Mugabeho zlaté děvče povede MOV. A Rusové už cítí šanci

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ať svět procházel jakkoli dramatickými změnami, mezi vzácné jistoty patřila volba prezidenta Mezinárodního olympijského výboru. Od roku 1894 ho řídili většinou postarší muži, až na jednu výjimku Evropané. Teď nastává nečekaný posun: MOV povede 41letá Kirsty Coventryová ze Zimbabwe. První žena a první zástupkyně Afriky.

Sbor 97 funkcionářů, bývalých sportovců, monarchů, byznysmenů a vysloužilých politiků ji při včerejším zasedání v řeckém Costa Navarino dal důvěru hned v prvním kole. Byla sice považována za spolufavoritku, těšila se přízni odcházejícího prezidenta Thomase Bacha, přesto je tak jasný úspěch překvapením.

Spíše se očekávalo, že v úvodu obdrží výrazný počet hlasů, ale v dalších kolech se před ni dostanou Juan Antonio Samaranch mladší nebo Sebastian Coe. Přeci jen jsou zkušenější a dlouho figurovali ve vrcholných sportovních funkcích. Samaranch byl osm let místopředsedou MOV, Coe v roce 2012 vedl organizační výbor londýnské olympiády, jedné z nejúspěšnějších v historii, a je šéfem World Athletics.

Coventryová však získala 49 hlasů, Samaranch 28 a Coe 8.

„Je to mimořádný okamžik. Jako devítiletá holka jsem si nemyslela, že tady budu stát. Organizaci povedu s hrdostí a udělám vám všem radost. Děkuji!“ zněla první reakce někdejší plavecké šampionky.

Slovy o devítileté holce připomněla svoji jedinečnou sportovní cestu. Právě v tomto věku oznámila rodičům, že bude reprezentovat na olympiádě a získá zlatou medaili. To první se povedlo v roce 2000, kdy ještě navštěvovala střední školu. Na pódium vítězů pak vystoupila v letech 2004 a 2008.

Celkem se zúčastnila pěti olympiád a její konečná bilance jsou dvě zlaté medaile, čtyři stříbrné a jedna bronzová. Je nejúspěšnější ze všech afrických sportovců.

Právě zlatá medaile z Athén z ní udělala národní hrdinku – byl to pro zemi první sportovní úspěch od moskevské olympiády v roce 1980, kdy překvapivě zvítězil tým pozemních hokejistek.

Do Řecka cestovala jako málo známá studentka Auburn University v USA a původně neměla v úmyslu zastavit se i doma. Až po naléhání rodičů, kteří jí do telefonu nadšeně líčili, jaká v Zimbabwe vypukla euforie, a spoustě e-mailů od fanoušků změnila plány.

V Harare na ni čekaly špalíry nadšených příznivců, davy se táhly od letiště až k domovu rodičů. „Bylo to poprvé po dlouhé době, kdy se společně radovali černí i bílí. Nikdo neřešil politiku, nikdo neřešil rasové otázky,“ vzpomínala s dojetím.

Na letišti na ni čekal diktátor Robert Mugabe, který věděl, jak úspěch propagandisticky využít. Pyšně se fotil se s jejími medailemi a mluvil o ní jako o zlatém děvčeti. Pozval ji i s rodiči na večeři do své rezidence. „Byl hodně milý a jeho žena také. Cítili jsme se u nich velmi příjemně,“ vyprávěla lehce užaslým americkým novinářům po návratu do Alabamy.

S kariérou se rozloučila po olympijských hrách v Rio de Janeiro. To už byla členkou MOV, kde zastupovala sportovce, a po pádu Mugabeho režimu dostala nabídku na politické angažmá v Zimbabwe. Nový prezident Emmerson Mnangagwa ji v roce 2018 jmenoval ministryní sportu, mládeže a kultury.

Funkci zastává dodnes, za což bývá terčem kritiky. Domácí sportovci ji považují za málo kompetentní a hlavně je jí vyčítáno, že legitimizuje vládu, která má k demokracii poměrně vlažný vztah. Prezident a jeho nejbližší jsou na sankčním seznamu USA i Velké Británie, mezinárodní pozorovatelé označují volby za neférové.

„Každá země má své problémy. U nás v Zimbabwe byly volby v roce 2023 první za více než dvacet nebo třicet let bez násilí. To je krok správným směrem,“ reagovala na výtky.

Jako politik mluví i ve věcech dotýkajících se sportu. Málokdy v předchozích týdnech formulovala jasně vyhraněné názory – zřejmě i proto, aby si před volbami nenahněvala žádnou vlivnou skupinu, žádný kontinent.

Například počátkem března poskytla rozhovor webu The Athletic, ale na otázku, jaká vidí olympijskou budoucnost Ruska, které už více než tři roky vede válku na Ukrajině, odpověděla vyhýbavě.

„Měli by sportovci mít možnost zůstat neutrální? Ano. To, co jsme viděli v Paříži, bylo podle mě velmi fér,“ vrátila se k loňským hrám, kde byl start povolen patnácti individuálním sportovcům z Ruska, po splnění celkem přísných kritérií (včetně toho, že nesmějí být členy armádních a bezpečnostních složek).

Od loňského léta se však mezinárodní situace změnila a zřejmě bude narůstat tlak na brzký návrat ruských sportovců. Tím spíše, pokud se mírové rozhovory skutečně pohnou vpřed.

Je to i jedna z prvních věcí, kterou bude muset Coventryová řešit.

Každopádně Rusové už mají jasno. „Těšíme se na silnější, nezávislejší a úspěšnější olympijské hnutí pod novým lídrem a na návrat Ruska na olympijské pódium,“ gratuloval jí včera Michail Děgťarjov, ministr sportu a šéf olympijského výboru.

