Největší téma show Kendricka Lamara na Super Bowlu? To, co na ní nezaznělo

Každoročně se jedná o nejsledovanější hudební show na planetě v přímém přenosu. A taky o potvrzení, že umělec na pódiu poločasové show Super Bowlu patří mezi hlavní hvězdy hudebního byznysu své doby.

Nejinak tomu bylo v případě očekávaného vystoupení Kendricka Lamara. Rappera z kalifornského Comptonu, jenž si v minulém týdnu odnesl pět sošek Grammy, včetně nejlepší nahrávky roku za track Not Like Us.

Ten byl ostatně nejočekávanějším momentem celého jeho vystoupení v New Orleans. Beef s rapperem Drakem se stal jedním z hlavních popkulturních fenoménů minulého roku. Lamar, na jehož stranu se postavila velká část americké rapové scény, Drakea provokoval narážkami na jeho údajné sexuální predátorství vůči mladým ženám.

V Not Like Us zašel tak daleko, že Drakea označil za pedofila, což nakonec vedlo i k žalobě vůči Lamarovi a jeho vydavatelství Universal. Kendrick Lamar si během poločasové show schovával skladbu až na závěr celého vystoupení a uvedl ji slovy: „Rád bych jim zahrál jejich oblíbenou písničku, ale víte, že se rádi soudí.“

Kendrick tedy sám sebe podrobil lehké autocenzuře, když se slovům o pedofilovi vyhnul. Zazněla nicméně už zlidovělá dvojsmyslná linka „Tryna strike a chord and it's probably A-minor“, která v překladu doslova znamená „Snažíš se zahrát akord a nejspíš je to a moll“. Zároveň tím ale v nadneseném významu Lamar naráží na údajné Drakeovo zahrávání si s dívkami pod zákonem.

Nejen, že hlášku zvolal celý zaplněný stadion v Louisianě, ale ještě k tomu se mezi tanečníky na pódiu přidala i Serena Williams, mimochodem Drakeova bývalá přítelkyně.

Podobných skrytých dissů na Drakea obsahoval Lamarův poločasový set celou řadu. To je ale možná i vypovídající pro celou Kendrickovu patnáctiminutovou show, na níž zaznělo medley jeho jedenácti známých hitů.

Minimálně valná část publika na stadionu, ale i později na sociálních sítích nebo diskuzních fórech jako Reddit, si Kendrickovo vystoupení interpretovala jako soubor přímočarých i podprahových narážek vůči Drakeovi. Sám rapper chtěl přitom pojmout stage i celé vystoupení jako parafrázi na počítačovou hru, jež reflektuje jeho životní cestu.

Lamarova klasická výřečná flow místy byla i pro mnohé diváky v obří aréně těžko proniknutelná. Místo snahy podmanit si davy jako by se Kendrick zapouzdřil do bubliny vlastního projevu. Na poměry Super Bowlu to nebyla spektakulární show s velkými gesty, jež by okamžitě vybízela k memefikaci, Kendrickův projev působil v některých fázích takřka odosobněně.

Lamar ale dlouhodobě reflektuje míru své osobní a sociální odpovědnosti. Na posledních albech přepíná mezi aktivismem a odtažitým pozorováním, krotí vlastní rapperské superego a vrtochy globální hvězdy, kterou se za poslední roky bezpochyby stal.

Roli jakéhosi průvodce či druhého hlasu Kendrickovi během poločasové show vytvořil Samuel L. Jackson v obleku strýčka Sama. Ikona Hollywoodu vyslovila v předělech mezi skladbami několik sarkastických komentářů na adresu Kendricka - jako by ho viděl očima bílé Ameriky.

„Ne, ne, ne! Strašně hlasité, hrozně neurvalé. Hrozně ghetto!“ stěžoval si Samuel L. Jackson a pichlavě reflektoval fakt, že politické dvojsmysly a narážky si mohou dovolit jen zasloužilí a všeobecně uznávaní umělci: „Jasně, takže sis vzal na pomoc své kámoše. Klasický kulturní cheat kód.“

I choreografie byla na poměry poločasových show relativně strohá. Taneční crew, kompletně obsazená afroamerickými umělci, v různých obměnách formovala americkou vlajku. Když mezi jejími dvěma polovinami během skladby HUMBLE. stál Kendrick, jedna z interpretací odkazovala ke dvěma dlouhodobě znepřáteleným gangům Comptonu, jež se na jevišti nakonec prolnuly mezi sebou.

Všechny politické odkazy Lamarova vystoupení na Super Bowlu ale byly relativně krotké. Bylo by možná naivní čekat něco jiného od měsíce dopředu pečlivě připravené a tisíckrát konzultované show pro stamiliony lidí, která má působit přijatelně a konsenzuálně. A možná, že nejvýmluvnějšími momenty letošní show byly ty, jež nebyly vidět.

Lze samozřejmě tvrdit, že už pouhý výběr Kendricka jako umělce vystupujícího na Super Bowlu je gesto samo o sobě - s jeho skladbami a texty, které reflektují problémy současné Ameriky. Zvlášť ve chvíli, kdy v publiku na Super Bowlu sedí prezident Donald Trump, za jehož prvního období v prezidentském úřadu proběhly masivní vlny protestů Black Lives Matter.

Právě Kendrickova skladba Alright byla neoficiální hymnou hnutí BLM. Její optimistická linka „We gon' be alright“, tedy „budem v pohodě“, si slibovala budoucnost s vykoupením z útrap sociálních a rasových nerovností.

Nicméně právě Alright mezi vybranými skladbami na Super Bowlu nefigurovala. Jako by už povznášející vize Black Lives Matter vyprchávala ve světle nastupující druhé Trumpovy éry, stejně tak i Lamarova show odrážela jistou politickou rezignaci modré části Ameriky.

Mimochodem v této souvislosti stojí za zmínku, že právě NFL pro Super Bowl poprvé za posledních pět sezon odstranila z obou konců hřiště slogan End Racism, tedy „ukončeme rasismus“.

Poté, co si Kendrick odbyl segment s R&B zpěvačkou SZA, s níž vystoupil s nejznámější skladbou All the Stars, předstoupil Samuel L. Jackson před kamery s poslední láteřivou vsuvkou: „Tak, to je ono. Tohle Amerika chce. Milá, klidná věc. Už to máš skoro za sebou, teď už to nezbabrej.“

Načež zazněla smyčka z Not Like Us, kterou Kendrick uvedl slovy: „Tady se nám dělí kultura.“ A tak to vypadá, jako by Lamar sjednotil Ameriku aspoň svým utahováním si z Drakea.