Největší talent české cyklistiky: Můj sen je vyhrát „monument“ a duhový dres

Na jaře jsme ho vybrali jako jeden z největších mladých talentů českého sportu. Téměř po roce, dost dramatickém roce, nás Mathias Vacek přesvědčuje, že je stále na dobré cestě a že jsme vybrali správně. Denně dře až šest hodin na kole, neustále cestuje, plynně mluví třemi jazyky a čtvrtý se učí, má úžasné sny, co by chtěl dokázat, a každou větou, kterou řekne, ukazuje, že to má v hlavě srovnané. A nejšťastnější je na rybách. To všechno a ještě mnohem víc jsme v rámci novoročního, bilančního rozhovoru probírali.

Mathiasi, jak trávíte vánoční čas?

Ve Španělsku v teple u moře s bráchou kousek od Málagy. Kluci tu jezdí trénovat do kopců Sierra Nevady. Máme i stromeček, opravdu živý, ale nebylo jednoduché ho někde uříznout. A pod ním bylo pár dárků, tričko od bráchy, nový kryt na telefon, lehká bunda…

Jaký jste měl rok, musela to být totální houpačka. Nejdřív velký úspěch, vítězství v etapě UAE Tour, pak zrušení stáje Gazprom kvůli ruské invazi na Ukrajinu, ale nakonec další krásná umístění?

Začalo to opravdu výborně v Emirátech, pak ale zavřeli tým a já byl najednou beze všeho, bez práce. Řešil jsem to i se stájí Trek, zda by mne na základě výjimky nevzali dřív, ale Mezinárodní cyklistická federace (UCI) to nepovolila. Tak jsem prostě musel pořádně trénovat a koukat se jen dopředu a čekat. Myslím, že jsem z toho ale dokázal vytěžit maximum. Jsem nadměrně spokojený, jak to dopadlo. Pomohl mi národní tým a tu základní motivaci, že jsem věděl, že nakonec stejně přestoupím do špičkového týmu Trek, jsem měl. Také trenéra, materiál, nakonec bylo už jen na mně, jak se s tím vypořádám.

Jakého úspěchu si považujete nejvíc – vítězství etapy v Emirátech, stříbro z MS nebo ME?

Worldtourová etapa z Emirátů, kde byla elita, byla super, ale stříbro ze silničního závodu U23 na MS je asi pro mne ještě něco víc. Všechny tři úspěchy byly výborné.

Když kvůli ruské invazi na Ukrajinu zastavili stáj Gazprom, pomyslel jste i na to, že byste úplně skončil s kolem?

Ne, takhle já nepřemýšlím. Chtěl jsem trénovat, jsem ještě mladý, v hlavě jsem si to brzy srovnal, neviděl jsem důvod, že bych toho nechal. Ale bylo to těžké. Naštěstí spolupracuji už druhý rok s výborným trenérem z Treku, i díky němu mám sebedůvěru. Věděl jsem, na čem jsem, jak mám přibližně natrénováno… Nejhorší byly první dva měsíce. Pak jsem se s tím smířil a šel si svojí cestou. A koncem sezony se závody rozjely, bylo pro co pracovat, měl jsem motivaci.

Řekněte, nepostihlo to zrušení ruské stáje paradoxně víc západních jezdců než těch ruských?

No je to tak, bylo tam 60 % zápaďáků nebo ostatních a jen 40 % Rusů. A ke všemu ty peníze, které do stáje šly, nebyly přímo ruské, ale od německé pobočky. Naštěstí nakonec ti Španělé, Norové a další jezdci si dokázali najít nějaký náhradní tým a neskončili bez práce.

Teď jste v novém týmu Trek, jak vlastně ty námluvy začaly?

To bylo ještě před Gazpromem, kdy mne jeden skaut kontaktoval, že by mne chtěli do Treku. Jenže já byl ještě junior a shodli jsme se, že by bylo dobré nabrat tak dva roky nějaké zkušenosti, než nastoupím naplno do worldtourového týmu. Takže jsem s Trekem podepsal předběžnou smlouvu, vlastně ještě před tím, než jsem podepsal krátkou epizodu s Gazpromem. A bylo dobře, že jsem to tak udělal, že jsem strávil dva roky v menším týmu. Teď už nemám žádné problémy se integrovat do velké stáje.

Jak to v Treku vypadá? Je to velký a silný tým, jaká tam panuje atmosféra?

Atmosféra je tam super, s kluky si rozumím, není tam žádné napětí, spory… Během soustředění jsme tři jezdci slavili narozeniny, kuchaři nám udělali dorty, je to jedna velká rodina. Cítím se dobře, není žádný nátlak a všichni si důvěřujeme. Myslím, že týmová práce je důležitá a to ten tým má výborně nastavené. Byl to dobrý krok. Teď ještě musejí přijít pěkné výsledky.

Co už jste s nimi zažil? Potkali jste se v Americe?

První byla seznamovačka v Americe hned po sezoně, jak to bývá. Byli jsme v továrně na kola ve Wisconsinu, viděl jsem výrobu i historii kol. Byli jsme i v Chicagu ve Sramu (firma na špičkové komponenty), byli jsme u toho, jak se vše zkouší a testuje. Skvělá zkušenost.

V Treku se mluví anglicky? Máte dobrou angličtinu? Kolika vlastně mluvíte jazyky?

Hlavní řeč je tam angličtina, ale znáte to, Italové se třeba mezi sebou baví italsky. Já Italům rozumím a k tomu umím dobře německy, protože jsem se jazyk učil, když jsme jako rodina žili v Rakousku. V Treku máme německého doktora a jednoho sportovního ředitele, takže se mi němčina také hodí. A anglicky mluvím perfektně. Trochu se teď snažím i španělsky a myslím, že tak za dva roky budu mluvit plynule.