Zásadním datem bude letošní 23. červen. V ten den se Coventryová oficiálně ujme funkce prezidentky MOV a hned na úvodním zasedání by se měla doladit podoba zimních olympijských her v Miláně 2026.

Například IIHF ze všech svých akcí v sezoně 2025/26 ruské hokejové týmy vyloučila, jenže olympijský turnaj nepořádá. Tam se čeká na rozhodnutí MOV. Pokud by Rusko dostalo zelenou, hrálo by v základní skupině s USA, Slovenskem a Lotyšskem. Jestli zůstane dál mimo, zastoupí ho Francie.

Výzvou číslo dva pro novou prezidentku MOV bude Donald Trump. Z prostého důvodu: v roce 2028 se letní olympijské hry uskuteční v Los Angeles.

Když byl v listopadu znovuzvolen, funkcionáři MOV shodně prohlašovali, že v tom nevidí problém. Pořadatelství bylo Los Angeles přiděleno za Trumpova prvního funkčního období a výrazně ho podporoval.

V lednu však jedním z jeho prvních kroků byl exekutivní příkaz, kterým v USA zakázal transgender sportovcům účastnit se soutěží. Platit má i pro olympijské hry – a to může být zádrhel.

V první řadě si MOV chce věc řešit sám, na tom se shodli všichni kandidáti. Závazné rozhodnutí má padnout na základě vědeckých poznatků, nikoli politických výnosů. Zatím to funguje tak, že sportovní federace si pravidla určují nezávisle – například atletika nebo plavání zakazují účast sportovkyním, které změnou pohlaví prošly po dosažení věku 12 let nebo po první z pěti fází chlapecké puberty.

Navíc těžko mohou funkcionáři usilovat o návrat Ruska s odkazem na apolitičnost sportu, a pak si nechat od americké administrativy diktovat, kdo se smí účastnit soutěží a kdo ne. Nehledě na to, že jednou z podmínek udělení pořadatelství je vpuštění všech sportovců, kteří splnili kvalifikační kritéria MOV, do země.

USA si však vyhrazují právo odepřít víza každému, kdo v cestovním pase „zkresluje informace o svém pohlaví“ (čili transgender osobám).

Problém mohou mít také olympionici z Kuby. Trump ji hned v lednu vrátil na seznam sponzorů terorismu. Kvůli tomu basketbalisté nemohli odcestovat ke kvalifikačnímu zápasu AmeriCupu do Portorika, jež je nezačleněným územím USA, a po kontumační prohře byli ze soutěže vyřazeni.

To by bylo další porušení olympijských zvyklostí. Soutěží se totiž účastní i sportovci ze zemí, jež s pořadatelským státem nepojí nejlepší vztahy, případně ani nemají navázané diplomatické styky.

„Ať bude prezidentem MOV kdokoli, musí v první řadě připomenout, co je v pořadatelské smlouvě, jaké jsou naše hodnoty a proč jsme hry přidělili právě vaší zemi. A že v ničem z toho nebudeme dělat kompromisy,“ pronesla odhodlaně ve zmíněném rozhovoru pro The Athletic.

Coventryová však nebyla prezidentkou MOV zvolena proto, že by měla zvláštní dar řešit geopolitické záležitosti. Funkcionáři – i vzhledem k věku – věří především v její schopnost vést olympijské hnutí do časů, kdy se mění všechno, od klimatu po chování fanoušků.

Olympiáda si zatím zachovává pozici největší sportovní akce a loňská Paříž se mohla chlubit rekordními čísly, dívalo se na ni pět miliard obyvatel planety. Tedy 84 procent lidí starších čtyř let, kteří mohli soutěže sledovat – čili mají přístup k internetu nebo televiznímu vysílání. Každý z nich v průměru strávil u přenosů devět hodin, zhruba 32 minut denně. O čtvrtinu víc než v Tokiu o tři roky dřív.

V porovnání s předchozí olympiádou klesl ale počet těch, kdo si při sledování vystačili s lineární televizí (z 27 na 18 procent). Naopak z devíti na 12 procent stoupl zástup fanoušků spoléhajících pouze na sociální sítě. V dalších letech bude tento trend ještě výraznější.

„Mladí lidé už sledují pouze mobilní telefony a my musíme najít způsob, jak je udržet,“ tvrdí Coventryová. „Měli bychom o tom mluvit i s držiteli vysílacích práv. Líbí se mi, jak to dělají v NBA nebo NFL. I moje rodina sledovala o Vánocích na Netflixu zápasy amerického fotbalu. Rovněž musíme najít balanc, které sporty udržujeme hlavně kvůli tradici a na které se lidé opravdu dívají.“

Dalších úprav by měl doznat nejen olympijský program, ale také termíny soutěží. Zvlášť pokud by se výhledově měly konat například v Saúdské Arábii. Potom by se, stejně jako v případě fotbalového mistrovství světa, mohly letní hry přesunout do pozdního podzimu. Časem by se to ale mohlo týkat i Evropy.

Také to by byla zásadní změna, neboť ve 21. století se OH konají výhradně v červenci a srpnu. Mj. proto, že velmi sledované profesionální ligy mají v té době pauzu. „Měli bychom se o tom bavit už teď a nečekat, až nás klimatická změna zatlačí do rohu a my pak budeme muset dělat zbrklá rozhodnutí,“ vysvětluje Coventryová.

Pokud zrealizuje jen polovinu svých představ, bude za osm let, na konci jejího funkčního období, vypadat olympijský svět možná o dost jinak než dnes.