Muž ze slavné fotky. Olympijský medailista přežil v garáži, teď prchá z Kyjeva

Článek si můžete pustit také v audioverzi.

Se svou ženou Alexandrou a dvouletým synem Dmitrijem čekal olympijský medailista, jeden z nejslavnějších ukrajinských sportovců, v garáži kyjevského věžáku na zázrak.

Ve svých 33 letech by si za normálních okolností užíval slávu, chystal se ještě na pár exhibicí, objížděl s medailemi svět a Ukrajinu a v klidu odcházel do sportovního důchodu. Nebylo mu ale přáno. Válka vrátila zkušeného sportovce do dob, kdy se narodil. Do dob studené války a Sovětského svazu. A vlastně ještě hůř, do skutečné války.

Abramenko, pětinásobný olympionik a vlajkonoš Ukrajiny na zahajovacím ceremoniálu v Pekingu, se na hrách proslavil i něčím jiným než „obyčejnou“ medailí. Fotografií, která zachytila okamžik těsně po oznámení výsledků, kdy ho objal jeho ruský rival, bronzový medailista Ilja Burov z Ruska. Nutno dodat, že Abramenko se nebránil a naplno si s Rusem užíval okamžik štěstí. Byl to pro svět symbol toho, že sport je daleko nad politikou.

Ta fotka obletěla svět. Krásná symbolika, která vlila všem sportovním fanouškům optimismus do žil, že svět snad není tak špatný. Jenže těsně po skončení olympiády ruská vojska napadla Ukrajinu. Sám Abramenko po hrách ihned spěchal za rodinou do hlavního města Kyjeva a vzápětí se s ní ocitl ve velmi obtížné situaci.

Tisíce lidí prchaly z města, další tisíce zůstávaly a další do Kyjeva naopak směřovaly, aby ho pomohly chránit před ruskou invazí.

Abramenkovi se hned po zahájení ruského útoku přesunuli z 20. patra výškového domu v blízkosti mezinárodního letiště Žuljany do garáže. Letiště je strategické místo a kolem něj začalo ostřelování. Výškové domy byly zasaženy prvními střelami. Svět obletěla fotka Abramenků, jak sedí v garáži na matraci v bundách a čepicích, zatímco synek Dmitrij cucá dudlík. To byl čtvrtek, jejich sedmá noc, kdy spali v garáži.

„Strávíme noc v podzemním parkovišti v autě, protože siréna ohlašující vzdušné údery jsou neustále zapnuté,“ napsal Abramenko redaktorovi The New York Times. „Je děsivé spát v bytě, viděl jsem z okna, jak protivzdušná obrana ostřelovala nepřátelské střely, a byly slyšet silné exploze,“ uvedl Abramenko.

O víkendu se Abramenko chystal odjet s rodinou autem na 800 km dlouhou cestu až na Zakarpatskou Ukrajinu. „Mám v plánu jet za svým trenérem, který žije v Mukačevu,“ sdělil. „Jedu autem, beru si s sebou základní věci, jídlo a olympijské medaile,“ byla poslední zpráva od ukrajinského medailisty.

Český akrobatický trenér Lukáš Vokatý, který s Abramenkem trénoval, v pondělí potvrdil, že ukrajinská sportovní hvězda skutečně odjela i s rodinou, ale je stále na cestě. „Podle mých informací míří buď do Mukačeva za trenérem Enverem Ablajevem, nebo do nedalekého zimního střediska Bukovel v Karpatech,“ řekl Vokatý, který je shodou okolností sám na cestě na ukrajinské hranice, odkud odveze autobusem na 50 uprchlíků do Liberce a okolí.

„Strávil jsem se Sašou mnoho let na závodech. On tehdy patřil k těm nejmladším. Byl tichý, klidný, možná ne vždy družný. Ale když bylo něco potřeba, tak se ke všemu postavil čelem. Byl to takový nezničitelný nezmar,“ uvedl Vokatý.

Abramenko stoupal k nejvyšším sportovním metám pomalu. V ukrajinské reprezentaci začal už v roce 2005 a na olympijských hrách v Turíně 2006 a ve Vancouveru 2010 ještě ani nepostoupil z kvalifikace. V roce 2014 v Soči už ale obsadil 6. místo, za rok vyhrál jeden závod světového poháru a v další sezoně 2015/16 se stal celkovým vítězem světového poháru.

„V Pekingu měl štěstí i smůlu zároveň. Mohl totiž získat ještě jednu medaili v týmových závodech. Bohužel se však mezi závodníky objevil covid, a Ukrajinci tak přišli o start,“ vysvětloval Vokatý.

Co bude dál? Dnes nejtěžší otázka i pro Abramenka. Zvažoval, že by ženu a syna nakonec poslal dál přes hranice jako uprchlíky. Sám ale počítá s tím, že zůstane na Ukrajině a narukuje jako tisíce dalších mladých mužů do armády. Bojí se také o rodiče, kteří žijí v Nikolajevu, přístavním městě u Černého moře, kde Abramenko vyrůstal. Místo leží mezi okupovaným Chersonem a Oděsou, která se zřejmě stane klíčovým cílem Rusů.