Julie zrozená pro ragby. Zářivý talent chce dostat Česko na OH v Paříži

Na konci léta se ve Francii uskuteční mistrovství světa v ragby. To samozřejmě příznivci tohoto mužného sportu vědí, zatím poslední světový šampionát byl podle statistik třetí nejsledovanější sportovní událostí po letních olympijských hrách a mistrovství světa ve fotbale. Také v České republice teď sledovanost ragby stoupá, což je bezpochyby dáno i tím, že se daří české reprezentaci.

Na Evropských hrách, které se v polském Krakově uskutečnily na začátku letošního léta, skončil tým českých bojovnic v sedmičkovém ragby třetí, což bylo obrovské překvapení a na ragbyové scéně to pořádně rezonovalo. Českým ragbistkám to dává možnost bojovat o přímou účast na letní olympiádě v roce 2024.

Třetí místo z Krakova je historicky největším úspěchem českého ragby. Statistiky nelžou a možná je na čase přestat s tvrzením, že ragby je mužný sport. Třeba i proto, že českému ragby teď výsledkově určitě vládnou ženy.

Největší nadějí českého ragby je čerstvě dvacetiletá Julie Doležilová, extrémně talentovaná hráčka původem z Říčan. „Začala jsem hrát ve třech letech, chytlo mě to, když v Říčanech pořádali ragbyový dětský den,“ říká o úplných začátcích svého sportování. Podle hlasů z ragbyového zákulisí své vrstevníky vždy zřetelně převyšovala, přitom až do čtrnácti let hrála ragby s chlapci, což pravidla umožňují. „Dívky dospívají rychleji, bývají, jak se říká, napřed a až okolo čtrnácti let se většinou začíná fyzická i mentální vyspělost chlapců a dívek vyrovnávat. Pak už je čas holky a kluky ve hře oddělit,“ vysvětluje praxi, která je v jiných sportech nemyslitelná, dvojnásobná česká ragbistka roku, dnes manažerka rozvoje českého ženského ragby Hana Schlangerová.

Ragby jako jeden z mála kolektivních sportů umožňuje až do patnácti let společnou hru holek a kluků. Holky tak mohou do patnácti let trénovat a hrát v kterémkoli ragbyovém klubu, i kdyby zrovna neměl dívčí či ženský tým. Od patnácti let hrají dívky nejprve dívčí soutěže, od osmnácti ženské.

Julii Doležilovou trénování s chlapci evidentně posílilo a čerpá z něho do dnešních dnů. Na hřišti má skvělý přehled, je chytrá, umí si nabíhat do volného prostoru. Rychle a přesně rozděluje balony, ale baví ji i kontaktní situace, protihráče umí tvrdě složit. Navíc má i brilantní kopací techniku, rozplývá se trenér ženského nároďáku Vít Chalupa. Přestože je Julie nejmladší, už dnes je nejzkušenější hráčkou seniorské reprezentace, má za sebou nejvíc zápasů. Nastupuje i ve „velkém“, klasickém ragby, ale pro to sedmičkové bude už brzy v ideálním věku.

Sedmičkové ragby je stále populárnější. Pod touto skutečností je bezpochyby podepsán Mezinárodní olympijský výbor, který menší podobu tradiční hry v roce 2009 znovu přizval pod olympijské kruhy, konkrétně na Letní olympijské hry 2016 v Rio de Janeiru. Ragby už se na olympiádě hrálo, naposledy ale v roce 1924 v Paříži a „olympijský reunion“ teď v mnoha zemích, Českou republiku nevyjímaje, nastartoval nový ragby boom.

„Klasické ragby o patnácti lidech by se na dnešní olympiádu prostě nevešlo. Časově ani personálně,“ vysvětluje Hana Schlangerová. Na vysvětlenou, turnaj, jakým je třeba světový šampionát, v klasickém ragby trvá měsíc a půl, protože hráči musejí po každém zápase skoro týden regenerovat. To není změkčilost, kdo se v ragby trochu vyzná, anebo alespoň někdy špičkový zápas v ragby sledoval, ví, o čem je řeč. Hrací čas sedmičkového ragby je oproti původnímu ragby podstatně kratší, a protože na stejně velkém hřišti hraje jen polovina hráčů, je ve výsledku i méně kontaktní.

V České republice se sedmičkové neboli olympijské ragby dostalo do programu podpory ženských kolektivních sportů, který vypsala Národní sportovní agentura. S tím přišly peníze a malé ragby se rozlétlo vstříc světlým zítřkům. Pravdou je, že s vývojem české ragbyové scény svým způsobem zahýbal i covid, kdy klasické ragby, podobně jako řada jiných sportů, o část základny, zejména mládeže, přišlo. Hrát v patnácti nebo v sedmi lidech je přece jen velký rozdíl a olympijské ragby, jak se sedmičkám říká, tedy nedostatkem hráčů pro klasické ragby vlastně paradoxně posílilo.

V klasickém ragby o patnácti hráčích v současnosti české ženy dlouhodobou soutěž nehrají, pravidelná soutěžní utkání se ale pod Rugbyovou unií pořádají v ragby sedmičkovém. Dobře začal fungovat systém reprezentačních výběrů, podobný tomu, který známe z jiných, členskou základnou malých sportů. To, kolik lidí v Česku ragby hraje, je pochopitelně stále do značné míry určující. „Samozřejmě se nemůžeme vůbec srovnávat se sporty, jako je fotbal nebo hokej, ale v určitém ohledu je ta nepočetná členská základna nakonec výhodou. Více méně všichni, od rodičů po děti, se známe a udělat si přehled o tom, kdo má slušnou výkonnost a perspektivu, není velký problém,“ říká Schlangerová.

Julie, kdo je v ženském ragby vaším vzorem?

Tak to vás asi zklamu, žádné jméno si teď nevybavím. Ženské ragby je vlastně velice mladý sport, takže by bylo těžké jmenovat nějaké skutečné legendy. V Česku máme v reprezentaci hodně mladý tým, a přitom jsme už dokázaly uhrát kvalitní výsledky. Popravdě tedy v Česku zatím ani nikdo lepší nebyl.

Jiné to samozřejmě je, když se podívám do zahraničí, tam hraje spousta holek, od kterých se můžu hodně učit. Nemá cenu vybírat jména, jsou to prostě hlavně reprezentantky Anglie a Irska, v zámoří pak Austrálie a Nového Zélandu. Nejlepší hráčky v těchto zemích jsou poloprofesionálky a na jejich hře je to vidět.

Jak si představujete vrchol svojí ragbyové kariéry? Je to angažmá právě v těchto zemích?

Za vrchol bych považovala účast na olympiádě. Na Evropských hrách v Polsku jsme k tomu udělaly docela významný krok, když jsme si třetím místem vybojovaly účast v přímé kvalifikaci do Paříže v roce 2024. Takže můj největší sen je teď dostat české ragby na olympiádu.

Angažmá v zahraničí pro mě doteď nebylo aktuální kvůli škole. Měla jsem před rokem nabídku z Anglie, kde zakládají ženskou ligu patnáctkového ragby, mohla jsem jít hrát do nově tvořeného týmu. Ale nezvládla bych to kombinovat se školou, přednost dostala maturita.

Teď už by to tedy bylo možné?

Začínám na FTVS studovat kondičního trenéra, tak třeba bych se mohla v rámci programu Erasmus do té Anglie podívat. Musí to ale vždy být kombinované se studiem nebo s prací, protože jenom hraním ragby se prostě člověk neuživí. A já teď určitě preferuji vzdělání.