tlak na inkluzi. Organizace pravidla řešit nechtějí a trenéři nutí své svěřenkyně transkolegyním fandit za každou cenu. Ty se pak nezřídka obávají vyjádřit svůj názor, že by mohl být interpretován jako transfobní.
Ovšem ani Amerika nezní unisono. Po vítězství Thomasové na březnovém mistrovství NCAA v plavání se ozvala i kritika. Floridský guvernér Ron DeSantis prohlásil, že pro něj zvítězila druhá Emma Weyantová. Tu za správnou vítězku označila dokonce i významná transgender osobnost Caytlin Jennerová. Jennerová si nechala sama změnit pohlaví v roce 2015. Předtím byla mužem, jmenovala se Bruce Jenner a vyhrála desetiboj na olympiádě v Montréalu v roce 1976.