Jazyky jsou důležité i v cyklistice, viďte?

Určitě, to je klíčové pro zapadnutí do týmu. Jinak vás tam nikdo nebere. Když umíte řeči, tak máte ve stáji poloviční starosti. S lidmi musíte umět dobře komunikovat. Mně to nevadí, rád se bavím. Snažím se.

S kým nejvíc kamarádíte?

Kluci v týmu jsou všichni fajn. Oblíbence nemám, chci vyjít s každým. Ale rozumím si třeba s Emilsem Liepinsem z Lotyšska.

Vím, že je pro vás důležitý i jeden z trenérů - Markel Irizar, Španěl, vlastně Bask. Jaký je?

Velký sympaťák, má rodinu, rozumí řemeslu, ví, co dělá, trochu blázen, ale to jsou všichni cyklisti. I díky němu jsem měl tak dobrou sezonu. Má mne trochu jako syna. Když telefonujeme, jeho manželka vždycky říká, tak už zase voláš se synem?

Pojďme ke kolům. Jaký je ten materiál?

Výborný, vše, co mám, je TOP. Nový model Trek Madonne s komponenty Bontrager + Sram, všechno to dohromady pracuje skvěle, je to hrozně rychlé kolo. Teď to bude jen na mně…

Jste detailista, hlídáte si maličkosti, nebo to necháváte na mechanikovi?

Já si to vždy nechám sestavit mechanikem. Nejsem detailista. V tom jsem nekonfliktní. Tlaky v gumách máme předepsané podle kil. Jinak nemůžu říct, že bych měl něco zvláštního. Nejvíc asi řeším řídítka, aby mi dobře padla do rukou.

Jakou máte teď formu, co jste už natrénoval?

Objemy už jsem jezdil měsíc, teď začínám přidávat intenzitu, protože začínám se závody v lednu. Jdu už i dolů s váhou. Vše dělám poctivě. První závod v druhé půlce ledna bude týdenní etapák Vuelta kolem San Juanu v Argentině. Do té doby se dostanu na 74 kilo, to bude fajn, jinak moje letní váha je ještě o dvě kila nižší.

Jaké plánujete hlavní závody během sezony? Nejradši máte týdenní etapáky, ardenské klasiky?

To ještě nevím, nemůžu to úplně říkat, je to zatím tajné, ale nějaké klasiky bych měl jet. Tým to zveřejní až po Novém roce.

Myslíte, že přijde i nějaká Grand Tour?

Neměla by, nejdříve příští rok. Ale uvidí se, třeba někdo vypadne, onemocní…

Zatím jste byl často zvyklý na roli lídra, jak to bude v Treku?

To je právě ta alchymie. Kdybych jel hned větší klasiku, tak tam nebudu lídr, protože stáj na ni nasadí své zkušené jezdce jako lídry a já bych byl nosič vody. Ale na menších týdenních etapácích mne nechají roli lídra zkusit. Určitě nepůjdu do sezony s tím, že bych měl dělat celý rok domestika.

Máte nějaký velký sen, co byste chtěl dokázat, vyhrát?

Určitě - velkou klasiku, „monument“ (pět nejslavnějších světových jednorázových závodů). A duhový trikot, to je můj sen…

Na čem ještě musíte – chcete zapracovat?

Je toho ještě dost, co zlepšovat. Stále se vyvíjím, pomalu nacházím svůj směr. Teď pracuju na všem, na rychlosti, na vytrvalosti, na časovkářských schopnostech…

Máte nějaké cyklistické vzory? Koho obdivujete ze současných cyklistů?

Mám, Belgičana Wouta Van Arta. On je asi podobný typ závodníka, jaký bych mohl být i já. Úžasný univerzál…

Když vám bylo pět let, stěhovala se rodina do Rakouska, kde jste žili 10 let…

Byl to dobrý životní tah, i kvůli škole, žili jsme v Ramsau pod Dachsteinem, což není tak daleko do Česka. A mohli pod dohledem otce s bráchou skvěle trénovat.

Vy jste tehdy hodně jezdil i na běžkách, vypadalo to, že byste mohl závodit i na vrcholové úrovni?

Zvažovali jsme to, možnost už tam byla. Nakonec jsme to odmítli, protože člověk se musí věnovat jednomu sportu, a nakonec vyhrála cyklistika. Ale běžky jsou nádherný sport. Jen finanční odměny bohužel neodpovídají té dřině.

Mimochodem běžky byly asi skvělý doplněk, že jste nedělal jen to kolo…

Bylo to určitě lepší než všechny posilovny. Používat nohy, ruce, být zpevněný, byl to top doplňkový sport a určitě i teď se snažím na začátku sezony jezdit na běžkách. Jsou intenzivní, je to dřina a zabírá celé tělo. Je to vlastně trochu podobné cyklokrosařině.

Jako junior jste měl těžký úraz, jak se na to dnes díváte? Hodně dlouho jste byl mimo, posílilo vás to?

Určitě mne to posílilo a posunulo. Nikomu bych to sice nepřál, ale stalo se a člověk se s tím musel vypořádat. Když se to podaří, jste pak silnější.

Jaké máte koníčky, prý chytáte ryby?

To miluju. Když si chci odpočinout, tak jdu klidně i na kapry, sednu si a odpočívám.

Co ještě rád děláte, když netrénujete a nezávodíte?

Když jsem doma na Šumavě, jdu na houby, rád chodím na ryby nebo do lesa. Zahraju si i pinčes.

Cestujete rád? Kterou zemi máte rád, kde se vám to líbí?

Těch míst je strašně. Rád se teď kouknu třeba do Argentiny. Mám rád nová místa, poznám trošku kulturu a vidím i ostatní věci, ne jen to kolo.