Článek
Fanoušci Tour de France nakonec byli svědky větších emocí, než jim nedávno nabídl seriál Netflixu. Mohorič v rozhovoru po neuvěřitelném sprintu z tříčlenného úniku, kdy dojel o chlup první před Kasperem Asgreenem ukázal velké srdce. Po této 19. etapě totiž zvažoval i důsledky a dopady svého vítězství na ostatní kolem něj.
Většina sportovců se dnes dívá na své úspěchy jen prizmatem vlastního výkonu a ambicí. Být první, získat další výhru, sbírat pochvaly a odměny, sklízet slávu. Přístup zaměřený na sebe je velkou součástí stereotypní mentality dnešních vítězů, která je ve společnosti považována za jediný správný postoj těch, kteří chtějí být úspěšní.
Matej Mohorič tohle v pátek úplně obrátil naruby. Fanoušci cyklistiky měli ojedinělou možnost pohlédnout do duše zkušeného cyklisty, který už toho hodně zažil, nedávno oplakal smrt kamaráda, člena týmu, a jen občas slavil velká vítězství.
Vše podstatné o letošním ročníku
Byl to obdivuhodný mix emocí mezi radostí z výhry, empatiemi a skoro lítosti, že když vyhrál on, jiní museli skončit druzí.
„Někdy máte pocit, že sem nepatříte. Všichni jsou tak neuvěřitelně silní, že máte problém udržet tempo,“ řekl Mohorič. „Dokonce i dnes jsem celý den přemýšlel… ten chlap, který šlape vedle, trpí stejně jako já. Bylo prostě kruté sledovat rozhodující útok, když Kasper vyrazil pro vítězství. Den předtím šel do útoku a vyhrál etapu a dnes měl zas tu vůli a odhodlání všechno zopakovat… Sledoval jsem ho, věděl jsem, že musím udělat všechno perfektně. Snažil jsem se ze všech sil, nejen pro sebe, ale také pro Gina (Mädera) a tým,“ připomněl Matej tragickou smrt kamaráda.
Gino Mäder, Mohoričův týmový kolega z Bahrain Victorious v červnu zemřel při těžkém pádu ve sjezdu na Tour de Suisse.
Vítězství je jako zrada
„Nakonec máte pocit, že jste soupeře zradil, protože jste ho porazil na cílové čáře,“ říkal Mohorič a do očí se mu draly slzy. „Takový profi sport prostě je. Každý chce vyhrát a samozřejmě, pokud chci vyhrát já, musím naskočit za kolo Kaspera a pak se ho pokusit v posledních 50 metrech porazit. Právě teď cítím tolik věcí najednou.“
Mohoričovi je 28, ale profesionálním jezdcem je už deset let. Začínal skvěle. V roce 2012 vyhrál juniorské mistrovství světa a o rok později k tomu přidal titul do 23 let. Jeho kariéra od té doby ale byla spíše solidní než velkolepá. Vyhrál nicméně už tři etapy na Tour, etapu na Giru i na Vueltě. A hlavně v roce 2022 klasikářský monument Milán–Sanremo díky ďábelskému sjezdu z posledního kopce Poggio.
„Znamená to hodně, protože být profesionálním cyklistou je těžké a kruté. V přípravách hodně trpíte, obětujete svůj život, svou rodinu, děláte vše pro to, abyste se sem dostali. Po několika dnech si uvědomíte, že každý je tak neuvěřitelně silný, že je někdy těžké se udržet jejich zadních kol.
Kolem všichni makají do noci
Vidíte, jak lidé z podpory vašeho týmu se vzbudí v šest ráno, jdou na hodinu běhat a pak skončí svou práci v 11 večer nebo o půlnoci. Teprve tehdy zavřou dveře mechanického vozu, protože každý den potřebujeme měnit pneumatiky, převody, mít fyzioterapeuta, masáže a tohle všechno.
Vím, že moc často nevyhrávám, protože nejsem tak silný jako ostatní. Ale zase dokážu zachovat chladnou hlavu a soustředění v rozhodujících okamžicích. Když teď Kasper zaútočil, hodně mě bolelo udržet se za ním, ale věděl jsem, že to byl rozhodující krok. Nějak jsem našel mentální sílu jet mu za zadním kolem a pak jsem se jen snažil to dotlačit až do konce.
Byl jsem obětavý, také jsem se snažil přispět k tomu, aby nás peloton nedojel. Kdybych to neudělal, tak by nás dojeli. A v jednu chvíli mi bylo líto Bena (O’Connora), protože jsem věděl, že ve sprintu nemá šanci. Ale také se strašně snažil, aby nás nedojeli, protože chtěl rovněž bojovat o vítězství, i když věděl, že pravděpodobně prohraje.“
Chtěl bych, aby mohl vyhrát každý
Trio jezdců v úniku tvrdě makalo až do cíle, aby ho peloton nedojel.
„Sám nemám silný sprint, ale po náročném dni, jako je tento, nikdy nevíte. Jsem šťastný za sebe, za tým a za všechno, co se stalo za poslední měsíc. Přál bych si, aby každý mohl vyhrát etapu Tour.“
Minulý měsíc byl pro tým Bahrain Merida naprosto šílený. Havárie Gina Mädera se stala 15. června, před více než pěti týdny. Mladý talentovaný Švýcar zemřel následující den. Jezdci týmu na Tour de Suisse byli v šoku. Pokračovali ještě při neutralizované šesté etapě a následující den odstoupili.
Od té doby se sestava Bahrain Victorious, v níž je sportovním ředitelem bývalý slavný český jezdec Roman Kreuziger, opírala jeden o druhého. Pod značkou #RideForGino získali sedm vítězství, na Tour už třetí. Nejnověji teď Mohorič.
Viděl jsem ty tváře v grupetu
„Celý den jsem jen chtěl dát ze sebe to nejlepší. Vždycky jsem věděl, že můžu vyhrát etapu Tour de France, protože jsem už vyhrál dvě. Takže vím, že jsem dost silný. Ale vím, že takhle je na tom i dalších 150 chlapů. Nejsem jediný, kdo může vyhrát etapu Tour de France. A každý jednotlivý jezdec by si v tuto chvíli zasloužil vyhrát. Viděl jsem nedávno tváře v grupetu (skupina odpadlíků) ve stoupání Col de la Loze (17. etapa do Courchevelu). Vím, čím si všichni ostatní procházejí.
Protože vím, jak moc může cyklistovi vítězství na Tour de France změnit život, přeji si, aby každý mohl vyhrát etapu Tour. Ale to prostě není možné. A to je kruté, ne? Ale právě teď jsem super šťastný a hrdý.“
