Článek
Začalo to telefonátem mezi šéfy českého a ukrajinského biatlonu Jiřím Hamzou a Volodymyrem Brynzakem, jak by se dalo ukrajinským biatlonistkám pomoci. Padl návrh, že by mohly přijet do Nového Města na Moravě a tam v klidu trénovat. Hamzu ale napadlo, že by Julia a Olena Horodné mohly z Ukrajiny přijet přes Polsko rovnou do estonského Otepää na Světový pohár.
A tak se také stalo. Byla z toho malá mezinárodní operace. „Prezident polské federace biatlonu převezl děvčata přes Polsko, Lotyšsko a Litvu až do estonského biatlonového centra. Bydlela s naším týmem přímo na stadionu, Estonci jim dali náhradní malorážky, my jsme sehnali běžky od Fischera, servisáci je připravili a náš trenér Jirka Holubec dívky navíc trochu potrénoval,“ řekl Seznam Zprávám Jiří Hamza.
Sestry ještě nikdy nejely Světový pohár, „jen“ juniorský IBU Cup. A najednou si zkusily hned závod nejvyšší kvality, sprint na 7,5 kilometru. Samozřejmě že nešlo udělat zázraky, navíc poté, co v poslední době nemohly trénovat. 20letá Julia dojela 82., ale jen se dvěma minutými terči, a 17letá Olena poslední, 85., se čtyřmi nesestřelenými terči.
Podpora od fanoušků i soupeřek
O to větší překvapení ale obě Ukrajinky čekalo v cíli, kde jim 10 000 fanoušků uspořádalo ovace i s ukrajinskými vlajkami, jako kdyby bývaly vyhrály. „Z hlediska symboliky to bylo hodně významné,“ zdůraznil Hamza.
Účast Ukrajinek ocenili nejen fanoušci, ale i média a také největší světové hvězdy biatlonu. „Není vůbec možné pochopit, čím si obě procházejí. Mají moji plnou podporu a je neuvěřitelné, že jsou tady,“ citoval norskou superstar Marte Olsbu Röiselandovou web Newsbeezer.com.
Není vůbec možné pochopit, čím si obě procházejí. Mají moji plnou podporu a je neuvěřitelné, že jsou tady.
Podobně se vyjádřila i švédská hvězda Hanna Öbergová. „Je hezké, že tu mohou být a reprezentovat svou zemi, dostaly velkou podporu a musím říct, že celá biatlonová rodina stojí v současné situaci opravdu za Ukrajinou. Je to hrozné, co se děje. Doufám, že dokážeme vnést do života paprsek světla tím, že zde budeme moci soutěžit,“ zdůraznila.
Nové Město je v záloze
Velká část rodiny sester Horodných zatím zůstává na válkou zmítané Ukrajině, a obě dívky proto o ni mají strach. Asi málokdo si umí představit, jaké to je, připravovat se na závody a v noci se budit strachem. „Budím se často a mám strach, bojím se o rodinu i o celou zemi,“ řekla Julia SVT Sport z Otepää. „Přesto je moc důležité, že i v tak těžké době reprezentujeme naši zemi. Visí zde naše vlajka a můžeme bojovat,“ dodala.
Dívky byly pochopitelně zpočátku zakřiknuté. Ukrajinky mluví prakticky jen ukrajinsky a rusky a český tým zas jen anglicky. Naštěstí když bylo nejhůř, vše zachránil trenér Jiří Holubec, který jako jediný zvládá i ruštinu. Stejně jako zbytek týmu chválil samostatnost dívek a to, jak zapadly do týmu.
Co bude dál? O obě Ukrajinky se zatím starají Estonci v Otepää. „Mladší Olenu pak odvezou na Evropský olympijský festival mládeže do finského Vuokatti, kam se nominovala ještě předtím, než začala válka. A starší Julia buď zůstane trénovat v Estonsku, nebo pojede za námi ještě do Osla, kde už je náš tým. Rozhodnou to Ukrajinci. A kdyby už neměly mít kam, tak je vždy odvezeme do Nového Města na Moravě, kde budou moci aspoň trénovat,“ uzavírá Hamza.
