Článek
Kdybyste někdy chtěli být u zrodu světového rekordu v atletice a nevěděli si s tím rady, máme pro vás tip. Dejte dohromady nějaké finance a obraťte se na nenápadného 37letého muže jménem Eliud Kipchoge. Za akci si říká cca o 50 000 dolarů.
Tenhle Keňan z náhorní plošiny Nandi na západě Keni vám rekord nejspíš zaběhne, je na ně totiž specialista. V jaké disciplíně? V maratonu. V něm je už roky nejlepší na světě.
Za posledních 9 let vyhrál 15 velkých maratonů. Jen jednou byl druhý a jednou osmý. K tomu přidejte mimo pořadí regulérních závodů experimentální maraton ve Vídni, organizovaný a financovaný majitelem firmy Ineos sirem Ratcliffem, kde se jako první a dosud jediný člověk v dějinách dostal na maratonské vzdálenosti pod dvě hodiny.
Když teď vynechám den běhu, je mi z toho špatně.
Mimochodem, regulérní světový rekord na této trati zaběhl teď v září v Berlíně časem 2:01:09 také on. Jeho průměrná rychlost byla závratných 20,81 km/h. Každou patnáctistovku, kterých musel uběhnout v kuse přes 28, zvládl za 4:19,4 min. To je lepší výkon, než jaký na této trati podává většina desetibojařů. Druhého Marka Korira porazil téměř o pět minut.
Jenže nikoho to moc nepřekvapilo. Kipchoge tím „jen“ překonal o půl minuty svůj předchozí světový rekord z roku 2018.
Běhající Keňan za svůj život vydělal odhadem 3 miliony dolarů (75 milionů korun). V Keni jsou to závratné peníze. Ale navzdory tomu, že je milionář, stále žije se svou rodinou v Keni. S manželkou Grace Sugut, kterou poznal už na základní škole, a se třemi dětmi přebývají ve skromném domě v regionálním středisku Eldoret ve výšce 2 000 metrů nad mořem. Když se však připravuje na závod, zamíří na šest dní v týdnu do nedaleké osady Kaptagat, která je ještě o 500 metrů výš. Je to hlavní tréninkové středisko keňských vytrvalců.
Zbožný muž
Eliud Kipchoge se trochu vymyká naší představě moderního běžce-milionáře. Je to zbožný a vděčný muž, který chce žít čestný život. Praktikující křesťan chodí v neděli s rodinou do kostela. Když mluví o svém životě, zní to až starosvětsky. Zdůrazňuje, že měl štěstí na dobré lidi kolem sebe, že dostával lásku a podporu. Myslí tím nejen svou ženu, ale i trenéra Patricka Sanga.
Právě Sang, trojnásobný stříbrný medailista ve steeplechase na olympiádě a mistrovství světa z let 1991, 1992 a 1993 , vlastně může za kariéru Kipchogeho. Začalo to samozřejmě „po keňsku“ běháním do školy a ze školy. Ne, nemyslete si, že to byly nějaké závratné vzdálenosti. Denně asi 6 kilometrů, ale denně. Opravdové běhání přišlo, až když byl Eliud teenager.
„Začal jsem běhat, protože můj soused Patrick Sang byl sportovec a chtěl jsem být jako on. Patrick pocházel ze stejné vesnice jako já a moje matka byla jeho učitelkou. Jeho úspěch mě moc inspiroval,“ vypráví často Kipchoge.
Během přípravy na keňské mistrovství napsal Sangovi dopis, zda by mu neudělal tréninkový plán. A ten mu ho nezištně poslal, aniž k sobě měli nějak opravdu blízko. Tehdy Kipchogeho běžecká cesta skutečně začala. „Patrick je stále mým trenérem, i když dnes je mnohem víc než jen atletickým trenérem. Je také životním koučem, obchodním koučem a to ho odlišuje od ostatních trenérů,“ vysvětlil nedávno slavný běžec webu Deutsche Welle.
20 let špičkového běhání
Jedním z prvních velkých závodů Eliuda byl v roce 2002 běh na 10 kilometrů. Bylo mu 18 let a ten závod vyhrál. „Tehdy jsem se do běhání poprvé zamiloval. Když teď vynechám den běhu, je mi z toho špatně.“
Už za rok Kipchoge získal svůj první individuální titul mistra světa v juniorském závodě na MS v krosu. A vytvořil také světový juniorský rekord na 5 000 metrů na dráze.
Už asi tušíte, co je na Kipchogeho kariéře mimořádné. Začal vítězit jako mladíček a vydržel do 37 let. Zatím. To je 20 let špičkového běhání.
Musí to mít v genech, ale tenhle výjimečný Keňan to přičítá i několika hodnotám, jichž se v životě drží. „Odvaze čelit čemukoli v životě. Hodnotě rodiny, hodnotě sebekázně, hodnotě důslednosti. Nemohl bych bez těchto hodnot žít, to by nebyl Eliud,“ vysvětluje.
Ta opravdu zářná kariéra přišla s maratony. Nejprve v roce 2012 zkusil první dva půlmaratony a šlo mu to. V příštím roce na jaře už běžel první maraton v Hamburku za 2:05:30 a hned vyhrál. Sezonu pak završil druhým místem na slavné trati v Berlíně.
Říkat, že je nejlepším maratoncem v dějinách, je odvážné. Před ním třeba dvě zlaté olympijské medaile získal už Etiopan Abebe Bikila (1960 a 1964) a východoněmecký maratonec Waldemar Cierpinski (1976 a 1980)…
Jenže říkají to i mnozí odborníci. „Eliud Kipchoge je nejlepším v historii…,“ napsal špičkový trenér a autor bestsellerů o běhání (například Na vrcholu) Steve Magness. „Jeho dominance ve velkém sportu v moderní době je bezprecedentní.“
